Svazování nohou v Číně: proč se rozšířilo a kdy vymizelo

Svazování nohou se nepraktikovalo po celé čínské starověké historii. Objevilo se přibližně v 10. století, kdy se malé nohy začaly spojovat s ženskou krásou a společenským postavením. Jeho dlouhou historii ale nelze vysvětlit jen vzhledem: výzkum poukazuje také na ekonomické a rodinné souvislosti, včetně práce dívek při výrobě textilu a dalších řemeslných výrobků.12910

Kdy se svazování nohou objevilo?

Počátky zvyku se obvykle kladou do 10. století. Muzeum antropologie Missourské univerzity uvádí doklady z období Jižní Tchang, tedy z let 937–956 n. l., a zároveň připomíná, že kulturní záliba v malých chodidlech mohla existovat už dříve.1 To, že lidé dávali přednost malým nohám, však samo o sobě nedokazuje, že se už tehdy chodidla svazovala.

Při svazování se chodidla pevně ovazovala, aby se změnil jejich tvar. Prsty se ohýbaly pod chodidlo a v mnoha případech se lámaly kosti. Následky mohly trvale omezit pohyb.1

Proč rodiny dívkám nohy svazovaly?

Malá chodidla se stala ideálem krásy i znakem společenského postavení. V některých prostředích se svazovaná chodidla spojovala také s lepšími vyhlídkami na sňatek.211 Tyto představy pomáhají vysvětlit společenskou váhu zvyku, ale nedokládají, že rodiny měly všude stejný důvod.

Další část obrazu přináší ekonomický výzkum. Jedna studie zjistila souvislost mezi svazováním nohou a komerční výrobou řemeslných produktů, zejména předením bavlněné příze. Její výsledky naznačují, že v některých komunitách mohla hrát roli práce dívek.9 Vzpomínky a svědectví žen popisují dívky se svázanými chodidly, které předly přízi a tkaly látky pro domácnost nebo na prodej.1012

Dějiny tohoto zvyku jsou tedy složitější než jediné vysvětlení založené na kráse či přitažlivosti. Ekonomické podmínky se lišily podle místa a dostupné výzkumy neukazují, že by každá rodina nebo každá komunita postupovaly ze stejných důvodů.913

Kdy svazování nohou skončilo?

Ve 20. století zvyk postupně ustupoval, ale nezmizel všude najednou. K jeho ústupu přispěly kampaně proti svazování nohou i proměny společenských podmínek; některá svědectví však dokládají, že přetrval až do poloviny století.510

Zdroje uvádějí různé časové mezníky. Britannica datuje trvání zvyku do vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949, zatímco Harvard Gazette píše, že skončil do poloviny 20. století.510 Nejbezpečnější závěr je, že zvyk mizel postupně a nerovnoměrně, nikoli k jednomu datu, které by platilo všude.