Do operace se podle dostupných údajů zapojily:

• Rusko: strategické bombardéry Tu-95MS a stíhací letouny Su-30SM a Su-35S
• Čína: bombardéry H-6K, stíhačky J-10C a letoun včasné výstrahy a řízení KJ-500A, známý také jako AWACS

Čínské ministerstvo obrany uvedlo, že hlídka proběhla v rámci každoročního plánu vojenské spolupráce. Podle Pekingu měla demonstrovat „odhodlání a schopnost společně chránit regionální stabilitu“ . Rusko zároveň prohlásilo, že během mise nebyl narušen vzdušný prostor žádné cizí země .

Pozornost přitáhla především kombinace bombardérů, stíhacích doprovodů a letounu AWACS. Právě ta podle dostupných zpráv představuje novinku v této sérii hlídek a ukazuje na složitější koordinaci než při dřívějších letech zaměřených především na strategické bombardéry .

Proč Jižní Korea vyslala stíhačky

Jihokorejský sbor náčelníků štábů uvedl, že armáda čínské a ruské letouny zaznamenala ještě před jejich vstupem do Korejské identifikační zóny protivzdušné obrany, známé jako KADIZ. Do vzduchu proto vyslala stíhačky, aby byla připravena na případný vývoj situace .

KADIZ není totéž co státní vzdušný prostor. Jde o širší oblast, v níž vojenské letouny obvykle musí svou přítomnost oznámit, aby je protivzdušná obrana mohla identifikovat. Vstup do této zóny sám o sobě neznamená narušení suverenity státu.

Podle Soulu čínské a ruské stroje do KADIZ vstoupily a následně ji opustily, aniž by pronikly do jihokorejského teritoriálního vzdušného prostoru . Japonsko na pohyb letounů rovněž reagovalo vysláním vlastních stíhaček. Jeho ministerstvo obrany sledovalo mimo jiné čtyři čínské bombardéry H-6 a dva ruské Tu-95 . K ozbrojenému střetu nedošlo.

Podobná reakce se v regionu opakuje od začátku společných čínsko-ruských hlídek v roce 2019. Lety v blízkosti Japonska a Korejského poloostrova proto pro Soul i Tokio představují především otázku včasného sledování a připravenosti.

Od první mise v roce 2019 k pravidelné tradici

První společná strategická letecká hlídka Číny a Ruska v asijsko-pacifickém regionu se uskutečnila 23. července 2019 nad Japonským a Východočínským mořem. Moskva ji tehdy popsala jako svou první dálkovou společnou leteckou hlídku s Čínou v tomto regionu .

Už první mise vyvolala ostrou reakci. Jižní Korea podle tehdejších zpráv vypálila varovné výstřely a Japonsko podalo důrazný protest . Od té doby se hlídky konají nejméně jednou ročně v rámci pravidelného plánu spolupráce obou armád .

Desátá mise proběhla v prosinci 2025 nad Východočínským mořem a západním Pacifikem a trvala osm hodin . Také tehdy Jižní Korea a Japonsko vyslaly do vzduchu stíhačky poté, co se čínské a ruské letouny přiblížily k jejich identifikačním zónám .

Vývoj zapadá do širšího trendu. Zpráva amerického Kongresového výzkumného servisu z června 2026 uvádí, že Čína a Rusko od roku 2014 zvyšují počet společných vojenských cvičení a námořních i leteckých hlídek v asijsko-pacifickém prostoru .

Co bylo v roce 2026 nové

Letošní mise se od předchozích vyčnívala zejména dvěma prvky:

1. Stíhací doprovod a AWACS: ruské Su-30SM a Su-35S a čínské J-10C měly podle dostupných informací doprovázet bombardéry, zatímco KJ-500A zajišťoval včasnou výstrahu a podporu velení a řízení. Taková kombinace byla v této sérii hlídek uvedena poprvé .
2. Načasování: let se uskutečnil jen několik dní po skončení pětidenních cvičení bojové připravenosti Tchaj-wanu. Někteří komentátoři proto misi interpretovali jako záměrný signál Tchaj-peji a jejím partnerům . Tato interpretace však není součástí oficiálního vysvětlení Pekingu ani Moskvy.

Čína i Rusko operaci popisují jako pravidelnou spolupráci zaměřenou na regionální mír a stabilitu. Z pohledu jejich sousedů a některých bezpečnostních analytiků ale jde také o demonstraci schopnosti působit společně na dlouhé vzdálenosti a o testování interoperability. Takové lety zároveň zvyšují tlak na bezpečnostní koordinaci mezi Spojenými státy, Japonskem a Jižní Koreou .

Nejnovější hlídka proto sama o sobě nepřinesla ozbrojený incident. Její význam spočívá spíše v dlouhodobém vzorci: Čína a Rusko své společné letecké operace udržují, rozšiřují jejich schopnosti a opakovaně je provádějí v prostoru, kde jejich pohyb okamžitě sledují Jižní Korea a Japonsko.

