Noční dronové útoky v Hormuzském průlivu pokračují navzdory příměří

Reakce americké armády

Síly CENTCOM (americké centrální velitelství) zachytily a zničily každý dron dříve, než mohl zasáhnout obchodní nebo vojenské plavidlo USA . Americká armáda aktivně spolupracuje s lodními společnostmi na postupech bezpečné plavby a radí jim, kdy vypnout identifikační systém AIS a jak reagovat na íránské hrozby . Jeden z představitelů popsal tok dopravy průlivem jako „nepřerušený“ i přes každonoční dronové salvy .

Stav lodní dopravy: diplomatické znovuotevření, ale fyzická stagnace

Situace na vodě je hluboce rozporuplná:

• Diplomatické kroky: Memorandum výslovně počítá se znovuotevřením Hormuzského průlivu pro veškerou dopravu . Dne 17. června americké Společné námořní informační středisko (JMIC) oficiálně snížilo stupeň ohrožení pro plavidla v průlivu z „vážného“ na „značné“ .
• Fyzická realita: Obchodní provoz zůstává na zlomku předválečné úrovně. K 8. červnu proplouvalo denně zhruba 10 lodí, oproti běžným 95 – tedy asi 11 % normálního objemu – přičemž průliv byl fakticky uzavřen více než 100 dní od začátku války 28. února .
• Obezřetnost odvětví: Ředitelé tankerových společností vyjadřovali optimismus, že by se doprava mohla rychle obnovit, pokud se bezpečnost stabilizuje. Data ze sledování lodí však ani tři dny po oznámení dohody neukazují žádný nárůst provozu, protože lodní firmy a pojišťovny volí strategii „vyčkej a uvidíš“ .

Co memorandum vlastně obsahuje

Návrhy memoranda, které získala řada médií, odhalují čtrnáctibodový prozatímní rámec – nikoli konečnou mírovou dohodu . Prezident Trump, viceprezident Vance a hlavní íránský vyjednavač a předseda parlamentu Mohammad Bagher Ghalibaf podepsali dokument digitálně . Mezi klíčová ustanovení patří:

• 60denní zastavení bojů na všech frontách, včetně Libanonu
• Závazek Íránu znovu otevřít Hormuzský průliv a odstranit překážky, jako jsou miny, s obnovením provozu na předválečnou úroveň do 30 dnů
• Závazek USA zrušit námořní blokádu íránských přístavů
• Bezcelní průjezd průlivem po dobu 60 dnů, ačkoli budoucí poplatky nejsou vyloučeny
• Nový minimální standard pro mísení vysoce obohaceného íránského uranu (jeho přeměnu na méně obohacenou formu)
• Ustanovení zajišťující územní celistvost Libanonu
• USA po podpisu dohody pozastaví, ale nezruší trvale, některé sankce
• Írán získá přístup k miliardám dolarů ze zmrazených aktiv a sankční úlevy na prodej ropy a petrochemických produktů, podmíněné dodržováním dohody
• Cesta k 60denním následným jaderným jednáním

Formální ceremoniál je stanoven na 19. června v Ženevě a hostitelem bude Pákistán, který působil jako prostředník . Očekává se, že viceprezident Vance a předseda parlamentu Ghalibaf podepíší dohodu osobně, načež podle íránského ministra zahraničí Abbáse Arakčího začnou přímé jaderné rozhovory .

Proč Íránské revoluční gardy stále útočí?

Podle posledních zpráv neposkytly USA ani íránská vláda oficiální vysvětlení. Analytici a média se shodují na dvou konkurenčních teoriích :

• Záměrná neposlušnost: Tvrdé jádro Íránských revolučních gard se může aktivně snažit sabotovat diplomatickou linii ještě před Ženevou a signalizovat, že nepřijme dohodu vyjednanou íránskou civilní vládou. Revoluční gardy mají dobře zdokumentovanou historii fungování jako „stát ve státě“ a 14. června – jeden den před digitálním podpisem – odvysílaly námořním rádiem varování všem plavidlům, aby se „až do odvolání zcela zdržela jakéhokoli pohybu v Hormuzském průlivu“ .
• Selhání velení a řízení: Decentralizované polní jednotky Revolučních gard možná nedostaly včasné rozkazy ke stažení, nebo mohly být narušeny vnitřní velící struktury. Velitel námořnictva IRGC, který původně nařídil uzavření průlivu, i jeho nástupce byli údajně zabiti při izraelských a amerických úderech, takže regionální operace zůstaly bez potvrzených vrchních velitelů .

Žádný jmenovaný představitel žádnou z hypotéz nepotvrdil. Tato nejednoznačnost je sama o sobě významným rizikovým faktorem. Pokud by dronové útoky pokračovaly i po ženevském podpisovém ceremoniálu, silně by to podpořilo teorii záměrné neposlušnosti Íránských revolučních gard a zpochybnilo, zda íránské politické vedení může plně prosadit podmínky dohody.