Peking měl čínským firmám nařídit, aby většinu těchto procesorů pokud možno neprovozovaly na pevninské Číně. Takové omezení zapadá do širší průmyslové politiky: čínské společnosti mají využívat a rozvíjet domácí polovodiče, místo aby dlouhodobě vybudovaly infrastrukturu závislou na technologiích Nvidia.
Pro firmy jde o kompromis. H200 jim může krátkodobě dodat potřebný výpočetní výkon pro trénování a provoz modelů umělé inteligence. Z pohledu Pekingu však příliš rozsáhlé využívání amerických čipů představuje riziko pro technologickou soběstačnost.
Významnou roli v tomto uspořádání hraje Hongkong. Z celního hlediska leží mimo hranici pevninské Číny, a může proto sloužit jako místo pro uskladnění nebo provoz části čipů, aniž by byly ve velkém zapojeny do infrastruktury na pevnině.
Ani Hongkong ale podle zprávy nemá dostatečnou kapacitu datových center a energie, aby dokázal bez problémů obsloužit velmi rozsáhlý počet H200. Omezení tak není jen politické, ale také praktické: povolení dovozu automaticky neznamená, že všechny čipy lze okamžitě nasadit v potřebném měřítku.
Dosavadní dodávky ukazují na dvojí omezení. Washington prodej H200 do Číny povolil jen v kontrolovaném rozsahu, zatímco Peking přístup k těmto čipům dávkuje a současně tlačí firmy k domácím alternativám. Přibližně 10 000 procesorů pro ByteDance a stejný počet pro Tencent proto působí spíše jako kontrolovaný ventil než jako zásadní odklon od čínské strategie technologické soběstačnosti.
V červenci americký obchodní činitel uvedl, že do Číny a Hongkongu bylo dosud dodáno jen „velmi málo“ čipů H200. Nvidia se v době zveřejnění zprávy bezprostředně nevyjádřila. Reuters zároveň výslovně uvedla, že informace převzala z Financial Times a nemohla je nezávisle ověřit. Počty čipů, další příjemci i přesné podmínky jejich využití je proto nutné chápat jako popisované, nikoli úředně potvrzené skutečnosti.