Psal Matouš hebrejsky a jako první? Co na to církevní otcové a moderní věda

Kde text zachází příliš daleko

• Z Papiasova výroku nevyplývá s jistotou, že naše dnešní kanonické Matoušovo evangelium původně existovalo jako hebrejský text a bylo později přeloženo do řečtiny. Poskytnuté zdroje dokládají především pozdější tradiční připsání, nikoli celý tento řetězec rekonstrukce.

• Skutečnost, že Matoušovo evangelium je samo o sobě anonymní, není v citovaném textu dostatečně zohledněna.

• Výrok „nepřipadá v úvahu téměř nikdo jiný než apoštol Matouš“ je silnější, než doklady dovolují; tradice je stará, ale není přímým nárokem samotného evangelia.

• Datování hebrejské verze do 40. let a řecké verze nejpozději na počátek 50. let 1. století není zde uvedenými doklady podloženo.

• Tvrzení, že Marek a Lukáš použili řeckou verzi Matouše, není totéž jako Markova priorita – podle ní byl naopak Marek napsán dříve a Matouš i Lukáš ho používali jako zdroj.

Hlavní bod sporu: Matoušova priorita nebo Markova priorita

• Starocírkevní tradice silně tíhne k Matoušově prioritě, tedy předpokladu, že Matouš byl napsán jako první.

• Markova priorita naopak tvrdí, že první bylo napsáno Markovo evangelium a Matouš s Lukášem Marka použili jako zdroj.

• I dnes existují zastánci Matoušovy priority, například v augustinovské nebo Griesbachově/Farmerově tradici. Zároveň je augustinovský názor v jednom přehledu popsán jako postoj s malým počtem stoupenců, zatímco Griesbachova hypotéza získala významný počet příznivců.

• Pramenná situace tedy není jednoduše „Matouš byl první“, nýbrž: starocírkevně spíše Matouš první, vedle toho v novější diskusi stojí Markova priorita jako konkurenční model.

Marek, Lukáš a Jan

• K Markově prioritě dostupná evidence uvádí obecný bod, že Markova priorita považuje Marka za první synoptické evangelium.

• Datování Markova evangelia na roky 64–67 n. l., jak tvrdí text, je možné, ale z poskytnutých dokladů není nutně odvoditelné.

• Velmi rané datování Lukáše/Skutků apoštolů na přibližně 57–62 n. l. je rovněž konzervativní rekonstrukcí, kterou nelze předloženými doklady potvrdit.

• To, že Jan byl ve staré církvi často považován za poslední evangelium, odpovídá citovanému shrnutí starocírkevního pořadí.

• Tvrzení, že historické detaily v Janově evangeliu potvrzují přímé apoštolské svědectví Jana, je silnější, než co dokládá zde poskytnutá evidence.

Hlavní problém textu

• Text mísí tři roviny:

  • starocírkevní tradici,
  • možnou konzervativní rekonstrukci,
  • prokázaný historický fakt.

• Zejména u Matouše text z pouhé staré tradice vytváří téměř jistý historický řetězec:

  • Matouš psal hebrejsky,
  • psal jako první,
  • později sám převedl do řečtiny,
  • Lukáš a Marek použili jeho řeckou verzi,
  • Marek psal až po Lukášovi.

• Tento řetězec není nemožný, ale není uvedenými doklady prokázán.

Spravedlivé celkové hodnocení

Text není prostě nesmysl, protože vychází z reálných starocírkevních svědectví. Ale zamlčuje nebo zlehčuje, že evangelia jsou anonymní, že matoušovská tradice je sice silná, ale není důkazem, a že existuje i konkurenční model synoptického problému – Markova priorita.

Vyvážená formulace by zněla:

Stará církev přisuzovala Matoušovi důležitou roli a spojovala první evangelium s apoštolem Matoušem. Z toho však jistě nevyplývá, že naše řecké Matoušovo evangelium je překladem hebrejského originálu nebo že ho Marek a Lukáš používali. Tento názor je konzervativní rekonstrukcí, nikoli prostě ustáleným stavem bádání.