Mohly by státy Perského zálivu proměnit bohatství z AI v garantovaný příjem?

Proč se právě Perský záliv považuje za možného průkopníka

Obrovská základna státního majetku

Státní investiční fondy zemí GCC spravují dohromady téměř 5 bilionů dolarů. V minulosti prostřednictvím nich státy rozdělovaly příjmy z ropy a plynu například formou pracovních míst ve veřejném sektoru, dotací, levných služeb a dalších sociálních výhod.

Zastánci AI dividendy tvrdí, že stejná infrastruktura by se teoreticky dala využít k pravidelnému vyplácení části výnosů z nové ekonomiky. V regionu už dnes existuje model, který analytici popisují jako de facto kapitálovou dividendu: občané získávají veřejná pracovní místa, dotované či bezplatné služby a těží z absence daně z příjmu .

Stát vlastní část AI řetězce přímo

GCC se od většiny západních ekonomik liší tím, že vlády nejsou pouze regulátory nebo výběrčími daní. Přímo vlastní podíly ve firmách, fondech a infrastruktuře spojené s AI.

• Saúdskoarabský HUMAIN, stoprocentně vlastněný fondem Public Investment Fund (PIF), uzavřel obchody v hodnotě přes 23 miliard dolarů se společnostmi NVIDIA, AMD, Amazon a xAI. V datovém centru Hexagon nasadil 600 000 čipů NVIDIA; zařízení je označováno za největší vládou provozované datové centrum na světě , .
• Abúdhábský MGX v červenci 2026 uzavřel svůj první AI fond s přísliby ve výši 49 miliard dolarů. Fond má podíly mimo jiné ve společnostech OpenAI, xAI, Anthropic a SpaceX , , .
• G42, technologická společnost ze Spojených arabských emirátů napojená na stát, získala v roce 2024 strategickou investici Microsoftu ve výši 1,5 miliardy dolarů .

Logika zastánců je jednoduchá: pokud stát vlastní část infrastruktury a kapitálu, může případné výnosy zachytit přímo. Nemusel by se spoléhat pouze na nové daně z AI firem, jak ve Spojených státech navrhoval například Sam Altman v souvislosti s veřejným fondem bohatství , .

Zpráva připisovaná Thorstenu Meyerovi z AI oblasti označuje Perský záliv za „nejjasnější příklad vládou řízené reakce na riziko, že AI naruší trh práce“ , .

Navázání na existující sociální smlouvu

Garantovaný příjem by v regionu nebyl úplně cizím konceptem. Sociální systémy států Zálivu už dlouho fungují na principu, kdy stát občanům poskytuje výhody výměnou za podporu stávajícího politického uspořádání.

Studie poradenské společnosti PwC z ledna 2025 mezi možnými nástroji reformy této sociální smlouvy uvádí také trvalé příjmové doplatky pro hůře vydělávající. Ty by mohly občany motivovat k práci v soukromém sektoru místo spoléhání na veřejná pracovní místa .

Proč je projekt stále velmi nejistý

4,8 bilionu dolarů není hotovost

Celková hodnota státních fondů neznamená, že by státy mohly okamžitě vyčlenit 4,8 bilionu dolarů na pravidelné platby. Peníze jsou investovány v nemovitostech, dlouhodobých projektech, akciích a často i v neveřejných či obtížně prodejných firmách.

Garantovaný příjem by přitom vyžadoval stabilní a předvídatelný tok peněz. Pokud se ocenění AI firem ukážou jako nadhodnocená nebo se jejich ziskovost dostaví později, než investoři očekávají, příjmy pro občany by nebyly spolehlivé. Asma Derja z Ethical AI Alliance upozorňuje, že mechanismy jako výnosy státních fondů nebo daň z výpočetního výkonu „se nefinancují samy“ a narážejí na zásadní praktické problémy .

Spíše příjem pro občany než skutečný univerzální příjem

Další zásadní otázkou je, komu by se peníze vyplácely. V několika zemích GCC tvoří zahraniční pracovníci 80 až 90 procent zaměstnanců v soukromém sektoru. Univerzální příjem pro všechny obyvatele — tedy včetně zahraničních pracovníků — by byl vzhledem k velikosti této skupiny pravděpodobně fiskálně neúnosný.

Mnohem pravděpodobnější by proto byl program pouze pro občany. To by navazovalo na současný rentiérský model, v němž stát rozděluje část bohatství vlastním občanům, zatímco početná zahraniční pracovní síla z těchto výhod většinou vyloučena zůstává. Analytici upozorňují, že otázky vyloučení expatriotů i politických limitů zůstávají nevyřešené .

Takový systém by proto nebyl univerzálním základním příjmem v běžném globálním smyslu. Šlo by spíše o garantovanou občanskou dividendu.

