Válka USA s Íránem se dál rozšiřuje. Co zatím potvrzují dostupné zdroje

Některé přehledy, například na Wikipedii, uvádějí 19 až 20 amerických obětí podle toho, zda započítávají také kontraktory. Oficiální bilance Pentagonu k 20. červenci však činila 17 mrtvých .

Pákistánem zprostředkované příměří se rozpadlo

Diplomatická cesta k ukončení bojů zatím selhala. Spojené státy a Írán se 8. dubna 2026 dohodly na dvoutýdenním příměří, které zprostředkoval Pákistán . Následně bylo příměří prodlouženo a 17. června vzniklo na dálku podepsané memorandum o porozumění z Islámábádu. Dokument měl vytvořit šedesátidenní rámec pro jednání o trvalém míru .

Klid zbraní vydržel téměř tři týdny. Na začátku července se však změnil v novou sérii útoků a odvetných úderů . Prezident Donald Trump 8. července prohlásil, že příměří je „u konce“ .

Je třeba upřesnit také tvrzení, že íránský nejvyšší vůdce označil dohodu za bezcennou. Původní nejvyšší vůdce Alí Chameneí zahynul již první den války, 28. února 2026 . Výrok o tom, že podpis prezidenta Trumpa je „naprosto bezcenný a neplatný“, pronesl 18. července jeho nástupce Mojtaba Chameneí. Ten zároveň obvinil Spojené státy z opakovaného porušování memoranda . Dohodu tedy odmítl nový nejvyšší vůdce, nikoli Alí Chameneí.

Íránské útoky na americké základny v Perském zálivu

Írán podle dostupných zpráv podnikl několik vln raketových a dronových útoků proti americké vojenské infrastruktuře v Kuvajtu, Bahrajnu, Jordánsku a Kataru:

• Ve dnech 8. a 9. července Írán zaútočil na cíle v Kuvajtu a Bahrajnu. Útoky měly být odvetou za americké údery v okolí Hormuzského průlivu .
• Dne 16. července následovaly útoky na americké základny v Kuvajtu, Bahrajnu a Jordánsku. Podle íránských vyjádření mířily mimo jiné na systémy protivzdušné obrany, sklady paliva a radarová zařízení .
• V Jordánsku tamní protivzdušná obrana zachytila osm íránských raket. Výstražné sirény se ozývaly po celé zemi, včetně oblasti Akaby, když střely pronikly do jordánského vzdušného prostoru .

Konflikt zasahuje stále více sousedních zemí

Válka už se neomezuje na území USA a Íránu. Jako bojiště nebo zóny útoků se přímo zapojily Kuvajt, Bahrajn, Jordánsko, Katar a Irák . K 19. a 20. červenci prováděly americké síly útoky devět nocí po sobě .

Smrt amerických vojáků v Jordánsku a Iráku zároveň ukazuje, že se boje stále více přibližují území spojenců a hostitelských zemí v regionu . Konflikt se blíží pátému měsíci a podle dostupných zpráv nejsou patrné známky skutečného uklidnění.

Hormuzský průliv: námořní doprava téměř stojí

Jedním z nejvážnějších dopadů války je ochromení komerční plavby Hormuzským průlivem, úzkou námořní tepnou mezi Íránem a Ománem, která spojuje Perský záliv s Ománským zálivem.

• V prvních dnech války zůstalo kvůli faktické íránské kontrole provozu v průlivu uvězněno až 1 500 lodí .
• Po opakovaných uzávěrách klesl počet průjezdů až na 22 lodí denně. Před válkou přitom průlivem denně proplouvalo více než 130 plavidel .
• K 10. červenci se podle dostupných údajů provoz prakticky zastavil. Žádná velká loď tehdy neproplula trasou koordinovanou Spojenými státy při zapnutém systému automatické identifikace .
• Na stovkách lodí zůstávalo uvázáno přibližně 6 000 námořníků .

Hormuzským průlivem za běžných podmínek proudí přibližně 20 procent světových dodávek ropy a zkapalněného zemního plynu (LNG). Dlouhodobé omezení provozu proto zasahuje nejen státy Perského zálivu, ale také světové energetické trhy a globální dodavatelské řetězce .

OSN varuje před katastrofálními následky

Arsenio Dominguez, generální tajemník Mezinárodní námořní organizace (IMO), varoval před katastrofálními humanitárními a ekonomickými dopady. Ochromení plavby v Hormuzském průlivu označil za největší narušení dodávek v historii .

Organizace evakuovala část personálu, obnovený útok na nákladní loď 26. června však vedl k pozastavení evakuačního plánu . Dominguez zároveň uvedl, že průliv by měl zůstat mimo provoz, dokud nebudou zajištěny nezbytné bezpečnostní podmínky . Země Perského zálivu proto zůstávají v pohotovosti kvůli riziku dalších útoků.

Co z toho vyplývá

Dostupná data potvrzují všechny hlavní prvky současné eskalace: rostoucí počet amerických vojenských obětí, rozpad dohodnutého příměří, íránské údery na základny v několika zemích a dramatický propad námořní dopravy v Hormuzském průlivu. Nejistá zůstává především další diplomatická cesta. Po obnovení bojů se region ocitl v situaci, kdy každý nový útok může konflikt rozšířit do další okolní země a současně prohloubit tlak na světové energetické trhy.