Nejde o tvrzení, že by došlo k úniku dat nebo k hackerskému útoku. Sporná je především cesta, která vedla od herní funkce přes firemní restrukturalizaci a technologické partnerství až k možnému využití v obranném sektoru.

Jak Pokémon Go vytvořilo rozsáhlou mapu světa

Od roku 2021 hra vybízela hráče, aby krátkými videi nasnímali své okolí — například ulice, parky, náměstí nebo interiéry budov. Skenování souviselo s navrhováním a vylepšováním PokéStopů. Za tuto aktivitu hráči získávali herní předměty, například Poké Bally nebo Stardust .

Jednotlivé úkoly působily jako drobný způsob, jak si vylepšit postup ve hře. V globálním měřítku však vznikla rozsáhlá databáze geolokalizovaných záběrů prostředí. Podle dostupných zpráv se za několik let nashromáždilo přibližně 30 miliard skenů od hráčů z celého světa .

Společnost Niantic tato data využila k vývoji technologie označované jako Visual Positioning System (VPS), tedy vizuálního lokalizačního systému. Ten porovnává živý obraz z kamery s podrobnou 3D mapou a podle rozpoznaných budov, terénu či konstrukčních prvků odhaduje přesnou polohu, výšku a orientaci zařízení. K tomu nemusí využívat satelitní signál .

Od Nianticu k Niantic Spatial

Další vývoj souvisel se změnou vlastnické struktury. Po převzetí herní divize Nianticu společností Scopely, vlastněnou skupinou Savvy Games Group, byla geospatialní část oddělena do samostatné firmy Niantic Spatial. Ta převzala technologii VPS i datovou základnu, na které byla podle zpráv vybudována .

V prosinci 2025 Niantic Spatial oznámil partnerství s firmou Vantor, která se dříve jmenovala Maxar Intelligence a v říjnu 2025 změnila název. Vantor se zaměřuje na geospatialní inteligenci a technologie pro obranné a zpravodajské aplikace .

Cílem spolupráce je propojit pozemní VPS od Niantic Spatial s leteckým systémem Raptor od Vantoru. Výsledkem má být společný souřadnicový systém, který umožní vzdušným i pozemním platformám určovat polohu a koordinovat pohyb bez GPS . To je důležité zejména v situacích, kdy je GPS rušeno, podvrhováno nebo jinak nedostupné.

Co s tím má společného kontrakt za 70 milionů dolarů?

V květnu 2026 Vantor oznámil, že získal od americké National Geospatial-Intelligence Agency (NGA) kontrakt v hodnotě 70 milionů dolarů na provoz a rozšíření platformy GEGD Pro. Ta slouží jako komerční platforma pro geospatialní zpravodajství a podle společnosti ji využívá 1,2 milionu vládních uživatelů ve více než 250 organizacích .

Tento kontrakt se podle dostupných informací týká širší platformy geospatialního zpravodajství, nikoli konkrétně navigace dronů založené na datech z Pokémon Go. Ukazuje však, jak hluboko je Vantor zapojen do infrastruktury amerických obranných a zpravodajských institucí.

Firmy se v otázce použití dat rozcházejí

Po zveřejnění zpráv se pozornost soustředila na jedinou otázku: souhlasili hráči Pokémon Go s tím, že jejich skeny mohou přispět k vojenské navigační technologii?

Niantic Spatial v prohlášení pro IGN odmítl, že by data z Pokémon Go byla použita k trénování modelů pro vojenské drony. Společnost uvedla, že její dohoda s Vantorem je stále v rané fázi a že předmětná data nebyla sdílena způsobem popisovaným v některých zprávách .

Vantor popřel použití samotných snímků z Pokémon Go. Na přímý dotaz, zda jeho nasazený navigační model využívá poznatky získané z dat odvozených z Pokémon Go, však podle dostupného reportingu odmítl odpovědět ano nebo ne .

Obě společnosti se odvolávají na podmínky používání, které podle nich umožňují sběr a využití dat pro „prostorové mapování“ a partnerské technologie . Kritici namítají, že běžný souhlas s podmínkami mobilní hry není totéž jako informovaný souhlas s využitím dat v obranném nebo vojenském prostředí.

