Jednání začala v roce 2010 a zpočátku výrazně pokročila. Než byla pozastavena, otevřelo se 27 kapitol a 11 z nich bylo předběžně uzavřeno.

Proces se zastavil po volbách v roce 2013, kdy se k moci dostala euroskeptická středopravá vláda. Přitažlivost členství mezitím oslabila také dluhová krize eurozóny. Domácí opozice se soustředila na národní suverenitu a ochranu citlivých sektorů islandské ekonomiky.

Nejproblematičtější oblasti zůstaly nevyřešené. Kapitola zemědělství se vůbec neotevřela a u rybolovu se proces zastavil ještě před dokončením prověřování a zahájením věcných jednání. V roce 2015 Island požádal EU, aby ho nadále nepovažovala za kandidátskou zemi.

Proč se rybolov stal hlavní překážkou

Rybolov není v islandské debatě o EU jen jednou z mnoha oblastí politiky. Souvisí s vývozem, obživou regionů i s širší představou, že Island musí mít kontrolu nad vlastními přírodními zdroji. Starší analýzy veřejného mínění ukázaly, že mezi nejsilnější obavy patří právě ochrana rybolovu a zemědělství. Teprve za nimi následovala obava, že Island nebude mít dostatečný vliv na rozhodování v Bruselu.

Klíčovou otázkou je společná rybářská politika EU, známá pod zkratkou CFP. Kritici se obávají, že členství by přesunulo rozhodování o kvótách, přístupu do lovišť a správě zdrojů do společného evropského rámce a omezilo možnost Islandu stanovovat vlastní pravidla. Téma výrazně zviditelnily spory o makrelu, jejíž výskyt se měnil a státy se neshodly na podílech z úlovků.

Zastánci obnovení jednání namítají, že skutečné podmínky nelze znát bez vyjednávání. Island by podle nich mohl usilovat o úpravu pravidel, která by odpovídala jeho rybářskému sektoru. Taková ochrana však není automaticky zaručena samotným zahájením jednání.

Islandská vláda už přesto svou pozici formulovala velmi jasně. Ministryně zahraničí Þorgerður Katrín Gunnarsdóttir uvedla, že v případné přístupové dohodě bude Island požadovat „suverénní kontrolu nad veškerým rybolovem“. Evropská komisařka pro rozšíření Marta Kosová odpověděla, že během jednání lze najít „kreativní řešení“, předem však neslíbila, že EU islandský požadavek v plném rozsahu přijme.

Grónsko, Spojené státy a NATO vrátily do hry bezpečnost

Argumenty pro obnovení jednání už nejsou pouze ekonomické. Ruská válka proti Ukrajině, sílící soupeření v Arktidě a severním Atlantiku i nejistota ohledně budoucí spolehlivosti Spojených států změnily politické prostředí.

Obzvlášť viditelným se stal americký tlak a rétorika kolem Grónska. Ostrov je součástí strategicky významného prostoru severního Atlantiku, který propojuje Grónsko, Island a Spojené království. Debata o jeho budoucnosti proto na Islandu posílila úvahy o zranitelnosti širšího bezpečnostního prostředí.

Island je už členem NATO. Odpůrci členství v EU tvrdí, že právě NATO — nikoli EU — představuje relevantní vojenskou bezpečnostní záruku. Zastánci naopak říkají, že členství v EU by mohlo vedle NATO přidat politickou a ekonomickou váhu, nikoli alianci nahradit.

Bezpečnostní argument tak otázku EU znovu zviditelnil, domácí obavy však nevytlačil. Zpravodajství z kampaně naznačuje, že pro mnoho voličů jsou bezprostřednějšími tématy ceny, stabilita měny, rybolov a suverenita než geopolitika Arktidy.

Island už je s Evropou úzce propojený

Island si nevybírá mezi Evropou a izolací. Prostřednictvím Evropského hospodářského prostoru (EHP) se účastní velké části jednotného trhu EU a přejímá značný objem relevantních evropských pravidel. Je také součástí schengenského prostoru, který umožňuje cestování bez pasových kontrol mezi jeho členskými zeměmi.

