Kyjev obvinil náčelníka ruského generálního štábu Gerasimova z válečných zločinů za masivní útok z 2. července

Rozsah útoku z 2. července

Rusko v noci na 2. července provedlo na ukrajinskou metropoli rozsáhlý kombinovaný útok. Podle ukrajinských úřadů Moskva použila 74 raket a 496 dronů během jedenáctihodinového bombardování . Útok zničil nejméně 20 obytných budov a poškodil civilní stavby na více než 30 místech po celém městě . Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj uvedl, že téměř polovina raket byla balistická a mezi drony byly i proudové Šáhedy . Představitelé úřadů označili událost za „noc hrůzy" pro Kyjev .

Civilní oběti a škody

Lidské ztráty byly značné. Podle ukrajinské generální prokuratury zahynulo nejméně 30 lidí . Další soudobé zprávy agentury Reuters, časopisu Time a CBC uváděly počet obětí mezi 17 a 25, přičemž více než 80 lidí bylo zraněno . Rozdíly v číslech odrážejí probíhající záchranné a vyprošťovací práce bezprostředně po útoku. Státní záchranná služba Ukrajiny k 2. červenci potvrdila nejméně 25 mrtvých a přes 80 zraněných . Klíčové je, že ukrajinští vyšetřovatelé prohlásili, že údery nezasáhly žádné vojenské ani strategické cíle, ale byly zcela zaměřeny na způsobení škod civilistům .

Právní základ obvinění proti Gerasimovi

SBU tvrdí, že Gerasimov osobně naplánoval, zorganizoval a nařídil údery zaměřené na kyjevskou civilní infrastrukturu a obytné čtvrti . Obvinění spadá pod část 2 článku 438 ukrajinského trestního zákoníku – porušení válečných zákonů a zvyklostí, konkrétně vedení útoků proti civilním objektům a obytným budovám .

Ukrajinští vyšetřovatelé tvrdí, že prokázali Gerasimovův přímý velitelský řetězec a jeho osobní zapojení do plánování úderu z 2. července, včetně konkrétních rozhodnutí o cílech, která vedla k zasažení obytných zón . Prohlášení SBU uvádí, že „na Gerasimovův rozkaz se podřízené ruské vojenské síly podílejí na plánování, přípravě a provádění vzdušných útoků proti Ukrajině s využitím bombardérů, nosičů raket a pozemních systémů" .

Tento nový domácí případ je samostatným řízením od stávajícího zatykače Mezinárodního trestního soudu (ICC) na Gerasimova, který byl vydán v červnu 2024 za dřívější údery na ukrajinskou energetickou infrastrukturu . Právní argumentace je úzce propojená: oba případy se týkají válečného zločinu vedení útoků proti civilistům a civilním objektům. Útok z 2. července však představuje nový, ohraničený incident s dokumentovanými důkazy o přímém cílení na obytné budovy.

Ruské zdůvodnění a Gerasimova role

Ruské ministerstvo obrany označilo útok z 2. července za „masivní odvetný úder" v reakci na ukrajinské údery dlouhého doletu na ruská ropná zařízení . Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov potvrdil, že Gerasimov osobně informoval prezidenta Vladimira Putina o výsledcích útoku . Rusko trvá na tom, že údery mířily „výhradně na vojenské cíle nebo cíle spojené s armádou", což ukrajinští představitelé a mezinárodní pozorovatelé odmítají s ohledem na rozsáhlé škody na obytných budovách .

Širší důsledky pro odpovědnost

Tento případ vytváří dvoukolejnou strategii odpovědnosti: Gerasimov nyní čelí jak zatykači ICC, tak samostatnému ukrajinskému národnímu případu válečných zločinů . Obvinění bylo oznámeno právě ve chvíli, kdy se Ukrajina připravovala na konzultace s USA, což přidává diplomatický tlak na mezinárodní partnery, aby podpořili mechanismy odpovědnosti .

V praxi Gerasimov zůstává v Rusku a je vysoce nepravděpodobné, že by stanul před soudem, pokud by nebyl zadržen v zahraničí – což je v tuto chvíli scénář, který se zdá být vzdálený. Obvinění slouží především k dokumentaci důkazů, budování právní historie a udržování trvalého politického a právního tlaku na velitelskou odpovědnost za masivní újmu civilistům . Případ také posiluje důkazní základ pro jakékoli budoucí mezinárodní stíhání nebo domácí proces v nepřítomnosti.

Hlavní závěr

Případ Ukrajiny proti Valeriji Gerasimovi za útok na Kyjev z 2. července 2026 představuje významnou eskalaci v úsilí o právní odpovědnost. Tím, že Ukrajina obviňuje osobně nejvyššího ruského generála – nikoli jen jeho podřízené – jde o vysoce rizikovou právní strategii, která dokumentuje přímou velitelskou odpovědnost za jeden z největších jednotlivých útoků na hlavní město v průběhu války. Bez ohledu na to, zda Gerasimov někdy stanovi před soudem, případ vytváří podrobný veřejný záznam o rozsahu útoku a velitelském řetězci, který za ním stál.