Čínský plán „kvantum–superpočítače–AI“: v Šen-čenu nešlo jen o kvantové počítače

Ve dnech 3.–5. srpna 2026 se v Šen-čenu konala pátá konference CCF o kvantových výpočtech společně s pátým fórem kvantové vědy v oblasti Velkého zálivu. Akce přilákala více než 2 400 účastníků a v odborném programu vystoupilo přes 200 akademiků a expertů.23 Pod heslem „Propojení kvanta a inteligence, společné výpočty kvanta, superpočítačů a inteligence“ nabídla širší pohled než jen debatu o kvantových čipech.

Z konference vyplynula představa, kterou lze zjednodušeně označit jako kvantum–superpočítače–AI. Nejde o oficiálně vyhlášený čínský státní plán, ale o strategickou vizi a soubor návrhů, podle nichž mají být kvantové počítače, klasická vysokovýkonná výpočetní technika a umělá inteligence součástí jediné inteligentní výpočetní soustavy.

Co znamená „kvantum–superpočítače–AI“?

Smyslem není postavit kvantový počítač izolovaně od zbytku infrastruktury. Tři typy výpočetních kapacit se mají navzájem doplňovat:

• AI má zvýšit použitelnost kvantových počítačů tím, že pomůže s hardwarem, řízením i algoritmy;
• superpočítače mají zajišťovat rozsáhlé simulace a AI for Science, tedy využití AI ve výzkumu materiálů, fyziky nebo biologie;
• budoucí kvantové počítače odolné vůči chybám mají tvořit novou výpočetní vrstvu pro specifické vědecké úlohy, které jsou pro klasické stroje mimořádně náročné.

Je to tedy spíše návrh celé výpočetní infrastruktury než samostatný projekt zaměřený na kvantový hardware. Program konference zahrnoval základní výzkum, klíčové technologie, průmyslové využití, standardizaci i propojení firem, veřejné správy a investorů. Během tří dnů se uskutečnilo téměř 30 tematických akcí.23

AI má pomoci překlenout největší problém kvantových počítačů

Člen Čínské akademie věd Siang Tao upozornil na zásadní rozdíl mezi současným stavem a nároky na praktické využití kvantových počítačů. Fyzikální qubity dnes vykazují chybovost kolem jednoho procenta, zatímco například aplikace spojené s prolomením šifrování by vyžadovaly chybovost přibližně o osm řádů nižší.1

AI podle představené koncepce může pomáhat na několika úrovních:

1. Kalibrace a návrh čipů: z experimentálních dat dokáže identifikovat chyby a vlastnosti zařízení a pomoci optimalizovat parametry hardwaru;
2. Kvantová korekce chyb a dekódování: může zrychlit rozpoznávání a opravu chyb;
3. Kompilace kvantových obvodů: umožňuje efektivněji převádět algoritmy na konkrétní kvantový hardware;
4. Měření a řízení: pomáhá zlepšit průběžné řízení kvantového systému;
5. Optimalizace variačních kvantových algoritmů: může urychlit hledání parametrů a zmírnit problém takzvaného barren gradient, tedy zanikajícího nebo příliš malého gradientu při trénování.1

AI tak v kvantových výpočtech nemá být pouze uživatelským rozhraním. Může se stát základním nástrojem pro návrh čipů, vývoj softwaru i laboratorní kontrolu — od rychlejšího odhalování problémů po průběžné úpravy systému a algoritmů.

Od jednotlivého kvantového projektu k infrastruktuře

Akademik Čínské akademie věd Sü Čchi-kchun uvedl, že hlubší propojení AI, superpočítačů a kvantových výpočtů mění výzkum kvantových materiálů i vývoj kvantových algoritmů.1 Tím se debata posouvá od jediné výkonné kvantové mašiny k celému národnímu systému výpočetních kapacit.

Kvantové zařízení potřebuje klasické počítače pro řízení a zpracování dat. AI zase vyžaduje vysokovýkonné výpočty pro simulace a práci s rozsáhlými datovými soubory. Vědecké objevy proto mohou vznikat teprve kombinací různých druhů výpočetních zdrojů.

Akademik Čínské akademie inženýrství Kao Wen navrhl infrastrukturu vedenou laboratoří Pengcheng, která by propojovala výpočty řádu 10 G, sítě řádu 10 P a čistou energii řádu 10 GW. Cílem má být integrované zázemí pro národní laboratoře.1 V kontextu konference nejde jen o hromadění hardwaru, ale o současné plánování výpočetního výkonu, sítí a energetiky.

