Krátká odpověď: ano, ale ne při odchodu z Afriky
Moderní lidé se z Afriky šířili přibližně před 60–70 tisíci lety. Pojmy jako „tibetočínská populace“ nebo „árijská populace“ se ale vztahují k mnohem pozdějším jazykovým a historickým skupinám. Nelze tedy mluvit o dvou takto pojmenovaných skupinách, které by se společně vydaly z Afriky a cestou se setkaly.
1
7
Dvě mnohem pozdější historie
Šíření tibetočínských jazyků spojuje jedna genomická studie s rolníky z povodí Žluté řeky, jejichž původ se šířil přibližně kolem roku 3000 př. n. l. Jiná součást studie popisuje příchod původu spojeného s pastevci jámové kultury do západního Mongolska po roce 3000 př. n. l. a jeho přetrvávání v západní Číně. Autoři tuto stopu dávají do souvislosti s možným šířením předka tocharštiny, jedné z indoevropských větví.
6
To ale samo o sobě nedokládá, že se právě tyto skupiny setkaly, ani že šlo o „árijské“ populace v užším smyslu. Pokud se výrazem „árijský“ myslí historické skupiny spojené s indoíránskou větví, je přesnější mluvit přímo o indoíránských jazycích a populacích. Označení „árijský“ totiž může být nejednoznačné.
16
Co lze říct o překryvu
V širokém geografickém smyslu se migrační dějiny skupin spojovaných s těmito jazykovými větvemi mohly v Eurasii překrývat. Z uvedených genetických poznatků však nelze určit konkrétní setkání tibetočínské a indoíránské populace ani z nich odvodit jejich společný, jasně vymezený původ.
6
16
Nejpřesnější shrnutí tedy je: raní moderní lidé sdíleli dávnější africký původ; mnohem později se jejich potomci rozrůznili a některé populace se mohly v Eurasii prostorově či časově přiblížit. Nebyly to však dvě hotové skupiny, které by se současně vydaly z Afriky.