Spolupráce, nebo soupeření? Co o dětech prozradila švédská studie deskových her

Možná si pamatujete, jak jste jako malí hráli Člověče, nezlob se – a buď jste se radovali z vítězství, nebo se vztekali, že vás soupeř vyhodil. Právě tyto momenty zaujaly tým švédských psychologů, kteří se rozhodli prozkoumat, jak kooperativní a soutěživé deskové hry ovlivňují chování předškoláků.

Co studie zkoumala?

Autorský tým Malin Eriksson, Ben Kenward, Leo Poom a Gunilla Stenberg (pozor, nikoli „tenberg“ – správně je Stenberg) publikoval v roce 2021 v časopise Scandinavian Journal of Psychology práci s názvem The behavioral effects of cooperative and competitive board games in preschoolers.

Výzkum probíhal na 65 dětech ve věku 4–6 let, které po dobu šesti týdnů opakovaně hrály ve skupinách po čtyřech buď kooperativní, nebo kompetitivní deskové hry. Následně vědci pozorovali, jak se děti chovají v navazujících úkolech – zda pomáhají, spolupracují, soutěží nebo se projevují antisociálně.

Kooperace vs. soutěž – co si pod tím představit?

Vaše původní vysvětlení výstižně shrnuje rozdíl: kooperativní hry obvykle staví na společném cíli a týmové práci, zatímco soutěživé hry se točí kolem výhry, prohry a dodržování pravidel. V obou případech ale děti musejí respektovat herní normy, čekat, až na ně přijde řada, a reagovat na to, co dělají ostatní. To všechno jsou příležitosti k tréninku sociálních dovedností a sebekontroly.

Co se ukázalo – a co ne

Možná bychom čekali, že kooperativní hry děti zjemní a soutěživé je naopak přiostří. Studie ale přišla s překvapivým zjištěním: typ hry neměl prokazatelný vliv na kooperativní, prosociální ani antisociální chování.

Jinými slovy, ať už děti hrály společně proti hře, nebo proti sobě navzájem, v navazujících situacích si pomáhaly a chovaly se přátelsky v podstatě stejně. Jedinou výjimkou bylo soutěživé chování – po kompetitivních hrách děti soutěžily o něco více, ale autoři sami upozorňují, že metoda měření soutěživosti nebyla zcela spolehlivá.

Proč na tom záleží?

Deskové hry nejsou jen zábava – jsou to miniaturní sociální laboratoře. I když tato studie nenalezla dramatické rozdíly mezi typy her, potvrdila, že jakékoli společné hraní nutí děti nacvičovat trpělivost, empatii a orientaci v pravidlech. Pro rodiče a pedagogy to znamená, že nemusejí mít strach ani z jednoho typu her; důležité je, aby děti vůbec hrály společně.

Jak citovat (APA 7)

Pokud potřebujete zdroj uvést v odborném textu, zde je správná podoba:

Eriksson, M., Kenward, B., Poom, L., & Stenberg, G. (2021). The behavioral effects of cooperative and competitive board games in preschoolers. Scandinavian Journal of Psychology, 62(3), 355–364. DOI: 10.1111/sjop.12708.

V textu pak můžete použít:

• Závorkovou citaci: (Eriksson et al., 2021)
• Průběžnou citaci: Eriksson, Kenward, Poom a Stenberg (2021) zjistili…

Omezení

Vaše formulace o společných cílech, týmové práci a střídání vycházejí z obecné povahy her – samotná studie se zaměřuje na měření chování po hře, nikoli na podrobný popis pravidel. Pokud byste chtěli citovat přesně, držte se výše uvedené podoby a tyto vysvětlující pasáže uveďte jako vlastní interpretaci herního kontextu.

Ať už s dětmi sáhnete po kooperativní hře, nebo po klasickém Dostihách, jedno je jisté – učí se tím víc, než se na první pohled zdá.