Nešlo o protest proti Rusku ani jiné zemi, kterou Washington běžně označuje za protivníka. Terčem byla Francie – spojenecká země v NATO a zároveň jeden z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN. Právě proto byl incident považován za mimořádně neobvyklé veřejné porušení diplomatických zvyklostí .
Spor vypukl dva dny před odchodem delegace. Valné shromáždění OSN schválilo poměrem 144 hlasů ku 10 prodloužení mandátu rakouského diplomata Volkera Türka ve funkci vysokého komisaře OSN pro lidská práva o další čtyři roky .
Spojené státy hlasovaly proti. Ocitly se tak v malé menšině společně mimo jiné s Ruskem, Severní Koreou a Izraelem .
Francie následně americký postoj ostře odsoudila. Její mise při OSN uvedla, že Spojené státy už nelze považovat za „maják lidských práv“ a že se ocitly v izolaci po boku zemí, jako jsou Rusko, Severní Korea, Nikaragua nebo Mali . Francouzští diplomaté tím poukazovali na to, že Washington se v hlasování přidal k režimům, které systematicky potlačují lidská práva .
Po návratu americké delegace do sálu vystoupil její vysoký představitel Dan Negrea, zástupce amerického velvyslance. Francii obvinil z „povýšené a neuctivé rétoriky“ a prohlásil, že Washington už nebude tolerovat její „pokrytectví“ a „neupřímné předvádění“ .
„Spojené státy stály při Francii v každém konfliktu, v němž byla ohrožena její svoboda. Nebudeme nečinně přihlížet tomu, jak člen této rady předstírá morální rozhořčení.“
Negrea dodal, že jeden z členů Rady bezpečnosti podle něj „předstírá morální rozhořčení“ a snaží se poučovat ostatní o každém tématu – včetně války na Ukrajině a otázek míru a bezpečnosti. Právě proto podle něj Američané odešli během francouzského vystoupení .
Odchod ze sálu nebyl izolovanou událostí. Vztahy mezi oběma spojenci se napínaly už několik měsíců:
V únoru 2026 Francie omezila přístup amerického velvyslance v Paříži Charlese Kushnera k představitelům francouzské vlády poté, co se nedostavil na předvolání. Francouzské ministerstvo zahraničí to zdůvodnilo podle Paříže „nepochopením základních povinností spojených s jeho funkcí“ .
V dubnu Francie veřejně odmítla hrozby prezidenta Donalda Trumpa, že by Spojené státy mohly vystoupit z NATO, i jeho tlak na využití aliance pro útočné vojenské operace v Hormuzském průlivu. Paříž trvala na tom, že NATO má chránit bezpečnost euroatlantického prostoru, nikoli provádět ofenzivní mise na Blízkém východě .
Francouzská mise při OSN už před samotným incidentem tvrdila, že Spojené státy nelze nadále označovat za „maják lidských práv“. Právě toto přirovnání Washington považoval za obzvlášť provokativní .
Diplomatické odchody ze zasedání Rady bezpečnosti OSN se obvykle používají jako protest proti nepřátelským státům nebo zvlášť pobuřujícím výrokům. V tomto případě však Spojené státy odešly během projevu smluvního spojence a dalšího stálého člena rady. Podobně otevřený střet mezi dvěma zakládajícími členy NATO je proto velmi vzácný .
Událost odhalila rostoucí rozdíly mezi zahraniční politikou Trumpovy administrativy a tradičními evropskými partnery. Ty se týkají nejen lidských práv, ale také role mezinárodních institucí, multilateralismu a toho, jak mají spojenci veřejně řešit vzájemné spory.
Francie na americký krok reagovala obhajobou svého působení v OSN a prohlášením, že Amerika je stále izolovanější. Použila při tom výraz „America Alone“, tedy „Amerika sama“ .
| Téma | Podrobnosti |
|---|---|
| Datum odchodu | 27. července 2026 |
| Bezprostřední příčina | Francouzská kritika amerického hlasování proti prodloužení mandátu Volkera Türka |
| Výsledek hlasování OSN | 144 ku 10 pro prodloužení mandátu; USA hlasovaly proti společně mimo jiné s Ruskem, Severní Koreou a Izraelem |
| Americké vysvětlení | Nesouhlas s „povýšenou a neuctivou rétorikou“ a „neupřímným předváděním“ ze strany Francie |
| Francouzská reakce | Prohlášení o rostoucí izolaci Spojených států a slogan „America Alone“ |
| Širší souvislosti | Spor o přístup amerického velvyslance v únoru a konflikt o NATO a Hormuzský průliv v dubnu 2026 |
Incident ukázal, že i dlouholeté aliance mohou veřejně praskat ve švech, pokud se střetnou zásadně odlišné názory na lidská práva, mezinárodní diplomacii a fungování společných institucí.