Trh během krátké doby přecenil riziko nedostatku. Pomohla mu kombinace tří zpráv: obnovování přepravy přes Hormuzský průliv, příměří mezi Spojenými státy a Íránem a návrat saúdských dodávek z terminálu Ras Tanura.
Nejdůležitějším impulzem pro pokles cen bylo rychlé oživení přepravy ropy přes Hormuzský průliv. Podle amerického představitele vzrostl komerční tok ropy touto klíčovou vodní cestou na více než 10 milionů barelů denně . Agentura Reuters zároveň uvedla, že dodávky dosáhly nejvyšší úrovně od začátku války poté, co příměří umožnilo průliv znovu otevřít .
Hormuzský průliv je jedním z nejvýznamnějších světových energetických „hrdel“. Za běžných podmínek jím prochází přibližně 20 milionů barelů ropných produktů denně, což odpovídá zhruba pětině celosvětového námořního obchodu s ropou . V prvním čtvrtletí 2026 se jeho toky kvůli konfliktu propadly téměř o 30 % .
Obnovených více než 10 milionů barelů denně je stále méně než před válkou. Pro obchodníky však šlo o dostatečný signál, že nejhorší fáze dodavatelské krize může být zažehnána .
K obnovení provozu v průlivu přispěl diplomatický průlom. Americký prezident Donald Trump a íránský prezident Masúd Pezeškiján 17. června 2026 na dálku podepsali takzvané Islámábádské memorandum o porozumění. Čtrnáctibodový rámec zprostředkovaly Pákistán, Katar, Saúdská Arábie, Turecko a Egypt .
Dohoda prodloužila křehké příměří o 60 dní, počítala s bezplatným otevřením Hormuzského průlivu a stanovila třicetidenní lhůtu pro odstranění min. Součástí bylo také zrušení americké námořní blokády a dočasné výjimky ze sankcí, které umožnily vývoz íránské ropy .
První kolo vysoce postavených jednání pod patronátem memoranda skončilo 22. června ve švýcarském Bürgenstocku. Pákistán a Katar tehdy oznámily plán, jehož cílem bylo dosáhnout konečné dohody během 60 dní. Strany se rovněž dohodly na vytvoření koordinačního mechanismu, který měl předcházet střetům s účastí Libanonu .
Z pohledu trhu bylo důležité už samotné snížení rizika okamžité eskalace. Memorandum však nebylo definitivní mírovou smlouvou. Reuters upozornil na zpoždění a nejistotu kolem dalších rozhovorů . Jednání komplikoval také pohřeb bývalého íránského nejvyššího vůdce Alího Chameneího . Po vzájemných útocích 29. června musely obě strany znovu souhlasit s dočasným zastavením bojů, aby prozatímní dohoda přežila .
Další výrazně medvědí signál přišel ze Saúdské Arábie. Saudi Aramco 26. června obnovilo nakládku ropy v terminálu Ras Tanura, největším ropném přístavu na světě, po téměř čtyřměsíční přestávce způsobené uzavřením Hormuzského průlivu .
Do 2. července z Ras Tanury vyplulo nejméně pět obřích tankerů VLCC s celkem přibližně 10 miliony barelů saúdské ropy . Aramco navíc pro asijské odběratele přešlo na spotové ceny namísto obvyklého systému oficiálních prodejních cen. Tento krok měl urychlit prodej a posílil dojem, že se na trh rychle vrací další dodávky .
Saúdský export se podle sledovaných údajů přiblížil předválečným úrovním . Rijád zároveň výrazně snížil červencovou oficiální prodejní cenu ropy Arab Light pro Asii — o 6 dolarů za barel — kvůli slabší poptávce a očekávání vyšší nabídky .
K tlaku na pokles nepřispěl jen Hormuz a návrat saúdských dodávek. Několik zemí během krize uvolňovalo ropu ze strategických rezerv, aby nahradilo výpadky přepravy. Tím se na trhu zvýšilo množství ropy dostupné v krátkém období .
Slábla také poptávka po benzinu ve Spojených státech. Podle amerického Úřadu pro energetické informace (EIA) klesla dodávka motorového benzinu v týdnu do 20. června na 8,8 milionu barelů denně. To znamenalo mezitýdenní pokles o 3,2 % a meziročně o 4,5 % .
Konkrétní tvrzení, že aliance OPEC+ měla v srpnu zvýšit těžbu přibližně o 188 000 barelů denně, z poskytnutých zdrojů nelze ověřit. Toto číslo proto není vhodné používat jako potvrzený důvod současného poklesu. Nabídkový tlak je však doložen obnovením toků přes Hormuz a návratem saúdských exportů .
Trh v tuto chvíli sází na návrat k normálnějším dodávkám. Několik rizik ale může cenu ropy rychle znovu zvednout:
Ropný trh odmazal většinu přirážky spojené s válkou. Přeprava přes Hormuz se obnovuje, mezi Washingtonem a Teheránem existuje diplomatický rámec a Saúdská Arábie znovu posílá náklad z Ras Tanury. Výsledkem je rychlý pokles cen k úrovním před konfliktem.
Normalizace ale zatím není dokončená. Příměří zůstává provizorní, provoz v průlivu je stále pod běžnou úrovní a část výpadku těžby se bude obnovovat měsíce. Jakékoli zhroucení jednání nebo nový vojenský incident proto může válečnou přirážku na ropě rychle vrátit.