První důkaz živorodosti v linii savců – o 90 milionů let dříve, než se čekalo

Fosilie cynodonta druhu Chiniquodon theotonicus stará 236 milionů let, nalezená v severozápadní Argentině, představuje dosud nejstarší důkaz živorodosti (viviparity) v evoluční linii vedoucí k savcům. Objev posouvá vznik této reprodukční strategie o 90 až 95 milionů let zpět do minulosti . Tento masožravec velikosti psa, blízký příbuzný předků moderních savců, se podle všeho narodil živý – což zpochybňuje dosavadní předpoklad, že všichni dávní příbuzní savců kladli vejce.

Neonatální linie: Mikroskopický důkaz porodu

Vědci dospěli k tomuto závěru díky identifikaci tzv. neonatální linie – výrazného mikroskopického růstového prstence uvnitř kosti – v tenkých řezech (histologických preparátech) z fosilní stehenní a loketní kosti . U žijících savců tento rys vzniká v důsledku prudkého zrychlení růstu, k němuž dochází bezprostředně po narození, když novorozenec začíná nést vlastní váhu a samostatně se pohybovat . Objev učinila spoluautorka studie Maria Miceli Baro, doktorandka na Univerzitě v Buenos Aires, která si neobvyklé růstové značky všimla při mikroskopickém zkoumání mikrostruktury kosti .

Poměr hmotnosti mláděte a dospělce: Rozlišení živorodosti od kladení vajec

Vědci odhadli, že novorozenec vážil přibližně 1,7 kg, což je zhruba 14 % hmotnosti dospělého jedince (asi 12 kg) . Tento poměr je klíčovou stopou, protože odpovídá moderním živorodým savcům a výrazně se liší od druhů kladoucích vejce.

• Moderní placentální savci srovnatelné dospělé velikosti (8–15 kg) vykazují poměr hmotnosti novorozence k dospělci až ~18,77 %; poměr 14 % u C. theotonicus spadá do tohoto rozpětí .
• Vejcorodí plazi (želvy, hadi, krokodýli) srovnatelné dospělé velikosti mají mláďata o hmotnosti pouze 0,1 % – 0,6 % hmotnosti dospělce .
• Ptáci (jeřábi, pelikáni, supi) srovnatelné velikosti dosahují poměru zhruba 1,3 % – 4,5 % .

Protože poměr u cynodonta řadí k placentálním savcům a jasně jej odděluje od plazů a ptáků, autoři studie tvrdí, že se jedná o silný důkaz živorodosti . Studie byla zveřejněna 13. srpna 2026 v časopise Frontiers in Mammal Science .

Opatrnost vnějších odborníků

Ačkoli je studie považována za přesvědčivou, odborníci, kteří se na ní nepodíleli, upozorňují na několik aspektů, které je třeba brát s rezervou:

• Neonatální linie u jediného exempláře neprokazuje, že celý druh nebo všichni cynodonti byli živorodí – důkaz se vztahuje pouze k jednomu jedinci .
• Neonatální linie je dobře známým ukazatelem u žijících savců, ale její interpretace u 236 milionů let staré fosílie se opírá o uniformitářské předpoklady, které nemusí u vyhynulého cynodonta plně platit .
• Alternativní vysvětlení pro růstovou značku (např. závažná stresová událost nebo odstavení mláděte) nelze bez dalších exemplářů zcela vyloučit .

Jeden, nebo více počátků živorodosti? Nevyřešená otázka

Tento nález vyvolává otázku, zda se živorodost vyvinula jednou, nebo několikrát v evoluční linii synapsidů vedoucí k savcům. Pokud byl C. theotonicus živorodý, objevila se živorodost mnohem dříve, než vznikli praví savci. Nicméně pozdější cynodonti a raní příbuzní savců si mohli kladení vajec zachovat a u nejstarších pravých savců (např. u morganukodontů) se stále předpokládá, že kladli vejce .

Například studie z roku 2026, která zkoumala 250 milionů let starou fosilii z Jižní Afriky, přinesla první jednoznačný důkaz embrya nepatřícího mezi savce, které bylo zachováno uvnitř vejce. Tím potvrdila, že alespoň někteří z raných předků savců byli vejcorodí . To naznačuje, že reprodukční historie raných synapsidů byla komplexní a že živorodost mohla být během evoluce několikrát získána i ztracena. K vyřešení této otázky bude zapotřebí více fosilních exemplářů a rozsáhlejší histologické průzkumy v období přechodu od cynodontů k savcům .