Rekvalifikace může být naléhavější než měsíční platba

Někteří odborníci tvrdí, že bezprostřední prioritou by nemělo být rozdělování výnosů z AI, ale vzdělávání a rekvalifikace občanů. Lidé by se měli připravit na změny pracovního trhu dříve, než bude možné vyčíslit dlouhodobé výnosy z AI infrastruktury.

Analytici z London School of Economics v dubnu 2025 uvedli, že úspěch jakéhokoli programu podobného univerzálnímu základnímu příjmu závisí na udržitelném financování, investicích do vzdělávání a zohlednění sociálních a psychologických dopadů — nejen na ekonomických ukazatelích a výsledcích trhu práce . PwC podobně doporučuje aktivní politiku trhu práce jako součást širší reformy sociální smlouvy .

Politická setrvačnost

Státní vlastnictví a centralizované rozhodování sice umožňují rychle přesouvat velké objemy kapitálu, zároveň však vytvářejí politické překážky. Dědičná vláda, omezené zastoupení obyvatel v rozhodování a sociální systém postavený na státních výhodách mohou bránit přechodu od individuálně řízených benefitů k automatickému, právně zakotvenému příjmu.

Akademická literatura proto státní investiční fondy v rentiérských státech Zálivu často popisuje spíše jako „nástroje stability režimu“ než jako nástroje sociálně spravedlivého přerozdělování . Příjem, který by nahradil stávající systém patronátu místo toho, aby ho doplnil, by mohl oslabit současnou politickou dohodu mezi státem a občany.

Muskova vize hojnosti versus Acemogluova opatrnost

Debata o možné dividendě ze státního AI majetku je součástí širšího sporu o budoucnost práce, peněz a sociálního státu.

Elon Musk: peníze v roce 2036 nebudou důležité

V rozhovoru z 25. července 2026 s šéfredaktorkou časopisu The Economist Zanny Minton Beddoes Elon Musk předpověděl, že „na penězích v roce 2036 nebude záležet“. Umělá inteligence a roboti podle něj vyrobí tolik zboží a služeb, že peníze ztratí svůj dosavadní význam , , .

Musk očekává, že potraviny, bydlení, doprava i zábava budou téměř zdarma a že vznikne takzvaný „univerzální vysoký příjem“ . Namísto inflace předpovídá deflaci, protože produkce by rostla rychleji než množství peněz v oběhu . Technologický investor Vinod Khosla se s touto vizí částečně ztotožnil, jeho reakce však podle Forbes obsahovala i podstatně znepokojivější varování .

Daron Acemoglu: větší produkce sama o sobě nestačí

Ekonom MIT Daron Acemoglu patří mezi nejvýraznější akademické kritiky představ o rychle nastupující éře všeobecné hojnosti. Přímý Acemogluův citát z roku 2026, který by reagoval konkrétně na Muskův termín 2036, dostupné zdroje neobsahují. Jeho dlouhodobý analytický rámec však Muskův argument zpochybňuje.

Acemoglu upozorňuje, že dopad AI na zaměstnanost a mzdy nemusí být tak rychlý ani plošný, jak Musk předpokládá. I kdyby produktivita výrazně vzrostla, otázka, kdo z růstu skutečně profituje, závisí na politice — na daních, vyjednávací síle zaměstnanců a veřejných investicích, nikoli pouze na technologickém pokroku.

Varuje také před takzvanou „přiměřenou automatizací“: tedy před AI, která pracovníky nahradí, ale nevytvoří pro ně nové úkoly. Výsledkem by mohl být slabší zájem o lidskou práci a větší nerovnost. Samotná hojnost proto podle tohoto pohledu automaticky nevyřeší rozdělování bohatství.

Co z toho zatím plyne

Závěr

Státy Perského zálivu mají něco, co většině západních ekonomik chybí: obrovské státní investiční fondy a přímé podíly v AI infrastruktuře. Teoreticky by proto mohly část výnosů z AI rozdělovat občanům bez toho, aby nejprve vytvořily rozsáhlý nový daňový systém.

To však neznamená, že je AI dividendou možné financovat už dnes. Hodnota fondů není totožná s hotovými penězi, ocenění AI firem může být spekulativní a případný program by s největší pravděpodobností platil pouze občanům. Vedle toho zůstává otevřená otázka, zda by nebylo účelnější investovat nejprve do vzdělávání a rekvalifikací.

Dostupné důkazy zatím neukazují, že by některá vláda GCC takový program skutečně připravovala nebo testovala. Prozatím jde o analytickou a spekulativní debatu — byť o debatu, která může ukázat, jak by se státní vlastnictví AI mohlo promítnout do budoucí sociální smlouvy.