Washington oznámil razantní omezení konvenčních sil pro Evropu. Co všechno mizí a co to znamená pro českou bezpečnost?

Administrativa prezidenta Trumpa formálně oznámila spojencům v Severoatlantické alianci zásadní redukci konvenčních vojenských kapacit, které USA alianci vyčleňují pro případ krize. Tento krok okamžitě vyvolal nutkavou potřebu analýz a hledání náhradních schopností ve většině evropských metropolí. Opatření míří na utajovaný Silový model NATO (NATO Force Model, NFM) – tedy katalog sil, které jednotlivé členské země „předurčují“ pro potenciální konflikty . Ačkoliv byl obecný posun signalizován již několik měsíců, konkrétní parametry, předané během května a června 2026, označily analýzy za „radikálnější, než Evropané očekávali“ .

Co mizí z aliančního arzenálu

První podrobnosti dodal vyslanec Pentagonu Alexander Velez-Green během neveřejného briefingu pro politické ředitele NATO v Bruselu zhruba 23. května. Rozsah škrtů následně potvrdilo veřejné prohlášení Velitelství USA pro Evropu (USEUCOM) . Konkrétní redukce zahrnují:

• Stíhací letouny: Snížení přibližně o jednu třetinu amerických stíhaček, které jsou aktuálně v Silovém modelu NATO k dispozici .
• Strategické bombardéry: Seškrtání závazku na polovinu – k dispozici nadále zůstane pouhých 50 % původní alokace bombardérů .
• Ponorky: Úplné vyřazení amerických ponorek z rámce Silového modelu pro krizovou reakci .
• Bezpilotní letouny (drony): Naprosté stažení všech příslibů v oblasti amerických průzkumných a bojových dronů .
• Válečné lodě: Redukce počtu torpédoborců a dalších hladinových plavidel, včetně zrušení jedné ze dvou doposud plánovaných úderných skupin letadlových lodí .
• Tankovací letouny: Tyto podpůrné vzdušné prostředky pro doplňování paliva jsou rovněž zahrnuty do stahování .

Zdůvodnění: konec „nezdravé spoluzávislosti“

Generál letectva Alexus G. Grynkewich, velitel USEUCOM, zdůvodnil škrty 3. června nekompromisním prohlášením, že aliance si vypěstovala „nezdravou spoluzávislost“ (unhealthy co-dependence) na amerických silách, kterou je nutné korigovat . Oficiální jazyk ministerstva války USA krok popisuje jako „optimalizaci velikosti“ (rightsizing) amerických závazků v souladu s Národní obrannou strategií pro rok 2026. Ta nově upřednostňuje „potenciální realitu“ vedení několika souběžných velkých konfliktů, a to zejména s důrazem na indo-pacifický region .

Čas běží: Ankara jako termín pro zaplnění mezer

Spolu s oznámením škrtů Pentagon vznesl jednoznačný požadavek. Generál Grynkewich veřejně uvedl, že evropští spojenci v NATO a Kanada musí „urychleně“ navýšit vlastní příspěvky pilotovaných i bezpilotních letounů a lodí tak, aby vzniklé mezery zacelili . Tlak je bezprostřední: Pentagon požaduje viditelný pokrok, ideálně konkrétní přísliby členských států, ještě před summitem NATO, který je naplánován na 7.–8. července 2026 v turecké Ankaře .

Harmonogram eskalujícího oznámení

• 19.–23. května (Neveřejný briefing v Bruselu): První utajované podrobnosti o snížení specifických schopností předal vyslanec Velez-Green na uzavřeném setkání s velvyslanci a vojenskými představiteli NATO. Jednalo se o prvotní formální notifikaci .
• 2.–3. června (SHAPE a veřejné potvrzení): Generál Grynkewich přenesl věc do veřejného prostoru během zasedání na Velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) v belgickém Monsu. Zde škrty oficiálně potvrdil a vyzval Evropu a Kanadu, aby přijaly větší odpovědnost za svou obranu .

Evropská reakce a strategický šok

Rozsah redukcí mnohé spojence zaskočil. Důvěryhodné zdroje popsaly plán jako „radikálnější, než Evropané očekávali“, a aliance podle všeho stále „vstřebává sdělení“ a vyrovnává se se strategickým šokem, který představuje . Okamžitý operační problém komplikuje jedna zásadní neznámá: Pentagon nestanovil jasný harmonogram, kdy přesně budou tyto prostředky ze Silového modelu staženy. Tato nejistota působí evropským plánovačům značné obtíže při rozhodování, jak rychle zavádět náhradní stíhací, bombardovací a námořní kapacity .

Co zůstává: Americký jaderný deštník

Američtí představitelé zdůrazňují jednu věc, na kterou restrukturalizace nesahá: americký jaderný deštník zůstává plně v platnosti. Generál Grynkewich i další vysoce postavené zdroje jednoznačně potvrdily, že jaderný odstrašující prostředek aliance není součástí těchto konvenčních redukčních plánů . Změna se tak výlučně zaměřuje na konvenční část Sil NATO a vytváří novou, omezenější podobu americké bezpečnostní záruky, která spoléhá na strategické odstrašení spíše než na masivní předsunutou konvenční přítomnost.

Širší obraz: Doktrína „NATO 3.0“

Tyto škrty v nasazení sil jsou operačním projevem toho, co administrativa nazývá „NATO 3.0“ – komplexní tlak na evropsky vedenou konvenční obranu kontinentu . V této vizi se USA přesouvají do podpůrné role s jadernou záštitou, zatímco prioritou americké armády se stává připravenost na případný konflikt v Indo-Pacifiku. Změny představují fundamentální restrukturalizaci transatlantické vojenské dohody: Washington explicitně přenáší primární povinnost teritoriální obrany na evropské metropole a právě Silový model NATO se v tuto chvíli stává bezprostředním testovacím polem této nové reality .