Íránské rakety a drony nad Kuvajtem: časová osa útoků a reakce světa

1. června: další útok a narušení letecké dopravy

Navzdory mezinárodnímu odsouzení následovala 1. června další vlna. Kuvajtská armáda oznámila, že její systémy protivzdušné obrany zachytily „nepřátelské rakety a drony“, které pronikly do vzdušného prostoru země .

Dopad byl okamžitě patrný i mimo vojenské objekty. Služby sledující letecký provoz zaznamenaly odklánění několika letů z mezinárodního letiště v Kuvajtu a některá letadla musela vyčkávat ve vzduchu . Kuvajtská vláda útoky z 28. května a 1. června následně odsoudila jako přímou hrozbu pro civilisty a kritickou infrastrukturu . Teherán podle ní nesl plnou odpovědnost a Kuvajt si vyhradil právo přijmout veškerá nezbytná opatření na ochranu své bezpečnosti a suverenity .

3. června: zasažen terminál mezinárodního letiště

Nejviditelnější zásah přišel 3. června, kdy několik íránských dronů a raket zasáhlo terminál 1 mezinárodního letiště v Kuvajtu. Úřady hlásily zranění a značné materiální škody na budově i dalších zařízeních . Kuvajtské letecké úřady aktivovaly nouzový plán a provoz dočasně pozastavily; příchozí lety byly odkláněny na jiná letiště .

Útok na civilní letecký uzel ukázal, že konflikt už neohrožoval pouze objekty spojené s americkou armádou. Zasáhl také běžné cestující, fungování dopravy a klíčovou infrastrukturu země.

Jak útoky vysvětlovaly íránské Revoluční gardy

IRGC odpovědnost za útoky nepopřely. Naopak je rámovaly jako odvetná opatření proti Spojeným státům:

• Útok z 28. května: IRGC uvedly, že americká základna byla zasažena v reakci na americký letecký úder poblíž letiště v Bandar Abbásu. Íránský představitel akci popsal jako „měřenou, čistě obrannou a určenou k zachování příměří“ .
• Útok z 1. června: Írán tvrdil, že zaútočil na základnu využívanou americkými silami po víkendových amerických úderech na íránské vojenské cíle. IRGC konkrétně zmínily útok na ostrov Sirík a varovaly, že další americká agrese vyvolá „zcela odlišnou“ odpověď .

Americké Centrální velení (CENTCOM) však tvrzení o úspěšném zásahu americké základny a velitelství 5. flotily v Bahrajnu odmítlo jako nepravdivá. Podle CENTCOM všechny íránské útoky proti americkým silám selhaly a americká protivzdušná obrana zlikvidovala také další drony, které se pokoušely zasáhnout americké síly v Kuvajtu .

Proč reakce překročila hranice Kuvajtu

Kuvajt zdůrazňoval, že i když Írán tvrdil, že míří na americké objekty, útoky probíhaly nad kuvajtským územím a ohrožovaly civilisty i životně důležité provozy. Kabinet proto vyzval Írán k okamžitému a bezpodmínečnému zastavení útoků .

Solidaritu s Kuvajtem vyjádřily také další státy Perského zálivu. Spojené arabské emiráty označily útoky za hrubé porušení kuvajtské suverenity a uvedly, že podporují všechna opatření na ochranu země . Saúdská Arábie odsoudila opakované útoky jako porušení mezinárodního práva a Charty OSN . Katar vyzval ke zklidnění situace a potvrdil podporu kuvajtské bezpečnosti a suverenitě .

Útok odsoudila také Rada pro spolupráci arabských států Perského zálivu (GCC), regionální organizace sdružující šest monarchií včetně Kuvajtu, Saúdské Arábie, Kataru a Spojených arabských emirátů. Její generální tajemník označil zásah za flagrantní porušení mezinárodního práva a vyjádřil plnou podporu Kuvajtu . Arabský parlament pak slíbil podporu kuvajtské suverenitě, zdrojům a bezpečnosti obyvatel .

Křehké příměří pod tlakem

Útoky přišly v okamžiku, kdy se Spojené státy a Írán snažily udržet příměří a pokračovaly diplomatické snahy o ukončení několik měsíců trvajícího konfliktu. Série odvetných úderů vytvořila nebezpečný řetězec: americké útoky na íránské cíle vyvolaly íránskou reakci proti americkým pozicím v Perském zálivu, ta však zasáhla nebo ohrozila území států, které samy nemusely být přímou stranou konfliktu.

Kuvajt přitom patří mezi státy Perského zálivu, které hostí americkou vojenskou infrastrukturu. Právě tato přítomnost z něj činí potenciální cíl v konfrontaci Washingtonu s Teheránem — a zároveň zvyšuje riziko, že se vojenská odveta přelije do civilního prostoru. Úder na mezinárodní letiště 3. června tuto obavu proměnil v konkrétní dopad na každodenní život.

Hlavním poselstvím kuvajtské vlády i jejích regionálních partnerů proto nebylo jen odsouzení jednotlivých střel. Šlo také o požadavek, aby se území států Perského zálivu nestávalo bojištěm americko-íránské odvety a aby diplomatické úsilí dostalo přednost před další eskalací.