Krátký gama záblesk ukryl téměř deset minut rentgenové aktivity

Krátký záblesk může působit jako událost, která skončila dřív, než si jí stačíme všimnout. Když sonda Einstein Probe 4. července 2025 zachytila GRB 250704B, gama záření trvalo jen asi 0,4 sekundy. Poté však zdroj vysílal měkké rentgenové záření přibližně 560 sekund — téměř deset minut. 12

Dlouhý signál naznačuje další fázi aktivity, kterou by pozorování zaměřená na vyšší energie mohla přehlédnout. Výzkumníci zvažují, zda ji poháněl rychle rotující magnetar, ale jeho přítomnost zatím není potvrzená. 211

Po krátkém záblesku přišlo dlouhé rentgenové doznívání

GRB 250704B patří mezi krátké gama záblesky. Jeho celková délka byla přibližně 0,4 sekundy. Širokoúhlý rentgenový teleskop sondy Einstein Probe ale zaznamenal i měkké rentgenové záření v pásmu 0,5–4 keV, které pokračovalo zhruba 560 sekund. 12

Podle studie jeho proměnlivost a spektrum neodpovídají jednoduchému scénáři, v němž po krátkém záblesku následuje jen běžné doznívání rázové vlny. Autoři proto měkké rentgenové záření popisují jako samostatnou, prodlouženou fázi počáteční emise. Bez pozorování v měkkém rentgenovém pásmu by tato část příběhu mohla zůstat skrytá. 2

Další pozorování ukázala složitější průběh

Astronomové sledovali událost také v dalších částech spektra. Vícevlnová analýza zahrnující rádiové až gama záření zachytila dlouhotrvající rentgenovou emisi a neobvyklé plató v optickém a infračerveném záření. To trvalo přibližně jeden den a poté následoval rychlý pokles. Pozorování probíhala téměř dva dny.

Jedno z možných vysvětlení počítá s milisekundovým magnetarem — mimořádně silně zmagnetizovanou a rychle rotující neutronovou hvězdou. V tomto modelu souvisí rentgenové záření s energií uvolňovanou při zpomalování její rotace, zatímco optické a infračervené světlo odpovídá dosvitu, do nějž se dál dodává energie. Jde o výklad dat, nikoli o přímé potvrzení, že pozůstatkem je skutečně magnetar. 11

Co může signál napovědět o srážkách neutronových hvězd

Pokud je magnetarové vysvětlení správné, pozůstatek po události zůstal aktivní dost dlouho na to, aby poháněl záření i po krátkém gama záblesku. To je důležité pro výzkum srážek kompaktních objektů a otázku, zda po splynutí neutronových hvězd může vzniklá hvězda nějakou dobu přežít, místo aby se ihned zhroutila. Dlouhý rentgenový signál by mohl být užitečnou elektromagnetickou stopou při hledání dalších podobných událostí, mimo jiné ve spojení s pozorováním gravitačních vln. 211

Stavová rovnice neutronových hvězd popisuje chování hmoty při mimořádně vysokých hustotách a pomáhá určit, jak velkou hmotnost taková hvězda unese. Spolehlivé údaje o hmotnosti srážejících se objektů a osudu jejich pozůstatku by mohly pomoci porovnávat různé modely této hmoty. Samotná událost EP250704a však povahu pozůstatku nepotvrzuje ani stavovou rovnici přímo neměří. Ukazuje především signál, který stojí za to hledat i u budoucích srážek. 211

Co si z objevu odnést

Einstein Probe zachytila, že po gama záblesku trvajícím méně než půl sekundy následovalo téměř deset minut měkkého rentgenového záření. Spolu s optickými, infračervenými a rádiovými pozorováními to ukazuje, že dění kolem GRB 250704B bylo podstatně delší a složitější, než by naznačoval samotný krátký záblesk. Magnetar je slibným, ale zatím nepotvrzeným vysvětlením — a událost může pomoci astronomům lépe zkoumat, co po srážkách neutronových hvězd zůstává. 1211