Dubnové příměří mělo být mostem k trvalému míru

Konflikt začal 28. února 2026, kdy Spojené státy a Izrael zahájily letecké údery proti Íránu . Po více než pěti týdnech bojů se podařilo vyjednat dvoutýdenní příměří za zprostředkování Pákistánu. Součástí dohody byly Spojené státy, Írán a Izrael .

Jednou z klíčových podmínek bylo znovuotevření Hormuzského průlivu, úzké námořní trasy mezi Perským a Ománským zálivem, přes kterou prochází významná část světové přepravy ropy . Prezident Donald Trump později příměří prodloužil na neurčito, základní spory však zůstaly nevyřešené .

Navazující jednání v pákistánském Islámábádu, která měla připravit dlouhodobější dohodu, se neujala. Washington i Teherán se navzájem obviňují z neochoty ustoupit a z porušování podmínek . Spojené státy navíc zavedly námořní blokádu Íránu, takže v oblasti fakticky působí „dvojí blokáda“ Perského zálivu .

Trump 11. května prohlásil, že příměří je „na masivní kapačce“ . Vývoj z posledních týdnů tento obraz příliš nezměnil.

Přehled poslední eskalace

Od konce května se opakuje nebezpečný vzorec: jedna strana označí svůj útok za sebeobranu, druhá ho označí za porušení příměří a odpoví vlastním úderem.

Konec května: americké údery v „sebeobraně“

Americká armáda podle vlastního vyjádření zaútočila na íránské radarové stanice a objekty pro řízení dronů v Goruku a na ostrově Kišm. Washington uvedl, že šlo o reakci na sestřelení amerického dronu MQ-1 . Pentagon zdůraznil, že údery byly provedeny s „umírněností“ .

Trump 8. května americkou odvetu označil za „ťuknutí z lásky“ a tvrdil, že příměří stále platí .

2.–3. června: údery na ostrově Kišm a spor o blokádu

Spojené státy následně zaútočily na íránské vojenské stanoviště pro pozemní řízení na ostrově Kišm v Hormuzském průlivu. Americké Centrální velitelství uvedlo, že šlo o reakci na pokusy o íránské útoky proti Kuvajtu a Bahrajnu .

Ve stejné době americké síly zneškodnily ropný tanker poblíž ostrova Kišm. Podle Washingtonu porušoval americkou blokádu Íránu, což vyvolalo další íránskou odvetu .

Íránská odveta proti Kuvajtu a Bahrajnu

Írán 3. června vyslal proti cílům v Bahrajnu a Kuvajtu balistické rakety a drony. Bahrajn uvedl, že příchozí střely zachytil. V Kuvajtu však íránské drony zasáhly osobní terminál mezinárodního letiště.

Podle kuvajtských úřadů jeden člověk zemřel, desítky dalších utrpěly zranění a letiště bylo dočasně uzavřeno . Írán odpovědnost za poškození odmítl . Útok byl zároveň nejnovější epizodou širší kampaně proti letišti, která podle dostupných zpráv začala už 28. února a zasahovala také terminál 1 a infrastrukturu řízení letového provozu .

K další výměně palby došlo 6. června. Írán znovu vypálil balistické rakety a vyslal drony směrem k Bahrajnu a Kuvajtu. Bahrajn oznámil jejich zachycení a označil útok za „vážnou eskalaci“ . Teherán současně obvinil Spojené státy z „hrubého porušení“ příměří kvůli úderům na pobřežní zařízení v Síríku a na ostrově Kišm .

Proč mírová jednání uvízla

Jednání v Islámábádu, která měla navázat na dubnové příměří, prakticky selhala . Ve hře zůstávají především čtyři sporné oblasti:

• Íránský jaderný program: Washington požaduje omezení íránského jaderného programu a řešení otázky zásob obohaceného uranu.
• Zmrazený íránský majetek: Strany se neshodly na tom, za jakých podmínek by Írán získal přístup ke svým zmrazeným aktivům.
• Hormuzský průliv: Spojené státy požadují jeho úplné otevření, zároveň však udržují vlastní námořní blokádu. Írán podmiňuje otevření širšími ústupky.
• Vojenské operace v regionu: Teherán požaduje také uplatňování příměří v Libanonu, než se vrátí k širšímu vyjednávání .

Jednání utrpěla významnou ránu 11. května, kdy Trump odmítl íránský protinávrh na komplexní dohodu. Označil ho za „nepřijatelný“ a „hloupý“ a tehdy také uvedl, že příměří je „na masivní kapačce“ .

Na začátku června se objevily zprávy, že Írán přestal komunikovat se zprostředkovateli. Trump to popřel a tvrdil, že rozhovory pokračují „rychlým tempem“ a dohoda by mohla vzniknout „během příštího týdne“ .

Kuvajt a Bahrajn se ocitají v první linii

Pro státy Perského zálivu znamená eskalace zásadní změnu. Země, které se dříve mohly považovat za relativně bezpečné zázemí, se nyní stávají přímými terči.