Proč je tak obtížné zjistit, co přesně model použil

Spor komplikuje samotná povaha moderní umělé inteligence. Po natrénování model obvykle neuchovává zdrojové snímky jako přehledný archiv, ve kterém by šlo vyhledat konkrétní video. Informace se promítají do parametrů modelu a do dalších vrstev technologického systému.

I kdyby tedy firmy trvaly na tom, že surové snímky z Pokémon Go nebyly přímo předány vojenskému modelu, zůstává otázka, zda vojenská technologie nevyužívá základní VPS, který měl být na těchto skenech vybudován . Bez přístupu k proprietárním modelům, jejich vahám a kompletní historii trénování nemůže nezávislý auditor snadno určit, jaký konkrétní vliv měla určitá sada dat.

Vzniká tak problém odpovědnosti: společnost může odmítnout přímé použití konkrétních snímků, přestože její technologie těží z infrastruktury a modelů, které byly vytvořeny díky práci uživatelů.

Případ Pokémon Go jako varování před „funkčním posunem“

Celý řetězec lze zjednodušit takto: hrát hru → naskenovat PokéStop → vytvořit 3D mapu světa → vyvinout geospatialní AI → navázat partnerství s obrannou firmou → integrovat technologii do autonomních platforem .

Právě tento postup se označuje jako funkční posun — data sesbíraná pro jeden, relativně neškodný účel se postupně využijí k účelu, který uživatelé nemuseli očekávat. V tomto případě se herní odměna a souhlas s podmínkami staly součástí příběhu, jehož možným výsledkem je navigace v prostředí, kde selhává GPS.

Případ proto není jen debatou o Pokémon Go. Otevírá širší otázku, zda současná pravidla digitálního souhlasu dokážou držet krok s AI a s technologiemi dvojího užití. Pokud mohou miliony lidí přispívat k výstavbě datové základny bez jasné představy o jejím budoucím využití, bude stále důležitější řešit nejen to, zda uživatel klikl na „Souhlasím“, ale také zda skutečně rozuměl tomu, k čemu může jeho příspěvek vést .

Nejde o tvrzení, že by došlo k úniku dat nebo k hackerskému útoku. Sporná je především cesta, která vedla od herní funkce přes firemní restrukturalizaci a technologické partnerství až k možnému využití v obranném sektoru.

Jak Pokémon Go vytvořilo rozsáhlou mapu světa

Od roku 2021 hra vybízela hráče, aby krátkými videi nasnímali své okolí — například ulice, parky, náměstí nebo interiéry budov. Skenování souviselo s navrhováním a vylepšováním PokéStopů. Za tuto aktivitu hráči získávali herní předměty, například Poké Bally nebo Stardust .

Jednotlivé úkoly působily jako drobný způsob, jak si vylepšit postup ve hře. V globálním měřítku však vznikla rozsáhlá databáze geolokalizovaných záběrů prostředí. Podle dostupných zpráv se za několik let nashromáždilo přibližně 30 miliard skenů od hráčů z celého světa .

Společnost Niantic tato data využila k vývoji technologie označované jako Visual Positioning System (VPS), tedy vizuálního lokalizačního systému. Ten porovnává živý obraz z kamery s podrobnou 3D mapou a podle rozpoznaných budov, terénu či konstrukčních prvků odhaduje přesnou polohu, výšku a orientaci zařízení. K tomu nemusí využívat satelitní signál .

Od Nianticu k Niantic Spatial

Další vývoj souvisel se změnou vlastnické struktury. Po převzetí herní divize Nianticu společností Scopely, vlastněnou skupinou Savvy Games Group, byla geospatialní část oddělena do samostatné firmy Niantic Spatial. Ta převzala technologii VPS i datovou základnu, na které byla podle zpráv vybudována .

V prosinci 2025 Niantic Spatial oznámil partnerství s firmou Vantor, která se dříve jmenovala Maxar Intelligence a v říjnu 2025 změnila název. Vantor se zaměřuje na geospatialní inteligenci a technologie pro obranné a zpravodajské aplikace .