Do operace se podle dostupných údajů zapojily:

• Rusko: strategické bombardéry Tu-95MS a stíhací letouny Su-30SM a Su-35S
• Čína: bombardéry H-6K, stíhačky J-10C a letoun včasné výstrahy a řízení KJ-500A, známý také jako AWACS

Čínské ministerstvo obrany uvedlo, že hlídka proběhla v rámci každoročního plánu vojenské spolupráce. Podle Pekingu měla demonstrovat „odhodlání a schopnost společně chránit regionální stabilitu“ . Rusko zároveň prohlásilo, že během mise nebyl narušen vzdušný prostor žádné cizí země .

Pozornost přitáhla především kombinace bombardérů, stíhacích doprovodů a letounu AWACS. Právě ta podle dostupných zpráv představuje novinku v této sérii hlídek a ukazuje na složitější koordinaci než při dřívějších letech zaměřených především na strategické bombardéry .

Proč Jižní Korea vyslala stíhačky

Jihokorejský sbor náčelníků štábů uvedl, že armáda čínské a ruské letouny zaznamenala ještě před jejich vstupem do Korejské identifikační zóny protivzdušné obrany, známé jako KADIZ. Do vzduchu proto vyslala stíhačky, aby byla připravena na případný vývoj situace .

KADIZ není totéž co státní vzdušný prostor. Jde o širší oblast, v níž vojenské letouny obvykle musí svou přítomnost oznámit, aby je protivzdušná obrana mohla identifikovat. Vstup do této zóny sám o sobě neznamená narušení suverenity státu.

Podle Soulu čínské a ruské stroje do KADIZ vstoupily a následně ji opustily, aniž by pronikly do jihokorejského teritoriálního vzdušného prostoru . Japonsko na pohyb letounů rovněž reagovalo vysláním vlastních stíhaček. Jeho ministerstvo obrany sledovalo mimo jiné čtyři čínské bombardéry H-6 a dva ruské Tu-95 . K ozbrojenému střetu nedošlo.

Podobná reakce se v regionu opakuje od začátku společných čínsko-ruských hlídek v roce 2019. Lety v blízkosti Japonska a Korejského poloostrova proto pro Soul i Tokio představují především otázku včasného sledování a připravenosti.

Od první mise v roce 2019 k pravidelné tradici

První společná strategická letecká hlídka Číny a Ruska v asijsko-pacifickém regionu se uskutečnila 23. července 2019 nad Japonským a Východočínským mořem. Moskva ji tehdy popsala jako svou první dálkovou společnou leteckou hlídku s Čínou v tomto regionu .

Už první mise vyvolala ostrou reakci. Jižní Korea podle tehdejších zpráv vypálila varovné výstřely a Japonsko podalo důrazný protest . Od té doby se hlídky konají nejméně jednou ročně v rámci pravidelného plánu spolupráce obou armád .

Desátá mise proběhla v prosinci 2025 nad Východočínským mořem a západním Pacifikem a trvala osm hodin . Také tehdy Jižní Korea a Japonsko vyslaly do vzduchu stíhačky poté, co se čínské a ruské letouny přiblížily k jejich identifikačním zónám .

Vývoj zapadá do širšího trendu. Zpráva amerického Kongresového výzkumného servisu z června 2026 uvádí, že Čína a Rusko od roku 2014 zvyšují počet společných vojenských cvičení a námořních i leteckých hlídek v asijsko-pacifickém prostoru .

Co bylo v roce 2026 nové

Letošní mise se od předchozích vyčnívala zejména dvěma prvky:

1. Stíhací doprovod a AWACS: ruské Su-30SM a Su-35S a čínské J-10C měly podle dostupných informací doprovázet bombardéry, zatímco KJ-500A zajišťoval včasnou výstrahu a podporu velení a řízení. Taková kombinace byla v této sérii hlídek uvedena poprvé .
2. Načasování: let se uskutečnil jen několik dní po skončení pětidenních cvičení bojové připravenosti Tchaj-wanu. Někteří komentátoři proto misi interpretovali jako záměrný signál Tchaj-peji a jejím partnerům . Tato interpretace však není součástí oficiálního vysvětlení Pekingu ani Moskvy.

Čína i Rusko operaci popisují jako pravidelnou spolupráci zaměřenou na regionální mír a stabilitu. Z pohledu jejich sousedů a některých bezpečnostních analytiků ale jde také o demonstraci schopnosti působit společně na dlouhé vzdálenosti a o testování interoperability. Takové lety zároveň zvyšují tlak na bezpečnostní koordinaci mezi Spojenými státy, Japonskem a Jižní Koreou .

Nejnovější hlídka proto sama o sobě nepřinesla ozbrojený incident. Její význam spočívá spíše v dlouhodobém vzorci: Čína a Rusko své společné letecké operace udržují, rozšiřují jejich schopnosti a opakovaně je provádějí v prostoru, kde jejich pohyb okamžitě sledují Jižní Korea a Japonsko.