EHP je rozsáhlé uspořádání, není však totožné s členstvím v EU. Island zůstává mimo společnou zemědělskou a rybářskou politiku EU, není součástí celní unie ani společné obchodní politiky. Nevolí také poslance Evropského parlamentu a nejmenuje evropského komisaře, takže nemá formální hlas při tvorbě unijní legislativy.

Plné členství by proto znamenalo větší vliv i větší povinnosti. Island by získal zastoupení v unijních institucích, zároveň by ale musel řešit příspěvky do rozpočtu EU, společnou obchodní politiku a pravidla pro zemědělství a rybolov.

Argumenty pro obnovení jednání

Zastánci hlasu „ano“ uvádějí především tři důvody:

• Zastoupení: Island už prostřednictvím EHP přejímá řadu pravidel jednotného trhu, nemá však přímý hlas v institucích, které je vytvářejí. Členství by mohlo část tohoto „přejímání pravidel“ nahradit formálním zastoupením a možností ovlivňovat rozhodnutí.
• Předvídatelnější rámec: Užší politické a ekonomické sladění s Evropou podle zastánců dává smysl v době geopolitické nejistoty a ekonomického tlaku.
• Možnost zjistit skutečné podmínky: Jednání by ukázala, co může Island vyjednat v otázkách rybolovu, zemědělství, měny a finančních příspěvků. Voliči by pak mohli konečný balík přijmout, nebo odmítnout v dalším referendu.

Pro tuto stranu je obnovení jednání především způsobem, jak získat informace a vyjednávací pozici — nikoli nevratným závazkem ke vstupu.

Argumenty proti

Odpůrci tvrdí, že Island už díky EHP získává hlavní obchodní výhodu, kterou od Evropy potřebuje, aniž by přijal plné politické a finanční náklady členství. Obávají se zejména:

• možných příspěvků do rozpočtu EU;
• menší volnosti při tvorbě domácí hospodářské a regulační politiky;
• ztráty možnosti samostatně vyjednávat obchodní dohody se třetími zeměmi;
• silnější konkurence pro islandské zemědělce v rámci společné zemědělské politiky; a
• ztráty národní kontroly nad rybolovem v rámci společné rybářské politiky.

Druhé referendum podle kritiků riziko neodstraňuje. Obávají se, že obnovení jednání vytvoří politický tlak směrem ke členství a dostane nejcitlivější islandské zájmy k jednacímu stolu dříve, než voliči budou znát výsledek.

Co skutečně naznačují průzkumy a plánované druhé referendum

Dostupné údaje ukazují složitější obraz než jednoduché rozdělení na příznivce a odpůrce EU. Briefing Evropského parlamentu z roku 2026 uvádí, že většina podporuje konání referenda o zahájení přístupových jednání, zatímco podle médií je podpora samotného obnovení rozhovorů téměř vyrovnaná.

Podpora zjišťování podmínek členství navíc není totéž jako podpora vstupu do EU. Jeden z průzkumů citovaných v briefingu Evropského parlamentu v dubnu 2025 uváděl 43 procent respondentů pro členství a 39 procent proti němu. To ukazuje, jak vyrovnané téma je a jak důležité mohou být přesné znění otázky a načasování průzkumu.

Referendum 29. srpna je proto politicky zásadní. Volič, který podpoří obnovení jednání, může později hlasovat proti členství, pokud dohoda dostatečně neochrání rybolov, zemědělství, ekonomické zájmy nebo národní autonomii. Odpůrci naopak považují první hlasování za okamžik, kdy by měl Island proces zastavit, aby neriskoval postupný tlak směrem ke vstupu.

Nejvýstižnější závěr zní: Island nehlasuje o definitivně určené evropské budoucnosti. Hlasuje o tom, zda znovu otevře samotná jednání — a rybolov pravděpodobně zůstane nejtěžší zkouškou každé případné dohody.

