Válka s Íránem zmenšila cenový náskok SAF na polovinu. Nabídka ale stále nestačí

Cena leteckého paliva vzrostla oproti předválečné úrovni o více než 120 %. Na začátku dubna 2026 dosáhla 1 838 dolarů za tunu a následně se stabilizovala nad 1 500 dolary . V Singapuru, který je hlavním asijským obchodním centrem s leteckým palivem, cena během prvního březnového týdne vyskočila o 72 % na 225,44 dolaru za barel .

V absolutním vyjádření se klasické letecké palivo nyní obchoduje přibližně za 1 100 až 1 300 dolarů za tunu, zatímco před válkou se jeho cena pohybovala kolem 700 až 900 dolarů .

Ani SAF však během krize nezůstalo beze změny. Jeho cena se do poloviny roku 2026 zvýšila přibližně na 3 000 dolarů za tunu . Růst souvisel mimo jiné s tlakem na suroviny a dodavatelské řetězce.

Proč ropa SAF automaticky nezlevní

Většina dnešní produkce SAF využívá technologii HEFA, tedy palivo vyráběné z hydroprocessed esters and fatty acids. V praxi jde především o použité kuchyňské oleje, živočišné tuky a rostlinné oleje.

Tyto suroviny se oceňují podle zemědělských komoditních trhů, nikoli podle ceny ropy. Uzavření či omezení dopravy přes Hormuzský průliv proto nemohlo přímo odstranit rozdíl mezi cenou SAF a fosilního kerosinu . Například prudký růst ceny ropy se do ceny použitého kuchyňského oleje nepromítá stejným mechanismem.

To je důvod, proč je současné zmenšení cenového rozdílu především relativní. Klasické palivo zdražilo rychleji než SAF, nikoli proto, že by výroba SAF zásadně zlevnila.

Výroba zůstává nepatrná

Podle Mezinárodní asociace leteckých dopravců (IATA) má globální produkce SAF v roce 2026 dosáhnout pouze 2,4 milionu tun. To odpovídá přibližně 0,8 % celkové spotřeby leteckého paliva .

Růst se navíc zpomaluje. Produkce se mezi lety 2024 a 2025 zhruba zdvojnásobila z 1 na 1,9 milionu tun. V roce 2026 se však očekává přírůstek pouze asi 0,5 milionu tun .

Rozdíl mezi současnou výrobou a potřebami sektoru je výrazný. IATA uvádí, že k dosažení cíle nulových čistých emisí v letectví do roku 2050 bude zapotřebí přibližně 500 milionů tun SAF ročně — zhruba 200krát více než dnes . Ve srovnání s celosvětovou roční poptávkou po leteckém palivu, která činí přibližně 300 milionů tun, je současná produkce SAF stále příliš malá na to, aby v krátkodobém horizontu nahradila výpadek klasického paliva .

Strukturální překážky nezmizely

Analýzy trhu upozorňují, že SAF se v dohledné době za realistických podmínek nedostane na cenovou paritu s fosilním leteckým palivem. Cenová přirážka není jen důsledkem toho, že se trh teprve rozvíjí. Souvisí s chemií obnovitelných surovin, potřebou zpracování, spotřebou energie a omezenou dostupností vhodných vstupů .

Koncentrovaná surovinová základna navíc zvyšuje zranitelnost trhu. Pokud o použité oleje a živočišné tuky soutěží více odvětví biopaliv, může růst poptávky zvyšovat náklady i bez dalšího růstu ceny ropy .

Konflikt odhalil také přímou expozici projektů SAF na Blízkém východě a současně vystavil zátěžové zkoušce politické rámce, které mají výrobu a používání tohoto paliva podporovat .

Krátkodobý impuls, dlouhodobý rozpor

V krátkodobém pohledu válka zájem o SAF posílila. Zmenšení cenového rozdílu a obavy ze závislosti na dodávkách fosilního paliva přes jediný strategický uzel přiměly Evropskou unii zvažovat vyšší nákupy leteckého paliva z USA i čistších alternativ . Aerolinky zároveň čelily výrazně vyšším nákladům a varování Mezinárodní energetické agentury před možným fyzickým nedostatkem paliva od června 2026 .

Dopad na energetickou transformaci je ale rozporuplný. Konflikt sice zvýraznil bezpečnostní význam diverzifikace a přinesl SAF větší politickou pozornost, současně však vysoké ceny vytvořily silný motiv k rozšíření klasické produkce. Americká produkce leteckého paliva se podle amerického Úřadu pro energetické informace (EIA) dostala na historické maximum .

Evropské povinné cíle pro přimíchávání SAF zůstávají v platnosti. Vlády však musí řešit, jak skloubit energetickou bezpečnost, dostupnost surovin, náklady pro aerolinky a tempo snižování emisí . Předběžná dohoda mezi USA a Íránem v červnu sice krátkodobě stlačila ceny ropy, analytici ale očekávali, že návrat cen paliv k normálu může trvat měsíce až roky .

Co z toho plyne

Válka zmenšila relativní cenovou nevýhodu SAF z přibližně trojnásobku na zhruba dvojnásobek. Pro udržitelné letecké palivo tak vzniklo okno lepší konkurenceschopnosti.

Nejde však o zlom, který by sám o sobě nastartoval masový přechod od fosilního kerosinu. SAF v roce 2026 pokryje jen 0,8 % poptávky, jeho suroviny mají vlastní cenové a kapacitní limity a klasická produkce se během krize dokonce zvýšila. Konflikt proto především ukázal, jak obtížné je současně posilovat energetickou bezpečnost a rychle dekarbonizovat letectví.