Dluh na AI datová centra mimo rozvahu budí obavy

Obava Steva Eismana spočívá v tom, že financování mimo rozvahu může znepřehlednit dluh spojený s budováním infrastruktury pro umělou inteligenci — nikoli v tom, že by riziko jednoduše zmizelo. U projektu Hyperion společnosti Meta získala peníze samostatná společnost, v níž má Meta menšinový podíl a vystupuje také jako nájemce. Eisman v této konstrukci vidí ozvěnu dřívějšího využívání mimobilančních společností. Jde ale o varování před neprůhledností a propojením dlužníků s věřiteli, ne o důkaz, že se nevyhnutelně blíží další finanční krize. 2311

Jak funguje financování mimo rozvahu

Zvláštní účelová společnost, často označovaná zkratkou SPV, je samostatný subjekt založený pro konkrétní projekt. U datového centra může taková společnost získat úvěr nebo vydat dluhopisy a zařízení postavit či vlastnit. Technologická firma v ní může mít podíl a zároveň si datové centrum pronajímat. Podle konkrétní struktury a účetního zacházení pak dluh nemusí být zahrnut do konsolidované rozvahy mateřské firmy. 5

Eisman namítá, že takové uspořádání může způsobit, že vykázané zadlužení firmy působí nižší, než jaké jsou její širší ekonomické závazky. Jeho srovnání s Enronem a financováním před krizí v roce 2008 se týká využívání samostatných subjektů k tomu, aby dluh nebyl tak viditelný. Samo o sobě však nedokazuje, že jsou dnešní obchody podvodné nebo totožné s konstrukcemi předcházejícími dřívějším krizím. 2311

Co ukazuje projekt Meta Hyperion

Datové centrum Hyperion, které Meta buduje v Louisianě, je zčásti financováno prostřednictvím společnosti Beignet Investor. Ta získala z dluhu přibližně 27,3 miliardy dolarů. Meta v projektu drží 20% podíl a fondy spravované Blue Owl zbývajících 80 %. Podle popsaného účetního zacházení se proto dluh projektu nezahrnuje do rozvahy Mety. 1510

To ale neznamená, že Meta s projektem nemá ekonomické vazby. Zařízení si může pronajímat až na 20 let a nese odpovědnost za některé náklady související se zpožděním výstavby a překročením rozpočtu. Pokud by se projektu nebo jeho financování nedařilo, mohli by utrpět věřitelé a smluvní závazky Mety by přesto mohly být pro její finance významné. Rozsah případného dopadu závisí na podmínkách projektu a dalším vývoji; samotné vykázání dluhu mimo rozvahu na tuto otázku neodpovídá. 5

Co znamená stanovisko auditora — a co ne

Společnost Ernst & Young označila účetní zachycení datacentrového podniku Mety za klíčovou záležitost auditu (critical audit matter). Znamená to, že posouzení vyžadovalo významný úsudek auditora. EY přesto vydala stanovisko, že účetní výkazy Mety podávají věrný obraz její finanční situace. 9

Rozlišení je důležité: účetní postup může být přijatelný, a přesto může zahrnovat složité úsudky, které stojí za pozornost investorů. Označení za klíčovou záležitost auditu samo o sobě neznamená, že auditor výkazy odmítl nebo konstatoval pochybení. 9

Kam se mohou rizika přenést

Banka pro mezinárodní platby (BIS), která sleduje fungování mezinárodního finančního systému, popsala, jak největší technologické firmy financují infrastrukturu kombinací běžných dluhopisů a mimobilančních uspořádání, často ve spolupráci se společnostmi poskytujícími soukromé úvěry. Podle BIS tak vznikají těsnější vazby mezi technologickými firmami a nebankovními investory, včetně fondů soukromého úvěrování a pojišťoven.

S financováním těchto samostatných společností mohou být propojeny také banky, například prostřednictvím úvěrových linek. BIS upozorňuje na možné cesty šíření potíží: tlak na refinancování dluhu na úrovni projektové společnosti, změnu ochoty fondů soukromého úvěrování poskytovat peníze nebo aktivaci záruk. Pokud se projektu přestane dařit, finanční napětí by se tak mohlo přenést i na investory a věřitele mimo firmu, která chce datové centrum využívat. Jde o možné kanály přenosu rizika, nikoli o předpověď, že ke ztrátám skutečně dojde.

Praktické poučení je jednoduché: při posuzování rizika nestačí zjistit, zda se dluh za datacentrum objevuje v rozvaze velké technologické firmy. Důležité je také vědět, kdo si půjčil, kdo vlastní zařízení, k čemu se firma zavázala prostřednictvím nájmu či záruk a kteří věřitelé a investoři jsou do projektu zapojeni. Eismanovo srovnání s minulostí je proto spíš výzvou k pečlivému prozkoumání celé finanční struktury než rozsudkem, že se historie opakuje.