Jednání začala v roce 2010 a zpočátku výrazně pokročila. Než byla pozastavena, otevřelo se 27 kapitol a 11 z nich bylo předběžně uzavřeno.

Proces se zastavil po volbách v roce 2013, kdy se k moci dostala euroskeptická středopravá vláda. Přitažlivost členství mezitím oslabila také dluhová krize eurozóny. Domácí opozice se soustředila na národní suverenitu a ochranu citlivých sektorů islandské ekonomiky.

Nejproblematičtější oblasti zůstaly nevyřešené. Kapitola zemědělství se vůbec neotevřela a u rybolovu se proces zastavil ještě před dokončením prověřování a zahájením věcných jednání. V roce 2015 Island požádal EU, aby ho nadále nepovažovala za kandidátskou zemi.

Proč se rybolov stal hlavní překážkou

Rybolov není v islandské debatě o EU jen jednou z mnoha oblastí politiky. Souvisí s vývozem, obživou regionů i s širší představou, že Island musí mít kontrolu nad vlastními přírodními zdroji. Starší analýzy veřejného mínění ukázaly, že mezi nejsilnější obavy patří právě ochrana rybolovu a zemědělství. Teprve za nimi následovala obava, že Island nebude mít dostatečný vliv na rozhodování v Bruselu.

Klíčovou otázkou je společná rybářská politika EU, známá pod zkratkou CFP. Kritici se obávají, že členství by přesunulo rozhodování o kvótách, přístupu do lovišť a správě zdrojů do společného evropského rámce a omezilo možnost Islandu stanovovat vlastní pravidla. Téma výrazně zviditelnily spory o makrelu, jejíž výskyt se měnil a státy se neshodly na podílech z úlovků.

Zastánci obnovení jednání namítají, že skutečné podmínky nelze znát bez vyjednávání. Island by podle nich mohl usilovat o úpravu pravidel, která by odpovídala jeho rybářskému sektoru. Taková ochrana však není automaticky zaručena samotným zahájením jednání.

Islandská vláda už přesto svou pozici formulovala velmi jasně. Ministryně zahraničí Þorgerður Katrín Gunnarsdóttir uvedla, že v případné přístupové dohodě bude Island požadovat „suverénní kontrolu nad veškerým rybolovem“. Evropská komisařka pro rozšíření Marta Kosová odpověděla, že během jednání lze najít „kreativní řešení“, předem však neslíbila, že EU islandský požadavek v plném rozsahu přijme.

Grónsko, Spojené státy a NATO vrátily do hry bezpečnost

Argumenty pro obnovení jednání už nejsou pouze ekonomické. Ruská válka proti Ukrajině, sílící soupeření v Arktidě a severním Atlantiku i nejistota ohledně budoucí spolehlivosti Spojených států změnily politické prostředí.

Obzvlášť viditelným se stal americký tlak a rétorika kolem Grónska. Ostrov je součástí strategicky významného prostoru severního Atlantiku, který propojuje Grónsko, Island a Spojené království. Debata o jeho budoucnosti proto na Islandu posílila úvahy o zranitelnosti širšího bezpečnostního prostředí.

Island je už členem NATO. Odpůrci členství v EU tvrdí, že právě NATO — nikoli EU — představuje relevantní vojenskou bezpečnostní záruku. Zastánci naopak říkají, že členství v EU by mohlo vedle NATO přidat politickou a ekonomickou váhu, nikoli alianci nahradit.

Bezpečnostní argument tak otázku EU znovu zviditelnil, domácí obavy však nevytlačil. Zpravodajství z kampaně naznačuje, že pro mnoho voličů jsou bezprostřednějšími tématy ceny, stabilita měny, rybolov a suverenita než geopolitika Arktidy.

Island už je s Evropou úzce propojený

Island si nevybírá mezi Evropou a izolací. Prostřednictvím Evropského hospodářského prostoru (EHP) se účastní velké části jednotného trhu EU a přejímá značný objem relevantních evropských pravidel. Je také součástí schengenského prostoru, který umožňuje cestování bez pasových kontrol mezi jeho členskými zeměmi.

