Žaloba byla podána 13. července 2026 koalicí vedenou kalifornským generálním prokurátorem Robem Bontou, čímž se postavila proti předchozímu schválení fúze Ministerstvem spravedlnosti USA . Zúčastněné státy jsou: Kalifornie, Arizona, Colorado, Connecticut, Massachusetts, Minnesota, New York, Pensylvánie, Maryland, New Jersey, Illinois a District of Columbia (přestože se seznamy států v různých zdrojích mírně liší; Kalifornie, New York, Colorado a Massachusetts jsou klíčovými členy ve všech podáních)
.
Žaloba tvrdí, že fúze porušuje Claytonův zákon tím, že omezuje hospodářskou soutěž na třech odlišných trzích: distribuce filmů v široké kinodistribuci, distribuce filmů s nejvyššími tržbami a licencování základních kabelových kanálů . Státy argumentují, že spojený subjekt by získal příliš velkou tržní sílu, což by vedlo k vyšším cenám, nižší kvalitě a menšímu výběru pro spotřebitele
. Provozovatelé kin samostatně vyjádřili obavy, že by fúze vedla k menšímu počtu filmů a užšímu výběru pro diváky
.
Společnost Paramount žalobu ostře napadla s tím, že „zkresluje platný antimonopolní zákon a je založena na dezinterpretaci konkurence v dnešním mediálním průmyslu“ . Společnost argumentuje, že:
Pokud nebude dohoda uzavřena do 30. září 2026, čelí Paramount významné finanční sankci. Podle dohody o fúzi, která byla podána u Komise pro cenné papíry (SEC), se počíná „ticking fee“ (tzv. tiktakový poplatek) ve výši 0,00277778 USD na akcii za den, který je stropován na 0,25 USD na akcii za každé 90denní období . Několik zdrojů odhaduje, že to pro majitele Paramountu Davida Ellisona představuje zhruba 7 milionů dolarů denně, tedy asi 650 milionů dolarů za čtvrtletí
. Společnost Paramount také čelí ukončovacímu poplatku 7 miliard dolarů, pokud regulátoři dohodu nakonec zablokují
.
Nejbližším kritickým datem je 22. července, kdy soudkyně rozhodne, zda prodloužit pozastavení nad rámec 14 dnů – rozhodnutí, které by mohlo určit osud největší mediální fúze v historii USA.