Loď nasadil Východočínský úřad při Ministerstvu přírodních zdrojů Čínské lidové republiky. Čínské úřady uvedly, že účelem bylo „shromáždit vědecká data o ekologických podmínkách v regionu a podpořit úsilí o ochranu mořského prostředí.“ Vědci odebírali vzorky mořské environmentální DNA a prováděli pozorování mořských ptáků a kytovců.

Širší souvislosti: třífázová reakce na jednání Japonska a Filipín

Environmentální průzkum neprobíhal izolovaně. Byl třetí fází kalibrované eskalace ze strany Pekingu, kterou spustilo oznámení Japonska a Filipín z 28. května, že zahájí formální jednání o vymezení svých výhradních ekonomických zón (EEZ) a kontinentálních šelfů v oblastech východně od Tchaj-wanu.

Čína tato jednání odsoudila jako „nelegální a neplatná“ s tím, že vody spadají do jejích nárokovaných námořních práv a že Japonsko a Filipíny je „obešly“. Čínská reakce probíhala ve třech odlišných fázích:

1. fáze – 1. června: Formace plavidel čínské pobřežní stráže (CCG) Daishan provedla donucovací hlídku ve stejných vodách, kterou označila za „nutnou odpověď“ na jednání Japonska a Filipín.

2. fáze – 6.–10. června: Ministerstvo dopravy vedlo „speciální operaci prosazování práva v námořní dopravě a hydrografického průzkumu.“ Tato meziagenturní akce zkontrolovala 198 plavidel a provedla mapování mořského dna. Čínská plavidla při ní rádiově kontaktovala tři proplouvající obchodní lodě (vlajky Singapur, Libérie a Benin) a dotazovala se na jejich přístavy odplutí, cílové přístavy a počty posádek – což bylo podle zpráv poprvé. Tchajwanská pobřežní stráž v reakci nasadila plavidla a operaci označila za porušení mezinárodního práva.

3. fáze – 16.–18. června: Loď Marine Geology No. 6 Ministerstva přírodních zdrojů provedla environmentální průzkum. South China Morning Post výslovně uvedl, že tento průzkum byl „nejnovějším signálem snahy Pekingu posílit své jurisdikční nároky v oblasti po japonsko-filipínských jednáních o námořních hranicích.“

Strategické důsledky

Akce Pekingu představují koordinovanou kampaň za účelem vytvoření fyzické přítomnosti a administrativní kontroly nad vodami východně od Tchaj-wanu. Nasazováním hlídek pobřežní stráže, donucovacích operací, hydrografických průzkumů a výzkumných plavidel Čína preventivně zpochybňuje jakoukoli dohodu o hranicích mezi Japonskem a Filipínami, která by vylučovala její nároky. Bloomberg uvedl, že celková kampaň měla za cíl „prosazovat její nároky.“

Samotná jednání Japonska a Filipín jsou neobvyklá, protože tyto dvě země nesdílejí souvislou námořní hranici. Obě však mají nároky na mořské dno, které by se mohly překrývat, protože usilují o rozšíření svých právních kontinentálních šelfů za 200 námořních mil, přičemž Tokio svůj nárok zakládá na ostrově Okinotori. Čína tato jednání kategoricky odmítla; mluvčí ministerstva zahraničí Lin Ťien 9. června prohlásil, že Japonsko a Filipíny „obešly Čínu a zahájily takzvaná jednání o vymezení námořních hranic, což je krok, který závažně porušuje čínská námořní práva a zájmy.“

Stručně řečeno, environmentální průzkum z 16.–18. června nebyl pouze vědeckou misí. Byl nedílnou součástí promyšlené strategie Pekingu k prosazení jurisdikce v regionu, který se stal novým ohniskem napětí v západním Pacifiku.

Loď nasadil Východočínský úřad při Ministerstvu přírodních zdrojů Čínské lidové republiky. Čínské úřady uvedly, že účelem bylo „shromáždit vědecká data o ekologických podmínkách v regionu a podpořit úsilí o ochranu mořského prostředí.“ Vědci odebírali vzorky mořské environmentální DNA a prováděli pozorování mořských ptáků a kytovců.

Širší souvislosti: třífázová reakce na jednání Japonska a Filipín

Environmentální průzkum neprobíhal izolovaně. Byl třetí fází kalibrované eskalace ze strany Pekingu, kterou spustilo oznámení Japonska a Filipín z 28. května, že zahájí formální jednání o vymezení svých výhradních ekonomických zón (EEZ) a kontinentálních šelfů v oblastech východně od Tchaj-wanu.

Čína tato jednání odsoudila jako „nelegální a neplatná“ s tím, že vody spadají do jejích nárokovaných námořních práv a že Japonsko a Filipíny je „obešly“. Čínská reakce probíhala ve třech odlišných fázích:

1. fáze – 1. června: Formace plavidel čínské pobřežní stráže (CCG) Daishan provedla donucovací hlídku ve stejných vodách, kterou označila za „nutnou odpověď“ na jednání Japonska a Filipín.

2. fáze – 6.–10. června: Ministerstvo dopravy vedlo „speciální operaci prosazování práva v námořní dopravě a hydrografického průzkumu.“ Tato meziagenturní akce zkontrolovala 198 plavidel a provedla mapování mořského dna. Čínská plavidla při ní rádiově kontaktovala tři proplouvající obchodní lodě (vlajky Singapur, Libérie a Benin) a dotazovala se na jejich přístavy odplutí, cílové přístavy a počty posádek – což bylo podle zpráv poprvé. Tchajwanská pobřežní stráž v reakci nasadila plavidla a operaci označila za porušení mezinárodního práva.

3. fáze – 16.–18. června: Loď Marine Geology No. 6 Ministerstva přírodních zdrojů provedla environmentální průzkum. South China Morning Post výslovně uvedl, že tento průzkum byl „nejnovějším signálem snahy Pekingu posílit své jurisdikční nároky v oblasti po japonsko-filipínských jednáních o námořních hranicích.“

Strategické důsledky

Akce Pekingu představují koordinovanou kampaň za účelem vytvoření fyzické přítomnosti a administrativní kontroly nad vodami východně od Tchaj-wanu. Nasazováním hlídek pobřežní stráže, donucovacích operací, hydrografických průzkumů a výzkumných plavidel Čína preventivně zpochybňuje jakoukoli dohodu o hranicích mezi Japonskem a Filipínami, která by vylučovala její nároky. Bloomberg uvedl, že celková kampaň měla za cíl „prosazovat její nároky.“

Samotná jednání Japonska a Filipín jsou neobvyklá, protože tyto dvě země nesdílejí souvislou námořní hranici. Obě však mají nároky na mořské dno, které by se mohly překrývat, protože usilují o rozšíření svých právních kontinentálních šelfů za 200 námořních mil, přičemž Tokio svůj nárok zakládá na ostrově Okinotori. Čína tato jednání kategoricky odmítla; mluvčí ministerstva zahraničí Lin Ťien 9. června prohlásil, že Japonsko a Filipíny „obešly Čínu a zahájily takzvaná jednání o vymezení námořních hranic, což je krok, který závažně porušuje čínská námořní práva a zájmy.“

Stručně řečeno, environmentální průzkum z 16.–18. června nebyl pouze vědeckou misí. Byl nedílnou součástí promyšlené strategie Pekingu k prosazení jurisdikce v regionu, který se stal novým ohniskem napětí v západním Pacifiku.