Krizi způsobil dlouhotrvající sucho a extrémní vlna veder ve střední Evropě, které snížily hladinu Dunaje na bezprecedentní minimum. Nepředpokládaly se žádné výraznější srážky a nová vlna veder přinesla denní teploty přesahující 38 °C, což zároveň zvyšovalo poptávku po elektřině na chlazení a snižovalo množství vody dostupné pro výrobu energie .
Maďarská jaderná elektrárna Paks, nacházející se jižně od Budapešti, je páteří maďarské elektrické sítě a zásobuje téměř polovinu (40–50 %) země elektřinou . Čtyři sovětské reaktory této elektrárny jsou závislé na vodě z Dunaje pro chlazení. Jak hladina řeky klesala, elektrárna byla nucena od 27. července 2026 postupně snižovat výkon a reaktory odstavovat .
Do 1. až 2. srpna 2026 byla elektrárna poprvé ve své 44leté historii zcela odstavena . Premiér Peter Magyar oznámil, že výkon elektrárny klesl z běžných 2 000 megawattů až na 240 megawattů – tedy jen něco málo přes 10 % kapacity – než byl odstaven poslední reaktor . Odstávka měla trvat týdny, protože se očekávalo, že hladina Dunaje zůstane příliš nízká na opětovné spuštění .
Obdobné ohrožení čelilo i Rumunsku v jeho jaderné elektrárně Cernavodă, která je rovněž chlazena vodou z Dunaje. Rumunská vláda vyhlásila stav nouze a začala stavět nouzovou hráz, která měla odvést zbývající vodu k jedinému fungujícímu reaktoru .
Ekonomické dopady krize byly závažné a mnohostranné:
V reakci na krizi maďarská vláda a veřejnost podnikly bezprecedentní celonárodní úsilí o úsporu energie:
6. srpna 2026 vláda schválila komplexní plán rozvoje energetiky v hodnotě 868 miliard forintů jako přímou reakci na krizi . Plán se zaměřuje na dlouhodobé strukturální změny, které mají snížit zranitelnost Maďarska vůči podobným událostem:
Investice budou financovány z kombinace domácích a unijních zdrojů spolu se soukromým kapitálem .
Krize přesáhla hranice Maďarska:
Energetická krize v Maďarsku v roce 2026 slouží jako názorný příklad přímého ohrožení kritické energetické infrastruktury změnou klimatu. Silná závislost země na jediné jaderné elektrárně, která vyžaduje obrovské množství říční vody k chlazení – v době stále častějších a intenzivnějších such – se ukázala jako zásadní zranitelnost. Krize vyvolala okamžitou národní mobilizaci, významné ekonomické ztráty a vládní obrat směrem k diverzifikovanějšímu a odolnějšímu energetickému systému. Událost také zdůraznila propojenost evropských elektrických sítí, kde sucho v jednom regionu může vést ke kontinentální koordinační výzvě.