EHP je rozsáhlé uspořádání, není však totožné s členstvím v EU. Island zůstává mimo společnou zemědělskou a rybářskou politiku EU, není součástí celní unie ani společné obchodní politiky. Nevolí také poslance Evropského parlamentu a nejmenuje evropského komisaře, takže nemá formální hlas při tvorbě unijní legislativy.

Plné členství by proto znamenalo větší vliv i větší povinnosti. Island by získal zastoupení v unijních institucích, zároveň by ale musel řešit příspěvky do rozpočtu EU, společnou obchodní politiku a pravidla pro zemědělství a rybolov.

Argumenty pro obnovení jednání

Zastánci hlasu „ano“ uvádějí především tři důvody:

• Zastoupení: Island už prostřednictvím EHP přejímá řadu pravidel jednotného trhu, nemá však přímý hlas v institucích, které je vytvářejí. Členství by mohlo část tohoto „přejímání pravidel“ nahradit formálním zastoupením a možností ovlivňovat rozhodnutí.
• Předvídatelnější rámec: Užší politické a ekonomické sladění s Evropou podle zastánců dává smysl v době geopolitické nejistoty a ekonomického tlaku.
• Možnost zjistit skutečné podmínky: Jednání by ukázala, co může Island vyjednat v otázkách rybolovu, zemědělství, měny a finančních příspěvků. Voliči by pak mohli konečný balík přijmout, nebo odmítnout v dalším referendu.

Pro tuto stranu je obnovení jednání především způsobem, jak získat informace a vyjednávací pozici — nikoli nevratným závazkem ke vstupu.

Argumenty proti

Odpůrci tvrdí, že Island už díky EHP získává hlavní obchodní výhodu, kterou od Evropy potřebuje, aniž by přijal plné politické a finanční náklady členství. Obávají se zejména:

• možných příspěvků do rozpočtu EU;
• menší volnosti při tvorbě domácí hospodářské a regulační politiky;
• ztráty možnosti samostatně vyjednávat obchodní dohody se třetími zeměmi;
• silnější konkurence pro islandské zemědělce v rámci společné zemědělské politiky; a
• ztráty národní kontroly nad rybolovem v rámci společné rybářské politiky.

Druhé referendum podle kritiků riziko neodstraňuje. Obávají se, že obnovení jednání vytvoří politický tlak směrem ke členství a dostane nejcitlivější islandské zájmy k jednacímu stolu dříve, než voliči budou znát výsledek.

Co skutečně naznačují průzkumy a plánované druhé referendum

Dostupné údaje ukazují složitější obraz než jednoduché rozdělení na příznivce a odpůrce EU. Briefing Evropského parlamentu z roku 2026 uvádí, že většina podporuje konání referenda o zahájení přístupových jednání, zatímco podle médií je podpora samotného obnovení rozhovorů téměř vyrovnaná.

Podpora zjišťování podmínek členství navíc není totéž jako podpora vstupu do EU. Jeden z průzkumů citovaných v briefingu Evropského parlamentu v dubnu 2025 uváděl 43 procent respondentů pro členství a 39 procent proti němu. To ukazuje, jak vyrovnané téma je a jak důležité mohou být přesné znění otázky a načasování průzkumu.

Referendum 29. srpna je proto politicky zásadní. Volič, který podpoří obnovení jednání, může později hlasovat proti členství, pokud dohoda dostatečně neochrání rybolov, zemědělství, ekonomické zájmy nebo národní autonomii. Odpůrci naopak považují první hlasování za okamžik, kdy by měl Island proces zastavit, aby neriskoval postupný tlak směrem ke vstupu.

Nejvýstižnější závěr zní: Island nehlasuje o definitivně určené evropské budoucnosti. Hlasuje o tom, zda znovu otevře samotná jednání — a rybolov pravděpodobně zůstane nejtěžší zkouškou každé případné dohody.