Závěr: Ukrajina podle dostupných důkazů zasáhla ruskou hlídkovou loď FSB. Její jméno Izumrud ani skutečnost, že byla potopena, ale zatím nejsou nezávisle doloženy.
Červencová kampaň, kterou ukrajinské zdroje označují jako operaci MoLoChKa, představuje výrazné zvýšení tempa útoků proti ruské námořní logistice. Údaj o 105 zasažených plavidlech vychází především z tvrzení ukrajinského velení a z průběžných hlášení médií. Ne všechny zásahy byly nezávisle ověřeny a některá plavidla mohla být zasažena opakovaně .
| Datum | Zasažená plavidla | Typy, pokud byly uvedeny | Průběžný součet |
|---|---|---|---|
| 6. července | 2 | tankery Captain Barmin a Sanar-3 | 2 |
| 6.–7. července | přibližně 10 | nejméně 8 tankerů | přibližně 10 |
| 8. července | 9 | tankery | přibližně 19 |
| 9. července | 14 | 12 tankerů, 1 nákladní loď, 1 remorkér | 35 |
| 10. července | 13 | 10 tankerů | 48 |
| 10.–11. července | 28 | 21 tankerů, 4 remorkéry, 2 nákladní lodě, 1 plavidlo pro bagrování | 76 |
| 12. července | 14 | 10 tankerů, 4 trajekty | 90 |
| 12.–13. července | 15 | 7 tankerů, 5 nákladních lodí, 1 trajekt, 2 remorkéry | 105 |
Zdroje:
Nejvýraznějším momentem byla noc z 10. na 11. července. Ukrajinské Síly bezpilotních systémů a generální štáb uvedly, že tehdy bylo zasaženo 28 plavidel, z toho 21 tankerů. Šlo o rekordní počet v rámci této kampaně .
Hlavním cílem je podle agentury Reuters i BBC narušit dodávky paliva ruským jednotkám a izolovat okupovaný Krym . Tankery měly podle ukrajinských tvrzení přepravovat palivo pro ruskou armádu a také ropné produkty mimo režim mezinárodních sankcí .
Vedle tankerů se terčem staly nákladní lodě, remorkéry, trajekty, lodě pro přepravu sypkých nákladů a bagrovací plavidlo. Některá z nich zajišťují vojenskou logistiku, přepravu nákladu nebo údržbu přístavní infrastruktury .
Smyslem proto nebylo pouze ničit jednotlivé lodě. Ukrajina se pokusila zvýšit riziko pro celý zásobovací řetězec vedoucí do Krymu. Analytici a ukrajinská média popisují tento přístup jako snahu změnit Krym z logistické výhody v logistickou zátěž .
Údery v Azovském moři nebyly izolovanou operací. Současně probíhala takzvaná operace „Krymský přepínač“ (Crimean Switch), zaměřená podle dostupných zpráv na energetické uzly, systémy protivzdušné obrany S-400 a Tor a radarové komplexy na poloostrově .
Jde o kombinaci útoků na dopravu, energetiku a protivzdušnou obranu. Pokud je třeba zásobovací trasy současně vystavit útokům a omezit ochranu infrastruktury na pevnině, může mít námořní kampaň větší dopad než série nesouvisejících náletů.
Podle údajů o pohybu lodí a satelitních pozorování citovaných serverem Charter97 čekalo před začátkem úderů 6.–7. července na průjezd Kerčským průlivem až 100 plavidel. Do 11. července jejich počet klesl na tři . Z dostupných zpráv tedy vyplývá, že běžný provoz průlivem byl prakticky ochromen .
To ale není totéž jako potvrzené oficiální rozhodnutí trvale uzavřít průliv nebo přestat přijímat žádosti o průjezd. V některých zprávách se takové tvrzení objevuje, současné důkazy však spíše dokládají faktické zastavení dopravy než jasně popsané administrativní opatření.
Více zpráv uvádí, že Rusko po sérii zásahů pozastavilo lodní dopravu v Azovském moři. Toto tvrzení se objevilo například v sekundárních zprávách odkazujících na The Guardian poté, co bylo zasaženo přibližně 90 plavidel .
Do 13. července se podle serverů Defense Express a United24Media více než 50 ruských lodí, včetně tankerů a nákladních plavidel, stáhlo z Azovského moře do Černého moře .
To představuje důležitý příklad takzvaného ovládání moře odepřením přístupu. Ukrajina nemusí Azovské moře fyzicky kontrolovat ani v něm udržovat vlastní válečné lodě. Stačí, když ruská plavidla vyhodnotí jeho využívání jako příliš nebezpečné.
U kampaně se na sociálních sítích objevují i tvrzení, která jdou dále než dostupné zdroje:
I po odečtení nejistých tvrzení je dopad kampaně výrazný:
Nejopatrnější závěr proto zní: Ukrajina v červenci 2026 prokázala schopnost dlouhodobě a ve velkém měřítku ohrožovat ruskou námořní logistiku v Azovském moři. Tvrzení o 105 zasažených plavidlech vychází především z ukrajinských hlášení a ne každý jednotlivý zásah je nezávisle potvrzen. Přesto se zdá, že Rusko muselo provoz v oblasti výrazně omezit a část lodí stáhnout do bezpečnějších vod.
Zda tato kampaň povede k dlouhodobému nedostatku paliva nebo k rozhodujícímu vojenskému zvratu na Krymu, zatím z dostupných důkazů vyvodit nelze. Námořní rovnováha v regionu se však změnila: Rusko už nemůže Azovské moře považovat za bezpečnou logistickou trasu jen proto, že v něm nemá významnou ukrajinskou flotilu.
Tento text vychází z otevřených zdrojů a oficiálních ukrajinských tvrzení. Tam, kde chybí nezávislé ověření, je to výslovně uvedeno.