To je strategicky nejvýraznější část celé koncepce. Pokud je výpočetní výkon základním zdrojem pro vědu, průmysl i bezpečnost, nesoutěží státy pouze o nejlepší kvantový počítač. Soutěží o schopnost dlouhodobě zajistit výpočty, data, energii, odborníky a dostatek praktických úloh v jednom fungujícím systému.

Superpočítače jsou dnešním základem AI ve vědě

Akademik Čínské akademie inženýrství Čeng Wej-min označil současné špičkové superpočítače v podstatě za „obrovské AI počítače“, zejména pokud jde o jejich využití ve vědeckém výzkumu. Kvantové výpočty by v této architektuře představovaly další vrstvu.1

Tento pohled nabízí realistické časování. Kvantové počítače mají velký dlouhodobý potenciál, avšak superpočítače a AI for Science mohou už nyní podporovat objevování materiálů nebo předpovídání struktury proteinů.1 Výzkumné týmy tak nemusí čekat na vznik univerzálního kvantového počítače: mohou využívat dostupnou klasickou infrastrukturu a vhodné úlohy později přesouvat na kvantové systémy.

Taková vícevrstvá architektura zároveň omezuje závislost na scénáři „nejdřív počkáme na praktický kvantový počítač a teprve potom začneme s využitím“. Kvantový výzkum stále řeší chybovost, korekci chyb a škálování, zatímco AI a superpočítače mohou mezitím podporovat vývoj algoritmů, kalibraci experimentů i zpracování vědeckých dat.

Materiály ukazují, jak může spolupráce fungovat

Na konferenci byl představen postup, který spojil princip metalizace σ-vazby z kvantové teorie mnoha těles s AI screeningem. Z databáze více než dvou milionů materiálů vybral 31 kandidátů na vysokoteplotní supravodiče, přičemž 18 z nich podle prezentovaných údajů dosud nikdo nepředpověděl.1

Příklad neukazuje, že by AI nahrazovala fyziku. Fyzikální princip určuje směr hledání, AI prohledává obrovský prostor kandidátů a superpočítače zajišťují zpracování dat a výpočty potřebné k ověřování výsledků.

Akademik Čínské akademie věd Kung Sin-kuo dále navrhl, že AI by mohla umožnit zadávat výzkumné otázky přirozeným jazykem a automaticky využívat odpovídající „dovednosti“. Materiálový výzkum, návrh i syntéza by se tak nemusely opírat výhradně o malý počet specialistů na výpočetní postupy.1 Pokud se tento model prosadí, výzkumník by se mohl více soustředit na formulaci problému, volbu nástrojů a ověřování výsledků než na samotné psaní složitých výpočetních workflow.

Srovnání s americkou iniciativou Quantum Genesis

Kao Wen srovnával čínskou integrovanou koncepci s iniciativou Quantum Genesis amerického ministerstva energetiky, oznámenou v roce 2026. Veřejné materiály ministerstva uvádějí, že jedním z jejích cílů je vytvořit vědecky významný kvantový počítač odolný vůči chybám a koordinovat související úsilí federální vlády, národních laboratoří a průmyslu.

Poselství šenčenské konference znělo, že Čína potřebuje srovnatelně systematické úsilí a neměla by soutěžit pouze v jednotlivých parametrech kvantového hardwaru. Národní programy se však liší cíli, organizací i rozsahem investic. Smysluplné je proto porovnávat především strategický směr a způsob budování infrastruktury, nikoli bez dalšího tvrdit, že jedna strana již získala celkový náskok.

Je „kvantum–superpočítače–AI“ oficiální čínský plán?

Přísně vzato není. Dostupné materiály popisují tento pojem jako téma konference a strategické hodnocení či návrhy akademiků a odborníků, nikoli jako formálně vyhlášený státní plán.123

Přesto z něj vystupuje poměrně jasný směr politické a technologické debaty:

• využívat AI ke zlepšování kvantového hardwaru, softwaru a algoritmů;
• opřít krátkodobé využití AI ve vědě o superpočítače;
• chápat kvantové výpočty jako budoucí vrstvu pro konkrétní složité úlohy;
• plánovat výpočty, sítě, čistou energii a kapacity národních laboratoří jako jeden celek;
• propojovat akademickou sféru, průmysl, veřejnou správu, uživatele a kapitál, aby se laboratorní výsledky dostaly do širšího využití.237

Nejdůležitější signál ze Šen-čenu tedy není tvrzení, že kvantové počítače už vstoupily do éry masového praktického využití. Jde spíše o změnu soutěžního rámce: otázkou už není jen to, kdo postaví nejsilnější kvantové zařízení, ale kdo dokáže nejlépe propojit kvantové výpočty, AI, superpočítače a vědeckou infrastrukturu do dlouhodobě fungujícího systému.