Týdenní lhůta, tři dny reality: Jak Zelenskyj přiměl Lukašenka vypnout ruské převáděče

„Když pan Lukašenko říká, že nechce být do té války vtažen, ať tedy to zařízení odstraní, ať ho vypne,“ řekl Zelenskyj .

Ultimátum: Týden, čtyři stanice a přímá hrozba

Zelenskyj dal Lukašenkovi jeden týden na odstranění převáděčů . Jeho formulace byla naprosto jednoznačná: „Jestli to neudělá on, uděláme to my“ – výslovná hrozba jednostranného ukrajinského vojenského zásahu proti cílům na běloruském území, pokud Minsk nezasáhne . Ukrajina identifikovala čtyři převáděče v Bělorusku, které bylo třeba vyřadit .

Časová osa a výsledek: Rychlé řešení

Výsledkem bylo, že převáděče byly vypnuty do 22. června, aniž by Ukrajina provedla hrozbu vojenského úderu. Zůstává nejasné, zda byla zařízení fyzicky odstraněna, nebo jen odpojena od napájení . Zelenskyj později na síti X napsal: „Udělali jsme vše pro to, aby tři nebo čtyři z nich už nebyly“ .

Reakce Ruska: Obvinění a varování vojenské aliance

• Kreml (22. června) obvinil Ukrajinu z „ohrožování suverenity“ blízkého ruského spojence a prohlásil, že je připraven „zajistit bezpečnost“ Běloruska . Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov označil ultimátum za pokus o „další podněcování pokračování války a eskalaci napětí“ a uvedl, že Putin a Lukašenko plánují schůzku k projednání této záležitosti .
• CSTO (Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, Moskevská vojenská aliance) vydala 24. června prohlášení varující před „rostoucím napětím na hranici“ poté, co Kyjev pohrozil údery uvnitř Běloruska .

Reakce EU: Plná podpora ukrajinského práva na sebeobranu

Evropská komise vyjádřila jasnou podporu ukrajinskému postoji. Mluvčí Anitta Hipperová uvedla: „Bělorusko pomáhá Rusku vést agresivní válku proti Ukrajině. Ukrajinci proto mají právo na sebeobranu“ . EU samo ultimátum neodsoudila a rámovala jej v rámci inherentního práva Ukrajiny na obranu, přičemž Hipperová zopakovala, že „Bělorusko je i nadále hybatelem ruské agresivní války proti Ukrajině“ .

Co tato epizoda odhaluje o Lukašenkově geopolitické pozici

Tato epizoda ostře ilustruje Lukašenkovu nelehkou balancovačku mezi Moskvou a Kyjevem:

• Falešná neutralita odhalena. Lukašenko opakovaně tvrdil, že Bělorusko nechce do války vstoupit, ale převáděče prokázaly, že ruská vojenská infrastruktura na běloruské půdě funguje otevřeně s jeho faktickým souhlasem .
• Moskevský tlak sílí. Podle zprávy The Wall Street Journal citované Meduzou Rusko v roce 2026 zvýšilo finanční a politický tlak na Bělorusko, aby jej zatáhlo hlouběji do války, a Lukašenkovi tak zbývá stále méně manévrovacího prostoru .
• Kyjev s ním zachází jako se spoluviníkem. Zelenského ultimátum – a jeho dřívější sankční balíček proti Lukašenkovi osobně z února 2026 – signalizuje, že Ukrajina už nepřijímá Lukašenkovy výmluvy typu „my jsme nevěděli“ a nyní ho považuje za přímo odpovědného .
• Uhnul první. Tiché odstranění nebo vypnutí převáděčů do 22. června, tedy před uplynutím lhůty, naznačuje, že Lukašenko dal přednost deeskalaci s Ukrajinou před plným vyhověním moskevským válečným potřebám, alespoň prozatím . Běloruská státní média po ultimátu okamžitě spustila „mírumilovné“ poselství, což ukazuje na domácí informační kampaň ke zvládnutí dopadů .
• Zásadní dilema. Lukašenko, chycen mezi kyjevskými ultimáty a moskevským finančním vydíráním, se nemůže plně připojit k ruské válce (riskoval by tím přežití svého režimu a přímou ukrajinskou odpověď), ani zcela odmítnout Moskvu (riskoval by ruský ekonomický nátlak nebo politickou destabilizaci). Tato epizoda ukazuje, že volí střední cestu – tiše ustupuje Kyjevu, zatímco veřejně udržuje spojenectví s Moskvou .