Dne 28. ledna 2025, po měsících trvalých masových protestů, odstoupil premiér Miloš Vučević s tím, že chce „předejít dalším komplikacím“ a „vyhnout se eskalaci napětí ve společnosti“. Téhož dne rezignoval i starosta Nového Sadu Milan Đurić.
Vučićovy kroky byly široce vnímány jako pokus utlumit nepokoje, protesty však pokračovaly.
Dne 23. května 2026 se v centru Bělehradu shromáždily desetitisíce protivládních demonstrantů, převážně vysokoškolských studentů, požadujících předčasné volby. Policie použila slzný plyn a zábleskové granáty, u budovy prezidentské kanceláře a radnice došlo k násilným střetům, když demonstranti čelili těžkooděncům.
Státní železniční společnost před protestem zastavila všechny vlakové spoje do Bělehradu a z Bělehradu.
Tváří v tvář trvalému tlaku prezident Aleksandar Vučić oznámil, že se předčasné parlamentní volby budou konat na podzim 2026 – mezi koncem září a polovinou listopadu – přestože protesty pokračovaly i po tomto oznámení.
Mezinárodní instituce opakovaně vyjadřovaly znepokojení nad zhoršující se situací v Srbsku:
Klíčové ponaučení: To, co začalo jako lokální pobouření nad smrtící infrastrukturní katastrofou, se vyvinulo v osmnáctiměsíční celonárodní protestní hnutí, které zpochybnilo třináctiletou vládu prezidenta Vučiće, dosáhlo demise premiéra a starosty Nového Sadu a vynutilo si příslib předčasných parlamentních voleb na podzim 2026 – a zároveň si vysloužilo ostrou kritiku Rady Evropy a institucí EU kvůli rostoucímu násilí vůči novinářům, policejní brutalitě a zužování občanského prostoru.
Comments
0 comments