• Kuvajt: Útok na letiště 3. června byl pro civilní obyvatelstvo i cestující silným šokem. Kuvajt letiště krátce uzavřel a útok odsoudil. Země čelí íránským úderům opakovaně už od prvního dne války 28. února . Poškození letiště a rušení letů narušily běžný život i obchodní provoz .
• Bahrajn: Ostrov hostí základnu americké 5. flotily, a proto patří mezi významné cíle. Po zachycení íránských raket a dronů 6. června bahrajnská vláda vyzvala Teherán, aby útoky na sousedy v Perském zálivu okamžitě ukončil. Označila je za „vážnou eskalaci“ .
• Pákistán: Islámábád zprostředkoval dubnové příměří a hostil následná jednání. Jeho diplomatická role zůstává klíčová, jejich krach však region připravil o jasnou cestu k další deeskalaci .

Trumpova měnící se vyjádření

Veřejná komunikace prezidenta Trumpa osciluje mezi zlehčováním násilí, frustrací z vyjednávání a optimismem ohledně budoucí dohody.

• 8. května: Americké odvetné údery označil za „ťuknutí z lásky“ a řekl, že příměří stále trvá .
• 11. května: Po odmítnutí íránského protinávrhu prohlásil, že příměří je „na masivní kapačce“ .
• Začátek června: Navzdory novým útokům tvrdil, že dohoda vznikne „během příštího týdne“ a že „nakonec všechno dobře dopadne“ . Zprávy o přerušení jednání označil za „falešné a mylné“ .
• Prohlášení o vítězství: Trump opakovaně mluvil o vítězství a pronášel tvrzení, například že Íránu „z vojenského hlediska nic nezbylo“, která zjednodušují nestabilní situaci v terénu .

Příměří balancuje na hraně

Dubnová dohoda měla být mostem k trvalému míru. Po několika týdnech se ale změnila v křehkou konstrukci, která jen stěží zadržuje konflikt před dalším rozšířením.

Útok na kuvajtské letiště ukázal, že válka už neohrožuje pouze vojenské cíle, ale také civilisty, leteckou dopravu a kritickou infrastrukturu daleko od hlavních bojišť. Dokud každá strana vykládá pojem „sebeobrana“ po svém a diplomatická jednání zůstávají zablokovaná, riziko náhlého návratu k otevřené válce zůstává nebezpečně vysoké.

Dubnové příměří mělo být mostem k trvalému míru

Konflikt začal 28. února 2026, kdy Spojené státy a Izrael zahájily letecké údery proti Íránu . Po více než pěti týdnech bojů se podařilo vyjednat dvoutýdenní příměří za zprostředkování Pákistánu. Součástí dohody byly Spojené státy, Írán a Izrael .

Jednou z klíčových podmínek bylo znovuotevření Hormuzského průlivu, úzké námořní trasy mezi Perským a Ománským zálivem, přes kterou prochází významná část světové přepravy ropy . Prezident Donald Trump později příměří prodloužil na neurčito, základní spory však zůstaly nevyřešené .

Navazující jednání v pákistánském Islámábádu, která měla připravit dlouhodobější dohodu, se neujala. Washington i Teherán se navzájem obviňují z neochoty ustoupit a z porušování podmínek . Spojené státy navíc zavedly námořní blokádu Íránu, takže v oblasti fakticky působí „dvojí blokáda“ Perského zálivu .

Trump 11. května prohlásil, že příměří je „na masivní kapačce“ . Vývoj z posledních týdnů tento obraz příliš nezměnil.

Přehled poslední eskalace

Od konce května se opakuje nebezpečný vzorec: jedna strana označí svůj útok za sebeobranu, druhá ho označí za porušení příměří a odpoví vlastním úderem.

Konec května: americké údery v „sebeobraně“

Americká armáda podle vlastního vyjádření zaútočila na íránské radarové stanice a objekty pro řízení dronů v Goruku a na ostrově Kišm. Washington uvedl, že šlo o reakci na sestřelení amerického dronu MQ-1 . Pentagon zdůraznil, že údery byly provedeny s „umírněností“ .

Trump 8. května americkou odvetu označil za „ťuknutí z lásky“ a tvrdil, že příměří stále platí .

2.–3. června: údery na ostrově Kišm a spor o blokádu

Spojené státy následně zaútočily na íránské vojenské stanoviště pro pozemní řízení na ostrově Kišm v Hormuzském průlivu. Americké Centrální velitelství uvedlo, že šlo o reakci na pokusy o íránské útoky proti Kuvajtu a Bahrajnu .

Ve stejné době americké síly zneškodnily ropný tanker poblíž ostrova Kišm. Podle Washingtonu porušoval americkou blokádu Íránu, což vyvolalo další íránskou odvetu .

