Čínský průzkum moře východně od Tchaj-wanu: součást širší strategie po jednáních Japonska a Filipín

V červnu 2026 provedla Čína environmentální průzkum moře ve vodách východně od Tchaj-wanu, když nasadila výzkumnou loď provozovanou Ministerstvem přírodních zdrojů. Tato operace byla nejnovější v sérii koordinovaných akcí Pekingu, jejichž cílem je posílit jeho jurisdikční nároky po oznámení jednání o vymezení námořních hranic mezi Japonskem a Filipínami z 28. května.

Průzkum: loď, termíny a oficiální účel

Průzkum probíhal od 16. do 18. června 2026 a prováděla ho výzkumná loď Xiangyanghong 22 (známá také pod čínským názvem Haiyang Dizhi Liu Hao neboli „Mořská geologie č. 6“), což je hlubokomořské geologické průzkumné plavidlo.

Loď nasadil Východočínský úřad při Ministerstvu přírodních zdrojů Čínské lidové republiky. Čínské úřady uvedly, že účelem bylo „shromáždit vědecká data o ekologických podmínkách v regionu a podpořit úsilí o ochranu mořského prostředí.“ Vědci odebírali vzorky mořské environmentální DNA a prováděli pozorování mořských ptáků a kytovců.

Širší souvislosti: třífázová reakce na jednání Japonska a Filipín

Environmentální průzkum neprobíhal izolovaně. Byl třetí fází kalibrované eskalace ze strany Pekingu, kterou spustilo oznámení Japonska a Filipín z 28. května, že zahájí formální jednání o vymezení svých výhradních ekonomických zón (EEZ) a kontinentálních šelfů v oblastech východně od Tchaj-wanu.

Čína tato jednání odsoudila jako „nelegální a neplatná“ s tím, že vody spadají do jejích nárokovaných námořních práv a že Japonsko a Filipíny je „obešly“. Čínská reakce probíhala ve třech odlišných fázích:

1. fáze – 1. června: Formace plavidel čínské pobřežní stráže (CCG) Daishan provedla donucovací hlídku ve stejných vodách, kterou označila za „nutnou odpověď“ na jednání Japonska a Filipín.

2. fáze – 6.–10. června: Ministerstvo dopravy vedlo „speciální operaci prosazování práva v námořní dopravě a hydrografického průzkumu.“ Tato meziagenturní akce zkontrolovala 198 plavidel a provedla mapování mořského dna. Čínská plavidla při ní rádiově kontaktovala tři proplouvající obchodní lodě (vlajky Singapur, Libérie a Benin) a dotazovala se na jejich přístavy odplutí, cílové přístavy a počty posádek – což bylo podle zpráv poprvé. Tchajwanská pobřežní stráž v reakci nasadila plavidla a operaci označila za porušení mezinárodního práva.

3. fáze – 16.–18. června: Loď Marine Geology No. 6 Ministerstva přírodních zdrojů provedla environmentální průzkum. South China Morning Post výslovně uvedl, že tento průzkum byl „nejnovějším signálem snahy Pekingu posílit své jurisdikční nároky v oblasti po japonsko-filipínských jednáních o námořních hranicích.“

Strategické důsledky

Akce Pekingu představují koordinovanou kampaň za účelem vytvoření fyzické přítomnosti a administrativní kontroly nad vodami východně od Tchaj-wanu. Nasazováním hlídek pobřežní stráže, donucovacích operací, hydrografických průzkumů a výzkumných plavidel Čína preventivně zpochybňuje jakoukoli dohodu o hranicích mezi Japonskem a Filipínami, která by vylučovala její nároky. Bloomberg uvedl, že celková kampaň měla za cíl „prosazovat její nároky.“

Samotná jednání Japonska a Filipín jsou neobvyklá, protože tyto dvě země nesdílejí souvislou námořní hranici. Obě však mají nároky na mořské dno, které by se mohly překrývat, protože usilují o rozšíření svých právních kontinentálních šelfů za 200 námořních mil, přičemž Tokio svůj nárok zakládá na ostrově Okinotori. Čína tato jednání kategoricky odmítla; mluvčí ministerstva zahraničí Lin Ťien 9. června prohlásil, že Japonsko a Filipíny „obešly Čínu a zahájily takzvaná jednání o vymezení námořních hranic, což je krok, který závažně porušuje čínská námořní práva a zájmy.“

Stručně řečeno, environmentální průzkum z 16.–18. června nebyl pouze vědeckou misí. Byl nedílnou součástí promyšlené strategie Pekingu k prosazení jurisdikce v regionu, který se stal novým ohniskem napětí v západním Pacifiku.