Evropská farmacie podle lídrů ztrácí závod s USA a Čínou

Devět předsedů velkých evropských farmaceutických společností varuje, že Evropě hrozí dlouhodobý, samovolně se posilující ústup. Podle nich omezené rozpočty na léky, pomalé a roztříštěné rozhodování o úhradách, slabší investiční pobídky a zdlouhavé klinické studie zhoršují přístup pacientů k moderní léčbě. Zároveň tím Evropa ztrácí přitažlivost pro výzkum, výrobu i klinické testování ve prospěch Spojených států a Číny.

Označení „pomalá agonie“ převzali z varování Maria Draghiho. Neznamená to, že by se evropský farmaceutický průmysl už zhroutil, ale že bez změny politik hrozí postupný relativní propad. 5

Čím své varování podkládají

• Podíl Evropy na světovém farmaceutickém výzkumu a vývoji klesl ze 43 % v roce 1990 na 31 % a dál se snižuje. Podíl Evropy na komerčních klinických studiích se za deset let propadl na polovinu, tedy na 9 %. Autoři dopisu uvádějí, že Čína Evropu předstihla v počtu studií, farmaceutických patentů i vývoji nových léků. 5
• V USA a Číně bylo podle předsedů během předchozích dvou let oznámeno více než 600 miliard dolarů farmaceutických investic. 5
• Přibližně 40 % nově schválených terapií se podle nich k evropským pacientům vůbec nedostane. U těch, které dostupné jsou, se čeká téměř 600 dní. Průzkum EFPIA, evropského oborového sdružení, uvádí medián 532 dní u 168 centrálně schválených léčiv; rozpětí sahalo od 56 dní v Německu po 1 201 dní v Rumunsku. 513
• Dřívější varování firem podle dostupných zpráv získávají konkrétnější podobu: některé léky se v Evropě uvádějí se zpožděním a počet uvedení nových léčiv klesl o 35 %. Společnosti zároveň naznačovaly, že při nezlepšení cenových podmínek mohou omezit investice nebo odložit vstup léků na trh. 21

Jádrem jejich kritiky je pohled, že evropské systémy vnímají léky hlavně jako náklad, který je nutné stlačovat. Předsedové poukazují na pevné či administrativně stanovené rozpočtové stropy, výdaje neupravované o inflaci a úhradové mechanismy, které podle nich nedostatečně zohledňují širší přínosy léčby — například méně hospitalizací nebo vyšší schopnost lidí pracovat. 5

Co žádají od národních vlád

Firmy chtějí, aby státy zvýšily a chránily výdaje na inovativní léky a považovaly je za strategickou zdravotnickou infrastrukturu, nikoli za snadno škrtatelnou položku. 5

Zároveň žádají modernizaci hodnocení zdravotnických technologií, cenotvorby a úhrad. Rozhodnutí by podle nich měla přicházet rychleji a hodnotit celkový přínos pro pacienta, zdravotnictví i ekonomiku, ne jen pořizovací cenu přípravku. Cílem má být také zkrácení rozdílů mezi státy a lepší diagnostika, prevence i zavádění péče doporučené klinickými postupy. 5

Co požadují po EU

Na úrovni Evropské unie dopis vyzývá k urychlení a zjednodušení klinických studií od prvních povolení až po jejich realizaci. Předsedové také požadují silnou a předvídatelnou ochranu duševního vlastnictví a pragmatická digitální pravidla. 5

Členské státy by podle nich měly dostat větší rozpočtovou flexibilitu pro investice do zdravotnictví a inovativních léků. Argumentují tím, že návratnost takových investic se může projevit až v horizontu let, nikoli v jednom ročním rozpočtu. 5

Německo jako příklad sporu o ceny léků

Napětí mezi snahou tlumit výdaje a požadavky průmyslu ilustruje německá reforma zdravotního pojištění z roku 2026. Získala konečné schválení navzdory námitkám farmaceutických společností, které tvrdily, že může odrazovat od investic. 2

Reforma podle zpráv více než zdvojnásobila povinnou slevu výrobců u většiny značkových léků na předpis — ze 7 % na 15,5 %. Vlády řeší bezprostřední tlak na rozpočty zdravotního pojištění; výrobci naopak namítají, že dodatečné slevy a cenové regulace snižují očekávané výnosy, a tím i motivaci investovat do výzkumu, výroby a uvádění nových léků. 2

Slibovaný ekonomický přínos není jistota

Předsedové odhadují, že dorovnání evropské mezery v klinických studiích vůči Číně a USA by mohlo přinést 53 miliard eur a 82 000 pracovních míst. Jde ale o ekonomický odhad podporovaný průmyslem, nikoli o zaručený výsledek. Závisel by na tom, zda Evropa skutečně získá více studií a udrží si navazující výzkum, nemocniční činnost i aktivity v dodavatelských řetězcích. 5

Debata proto není jen sporem o ceny. Rychlejší a vyšší úhrada skutečně přínosných léků by mohla posílit dostupnost péče i investice, ale zároveň by v krátkém období zvýšila veřejné výdaje na zdravotnictví. Data citovaná firmami ukazují na relativní ztrátu konkurenceschopnosti a na zpoždění v přístupu pacientů k léčbě. Jejich návrhy na vyšší výdaje a silnější ochranu duševního vlastnictví však zůstávají politickými doporučeními, nikoli nezávisle prokázaným receptem na řešení problému.