Íránská odveta proti Kuvajtu a Bahrajnu

Írán 3. června vyslal proti cílům v Bahrajnu a Kuvajtu balistické rakety a drony. Bahrajn uvedl, že příchozí střely zachytil. V Kuvajtu však íránské drony zasáhly osobní terminál mezinárodního letiště.

Podle kuvajtských úřadů jeden člověk zemřel, desítky dalších utrpěly zranění a letiště bylo dočasně uzavřeno . Írán odpovědnost za poškození odmítl . Útok byl zároveň nejnovější epizodou širší kampaně proti letišti, která podle dostupných zpráv začala už 28. února a zasahovala také terminál 1 a infrastrukturu řízení letového provozu .

K další výměně palby došlo 6. června. Írán znovu vypálil balistické rakety a vyslal drony směrem k Bahrajnu a Kuvajtu. Bahrajn oznámil jejich zachycení a označil útok za „vážnou eskalaci“ . Teherán současně obvinil Spojené státy z „hrubého porušení“ příměří kvůli úderům na pobřežní zařízení v Síríku a na ostrově Kišm .

Proč mírová jednání uvízla

Jednání v Islámábádu, která měla navázat na dubnové příměří, prakticky selhala . Ve hře zůstávají především čtyři sporné oblasti:

• Íránský jaderný program: Washington požaduje omezení íránského jaderného programu a řešení otázky zásob obohaceného uranu.
• Zmrazený íránský majetek: Strany se neshodly na tom, za jakých podmínek by Írán získal přístup ke svým zmrazeným aktivům.
• Hormuzský průliv: Spojené státy požadují jeho úplné otevření, zároveň však udržují vlastní námořní blokádu. Írán podmiňuje otevření širšími ústupky.
• Vojenské operace v regionu: Teherán požaduje také uplatňování příměří v Libanonu, než se vrátí k širšímu vyjednávání .

Jednání utrpěla významnou ránu 11. května, kdy Trump odmítl íránský protinávrh na komplexní dohodu. Označil ho za „nepřijatelný“ a „hloupý“ a tehdy také uvedl, že příměří je „na masivní kapačce“ .

Na začátku června se objevily zprávy, že Írán přestal komunikovat se zprostředkovateli. Trump to popřel a tvrdil, že rozhovory pokračují „rychlým tempem“ a dohoda by mohla vzniknout „během příštího týdne“ .

Kuvajt a Bahrajn se ocitají v první linii

Pro státy Perského zálivu znamená eskalace zásadní změnu. Země, které se dříve mohly považovat za relativně bezpečné zázemí, se nyní stávají přímými terči.

• Kuvajt: Útok na letiště 3. června byl pro civilní obyvatelstvo i cestující silným šokem. Kuvajt letiště krátce uzavřel a útok odsoudil. Země čelí íránským úderům opakovaně už od prvního dne války 28. února . Poškození letiště a rušení letů narušily běžný život i obchodní provoz .
• Bahrajn: Ostrov hostí základnu americké 5. flotily, a proto patří mezi významné cíle. Po zachycení íránských raket a dronů 6. června bahrajnská vláda vyzvala Teherán, aby útoky na sousedy v Perském zálivu okamžitě ukončil. Označila je za „vážnou eskalaci“ .
• Pákistán: Islámábád zprostředkoval dubnové příměří a hostil následná jednání. Jeho diplomatická role zůstává klíčová, jejich krach však region připravil o jasnou cestu k další deeskalaci .

Trumpova měnící se vyjádření

Veřejná komunikace prezidenta Trumpa osciluje mezi zlehčováním násilí, frustrací z vyjednávání a optimismem ohledně budoucí dohody.

• 8. května: Americké odvetné údery označil za „ťuknutí z lásky“ a řekl, že příměří stále trvá .
• 11. května: Po odmítnutí íránského protinávrhu prohlásil, že příměří je „na masivní kapačce“ .
• Začátek června: Navzdory novým útokům tvrdil, že dohoda vznikne „během příštího týdne“ a že „nakonec všechno dobře dopadne“ . Zprávy o přerušení jednání označil za „falešné a mylné“ .
• Prohlášení o vítězství: Trump opakovaně mluvil o vítězství a pronášel tvrzení, například že Íránu „z vojenského hlediska nic nezbylo“, která zjednodušují nestabilní situaci v terénu .

Příměří balancuje na hraně

Dubnová dohoda měla být mostem k trvalému míru. Po několika týdnech se ale změnila v křehkou konstrukci, která jen stěží zadržuje konflikt před dalším rozšířením.

Útok na kuvajtské letiště ukázal, že válka už neohrožuje pouze vojenské cíle, ale také civilisty, leteckou dopravu a kritickou infrastrukturu daleko od hlavních bojišť. Dokud každá strana vykládá pojem „sebeobrana“ po svém a diplomatická jednání zůstávají zablokovaná, riziko náhlého návratu k otevřené válce zůstává nebezpečně vysoké.