AI Act mění pravidla hry. O evropských investicích ale rozhodne i elektřina a výpočetní výkon

Regulace umělé inteligence může ovlivnit, kde nadnárodní firmy své systémy vyvíjejí a nasazují. Sama ale není jediným bodem v jejich rozhodování. Vedle nákladů a předvídatelnosti pravidel zvažují také přístup k zákazníkům, kvalifikovaným lidem, výpočetním kapacitám a spolehlivé elektřině.

Pro Evropu proto nejde jen o to, zda je AI Act přísný, nebo mírný. Podstatné bude, zda se jasná pravidla podaří spojit s podmínkami, které firmám umožní AI skutečně vyvíjet a provozovat.

Co musí splnit vysoce rizikové systémy

AI Act stanoví pro vysoce rizikové systémy před uvedením na trh řadu požadavků. Patří mezi ně vyhodnocování a zmírňování rizik, kvalitní datové soubory, zaznamenávání činnosti systému, technická dokumentace, lidský dohled i opatření pro odolnost a kybernetickou bezpečnost. Pravidla mohou posílit odpovědnost a dohledatelnost, pro firmy ale znamenají také práci navíc při testování, vedení záznamů a zavádění procesů pro dodržování předpisů. Za jejich porušení hrozí sankce. 3

Organizace DIGITALEUROPE odhaduje, že dodržování AI Actu může firmy v EU stát 3,3 miliardy eur ročně. Jde o odhad zájmové obchodní skupiny, nikoli o nezávisle změřené celkové náklady nebo jistou předpověď. 11

Více času na přípravu, ne konec nejistoty

AI Omnibus, který novelizuje AI Act, vstoupil v platnost v červenci 2026. Podle upraveného harmonogramu se povinnosti pro samostatné vysoce rizikové systémy začnou uplatňovat 2. prosince 2027. U vysoce rizikových systémů zabudovaných do regulovaných produktů je termín 2. srpna 2028. Odklad souvisí mimo jiné s tím, že technické normy potřebné pro zavádění pravidel nebyly připraveny v původně plánovaném termínu. 256

Pozdější termíny firmám dávají prostor plánovat a připravovat soulad s pravidly. Samotné povinnosti ale neruší. Podniky stále potřebují srozumitelný výklad toho, jak se pravidla vztahují na jejich konkrétní výrobky a způsoby použití AI, aby mohly spolehlivě plánovat náklady i uvedení na trh.

Evropský investiční náskok se nezíská jen mírnější regulací

AI Act ovlivňuje náklady a předvídatelnost podnikání v Evropě. Dostupné podklady ale neprokazují, že by samotná regulace rozhodovala o umístění investic nebo automaticky vedla firmy k odchodu jinam. Dodržování pravidel je jen jednou částí širšího rozhodování, v němž hrají roli také zákazníci, odborníci a infrastruktura.

Evropa přitom vstupuje do závodu o investice do AI s výrazným rozdílem v jejich dosavadním objemu. Podle podkladů Evropského parlamentu dosáhly v letech 2013 až 2024 soukromé investice do AI v USA 109,1 miliardy dolarů, zatímco v Evropě 19,42 miliardy dolarů.

Jedním z pokusů, jak posílit evropské výpočetní kapacity, je iniciativa AI Gigafactories. EU otevřela výzvu na podporu až sedmi těchto zařízení. Počítá s financováním z evropských a národních zdrojů až do výše 10 miliard eur a očekává, že iniciativa přiláká nejméně 20 miliard eur soukromých investic. Jde o plánované částky a očekávání, nikoli o již vybudovaná centra nebo zaručené soukromé investice.

Datová centra potřebují elektřinu — a někdo musí zaplatit síť

Velká datová centra spotřebovávají značné množství elektřiny. Novou poptávku může být nutné pokrýt investicemi do výroby elektřiny i přenosové a distribuční infrastruktury. Otázka, kdo tyto náklady ponese, je zároveň otázkou veřejné politiky: v USA o investicích do energetické infrastruktury i o rozdělení jejich nákladů mezi velké odběratele a ostatní zákazníky rozhodují regulační orgány. 17

Debata se vede i o tom, zda by provozovatelé datových center měli hradit náklady, které jejich projekty vyvolají. V USA návrh projednávaný v Kongresu míří k tomu, aby regulátoři zvažovali, zda mají velcí odběratelé platit náklady na infrastrukturu potřebnou pro jejich spotřebu. V Irsku zase zpráva upozorňuje, že náklady na rozšiřování sítě rozdělené mezi zákazníky mohou podle jejího hodnocení nepřiměřeně zatěžovat domácnosti.

Pokud firmy zaplatí větší část nákladů, ochrání to ostatní odběratele, zároveň to ale může zhoršit ekonomiku projektů. Rozložení nákladů mezi širší okruh zákazníků může datovým centrům snížit přímé výdaje, část účtu však mohou nést domácnosti a další podniky. I proto nemusí nižší regulatorní náklady samy o sobě přilákat investice, pokud zůstane problémem cena elektřiny, kapacita sítě nebo pravidla pro rozdělení nákladů.

Pomohlo by více kontrol po spuštění systému?

Jednou z možných cest je zachovat důsledné kontroly před uvedením vysoce rizikových systémů na trh a zjednodušit požadavky tam, kde jsou rizika nižší. Po spuštění by pak dohled mohly posílit například záznamy o činnosti, hlášení incidentů, audity a nápravná opatření. Jde o návrh přístupu, nikoli o změnu zavedenou AI Omnibusem.

Aby takový model fungoval, potřebuje schopné regulátory a vymahatelné nápravné prostředky. Zároveň by měl zachovat ochranu před uvedením na trh tam, kde by selhání mohlo způsobit vážnou újmu. Přiměřený dohled by mohl omezit zbytečné průtahy, aniž by se kontrola stala dobrovolnou. Sám ale nevyřeší nedostatek výpočetních kapacit, dostupnost elektřiny ani připojení k síti.

Co rozhodne o evropské atraktivitě

AI Act mění, s jakými náklady a povinnostmi musí firmy v Evropě počítat. Posunuté termíny jim dávají více času na přípravu, nikoli důvod přestat s ní počítat. Dostupné důkazy zároveň neukazují, že by o umístění nadnárodních investic rozhodovala pouze regulace.

Atraktivita Evropy bude záviset také na tom, zda firmy získají potřebný výpočetní výkon a energii a zda pro ně bude dodržování pravidel v praxi srozumitelné a přiměřené.