Tropické nízké mraky mizí – a může to urychlit globální oteplování rychleji, než modely předpovídají

Výzkumníci z Hongkongské univerzity vědy a technologie (HKUST) vyvinuli vylepšenou metodu a zjistili, že tropická oblačná zpětná vazba může zesilovat skleníkový efekt až o 71 % více, než se dříve odhadovalo [6, 25]. Jejich výsledky, publikované v Nature Communications, poukazují na nízké oblačnosti v přízemní vrstvě nad oceány jako na obzvláště silný zesilovač . Studie také vyloučila možnost, že by tropické nízké mraky mohly mít ochlazující účinek, který by oteplování kompenzoval .

Záleží na tom, kde se oceán otepluje

Síla zpětné vazby nízké oblačnosti závisí na tom, kde se mořská hladina otepluje. Rámec „teplejší se zvedá výš“ (warmer-get-higher) ukazuje, že prostorové vzorce oteplování SST ovlivňují změny v podílu a výšce tropické oblačnosti, což následně určuje velikost zpětné vazby .

Pozorovaný vzorec oteplování v posledních desetiletích – s větším oteplením v západním Pacifiku a slabším ve východním Pacifiku – historicky zpětnou vazbu nízké oblačnosti poněkud tlumil [1, 8]. Klimatické modely však předpovídají, že se tento vzorec do konce století posune směrem k většímu oteplování východního Pacifiku, což zpětnou vazbu pravděpodobně zesílí .

Důsledky pro odhady globálního oteplování

Vyšší klimatická citlivost

Aktualizované odhady s využitím nejnovějších dat ukazují přechodnou klimatickou odezvu (TCR) přibližně 1,81 K (velmi pravděpodobný rozsah 1,28–2,33 K), což je mírný nárůst oproti odhadům před rokem 2019 . Některé analýzy naznačují, že klimatická citlivost (oteplení při zdvojnásobení CO₂) by se mohla blížit 4,5 °C, místo běžně předpokládaných 2,5–3 °C .

Zrychlená energetická nerovnováha

Pozorovaný pokles albeda nízké oblačnosti přispěl k rekordní energetické nerovnováze Země, která v roce 2023 dosáhla historického maxima [9, 12]. Úbytek nízké oblačnosti vysvětluje přibližně 70 % nedávného trendu energetické nerovnováhy .

Snížení maskovacího efektu aerosolu situaci zhoršuje

Prudký pokles emisí sirných aerosolů z lodní dopravy po roce 2020 v důsledku nařízení Mezinárodní námořní organizace dále snížil odrazivost nízké oblačnosti nad Pacifikem a Atlantikem, čímž přispěl k oteplování . Tento efekt „čistšího vzduchu“ je částečně zodpovědný za skokový nárůst globálních teplot v letech 2023–2024 .

Komplikující faktor: historický nárůst oblačnosti

Studie z července 2026 zjistila, že se tropická nízká oblačnost v letech 1979 až 2025 ve skutečnosti zvyšovala přibližně o 0,18 % za dekádu, což naznačuje, že historická odezva oblačnosti částečně tlumila oteplování za posledních ~47 let . Tento nárůst byl tvořen hlavně stratokumuly, které jsou obzvláště účinné v odrážení slunečního světla, a představoval ochlazující efekt odhadovaný na přibližně −0,79 W m⁻² K⁻¹ . Klimatické modely však důsledně ukazují, že se tento ochranný efekt při dalším oteplování obrátí a zeslábne, přičemž zpětná vazba nízké oblačnosti se v budoucnu stane silněji pozitivní .

Rekordní globální teploty již byly pozorovány

Roky 2023 a 2024 byly nejteplejší v historii měření, přičemž rok 2024 byl prvním kalendářním rokem, kdy teplota překonala 1,5 °C nad předindustriální úrovní [11, 14]. Posledních 11 let bylo jedenácti nejteplejšími v historii měření .

Závěr

Důkazy silně nasvědčují tomu, že úbytek tropické nízké oblačnosti je hlavním zesilovačem globálního oteplování. Satelitní data již ukazují detekovatelný pokles nízké oblačnosti a jejího albeda a pozorovací omezení naznačují, že zpětná vazba je na horní hranici modelových odhadů. To zvyšuje centrální odhad klimatické citlivosti a naznačuje, že budoucí oteplování může být rychlejší, než předpovídá průměrný model CMIP6 – pokud nedojde k hlubokému a rychlému snižování emisí. Hlavní zbývající nejistoty se týkají přesné velikosti zpětné vazby a toho, jak ji v nadcházejících desetiletích ovlivní měnící se vzorce oteplování SST.