Cílem spolupráce je propojit pozemní VPS od Niantic Spatial s leteckým systémem Raptor od Vantoru. Výsledkem má být společný souřadnicový systém, který umožní vzdušným i pozemním platformám určovat polohu a koordinovat pohyb bez GPS . To je důležité zejména v situacích, kdy je GPS rušeno, podvrhováno nebo jinak nedostupné.

Co s tím má společného kontrakt za 70 milionů dolarů?

V květnu 2026 Vantor oznámil, že získal od americké National Geospatial-Intelligence Agency (NGA) kontrakt v hodnotě 70 milionů dolarů na provoz a rozšíření platformy GEGD Pro. Ta slouží jako komerční platforma pro geospatialní zpravodajství a podle společnosti ji využívá 1,2 milionu vládních uživatelů ve více než 250 organizacích .

Tento kontrakt se podle dostupných informací týká širší platformy geospatialního zpravodajství, nikoli konkrétně navigace dronů založené na datech z Pokémon Go. Ukazuje však, jak hluboko je Vantor zapojen do infrastruktury amerických obranných a zpravodajských institucí.

Firmy se v otázce použití dat rozcházejí

Po zveřejnění zpráv se pozornost soustředila na jedinou otázku: souhlasili hráči Pokémon Go s tím, že jejich skeny mohou přispět k vojenské navigační technologii?

Niantic Spatial v prohlášení pro IGN odmítl, že by data z Pokémon Go byla použita k trénování modelů pro vojenské drony. Společnost uvedla, že její dohoda s Vantorem je stále v rané fázi a že předmětná data nebyla sdílena způsobem popisovaným v některých zprávách .

Vantor popřel použití samotných snímků z Pokémon Go. Na přímý dotaz, zda jeho nasazený navigační model využívá poznatky získané z dat odvozených z Pokémon Go, však podle dostupného reportingu odmítl odpovědět ano nebo ne .

Obě společnosti se odvolávají na podmínky používání, které podle nich umožňují sběr a využití dat pro „prostorové mapování“ a partnerské technologie . Kritici namítají, že běžný souhlas s podmínkami mobilní hry není totéž jako informovaný souhlas s využitím dat v obranném nebo vojenském prostředí.

Proč je tak obtížné zjistit, co přesně model použil

Spor komplikuje samotná povaha moderní umělé inteligence. Po natrénování model obvykle neuchovává zdrojové snímky jako přehledný archiv, ve kterém by šlo vyhledat konkrétní video. Informace se promítají do parametrů modelu a do dalších vrstev technologického systému.

I kdyby tedy firmy trvaly na tom, že surové snímky z Pokémon Go nebyly přímo předány vojenskému modelu, zůstává otázka, zda vojenská technologie nevyužívá základní VPS, který měl být na těchto skenech vybudován . Bez přístupu k proprietárním modelům, jejich vahám a kompletní historii trénování nemůže nezávislý auditor snadno určit, jaký konkrétní vliv měla určitá sada dat.

Vzniká tak problém odpovědnosti: společnost může odmítnout přímé použití konkrétních snímků, přestože její technologie těží z infrastruktury a modelů, které byly vytvořeny díky práci uživatelů.

Případ Pokémon Go jako varování před „funkčním posunem“

Celý řetězec lze zjednodušit takto: hrát hru → naskenovat PokéStop → vytvořit 3D mapu světa → vyvinout geospatialní AI → navázat partnerství s obrannou firmou → integrovat technologii do autonomních platforem .

Právě tento postup se označuje jako funkční posun — data sesbíraná pro jeden, relativně neškodný účel se postupně využijí k účelu, který uživatelé nemuseli očekávat. V tomto případě se herní odměna a souhlas s podmínkami staly součástí příběhu, jehož možným výsledkem je navigace v prostředí, kde selhává GPS.

Případ proto není jen debatou o Pokémon Go. Otevírá širší otázku, zda současná pravidla digitálního souhlasu dokážou držet krok s AI a s technologiemi dvojího užití. Pokud mohou miliony lidí přispívat k výstavbě datové základny bez jasné představy o jejím budoucím využití, bude stále důležitější řešit nejen to, zda uživatel klikl na „Souhlasím“, ale také zda skutečně rozuměl tomu, k čemu může jeho příspěvek vést .