Neexistuje „gen osobnosti“. Studie milionu lidí našla 1 260 drobných genetických vlivů

Největší genetická studie osobnosti zatím nepřinesla „gen pro extroverzi“ ani návod, jak z DNA vyčíst povahu člověka. Její hlavní závěr je jiný: osobnost je vysoce polygenická. To znamená, že ji ovlivňuje velké množství běžných variant DNA, z nichž každá přispívá jen nepatrným dílem. Biologická složka osobnosti tedy existuje, ale neznamená genetický determinismus ani přesnou předpověď chování jednotlivce. 12

Co vědci našli

Mezinárodní konsorcium vedené Tedem Schwabou spojilo výsledky 46 kohort. Podle konkrétního zkoumaného rysu zahrnoval soubor 611 037 až 1,14 milionu lidí. Výzkum se zaměřil na pět široce používaných dimenzí osobnosti Big Five: extraverzi, přívětivost, svědomitost, neuroticismus a otevřenost vůči zkušenosti. 12

• Vědci identifikovali 1 260 přibližně nezávislých variant DNA s celo-genomově významnou souvislostí alespoň s jedním z těchto rysů. 12
• 824 variant, tedy zhruba 65 %, se nacházelo v oblastech genomu, které dosud nebyly spojeny s daným osobnostním rysem. 2
• Většina signálů byla specifická pro jeden rys: 82 % genomových oblastí s významnou variantou souviselo pouze s jednou položkou Big Five. 2

To podtrhuje, že žádná jednotlivá varianta neurčuje, zda je člověk například společenský nebo úzkostný. Jde o souhru velkého počtu drobných statistických vlivů.

Kolik osobnosti vysvětlují běžné varianty DNA

V souhrnu vysvětlovaly běžné genetické varianty přibližně 4,8 až 9,3 % rozdílů v naměřených hodnotách jednotlivých rysů. Po zohlednění nepřesnosti osobnostních dotazníků vycházel odhad na 10,5 až 16,2 %. 5

To je výrazně méně než běžné odhady dědivosti z dvojčecích studií, které často dosahují asi 40 až 50 %. Rozdíl neznamená, že je některý z přístupů nutně chybný. Část dědičného vlivu nemusí zachytit měřené běžné varianty; roli mohou hrát vzácné varianty, složitější než aditivní genetické účinky, rozdíly v měření i předpoklady dvojčecích metod.

Praktický důsledek je jasný: ani souhrnná polygenická skóre nedokážou spolehlivě určit osobnost konkrétního člověka nebo předpovědět, co v životě udělá. 25

Co ukázalo srovnání sourozenců

Výzkumníci také analyzovali data přibližně 51 000 sourozenců. Když porovnávali sourozence mezi sebou, genetické souvislosti se změnily jen málo. 2

Protože sourozenci obvykle sdílejí velkou část rodinného a výchovného prostředí, výsledek naznačuje, že zjištěné asociace nejsou především vedlejším produktem vzdělání rodičů, jejich sociálního postavení, místa bydliště nebo jiných společných okolností dětství. Více odpovídají přímému biologickému dědění. 2

Neznamená to ovšem, že prostředí není důležité. Osobnost vzniká ve vzájemném působení vrozených dispozic a životních zkušeností — včetně prostředí, která lidé svým jednáním částečně sami vyhledávají nebo vyvolávají.

Souvislosti se zdravím, chováním a stěhováním

Genetické korelace a polygenické analýzy spojily jednotlivé rysy s širšími vzorci zdraví a životních výsledků. Jde o statistické souvislosti, nikoli o jistý osud ani automatický důkaz přímé příčiny. 12

• Svědomitost: vyšší genetická dispozice ke svědomitosti souvisela s lepším subjektivně hodnoceným zdravím, nižší mírou kouření a dalšího užívání návykových látek, větší fyzickou aktivitou, menším počtem hospitalizací a příznivějšími ukazateli stárnutí. Dřívější poznatky podobně spojují nižší svědomitost s horším zdravím, vyšší hmotností a častějším užíváním návykových látek. 236
• Neuroticismus: vyšší neuroticismus byl spojen s horšími výsledky v oblasti duševního zdraví a zdraví obecně, včetně vyšší náchylnosti k internalizovaným potížím — například úzkostným a depresivním obtížím — a méně příznivých zdravotních a stárnutím souvisejících ukazatelů. 23
• Otevřenost vůči zkušenosti: vyšší otevřenost souvisela s větší rezidenční mobilitou, tedy například se stěhováním z rodiště nebo změnami bydliště, a také se vzdělávacími výsledky. 2

Vliv nejde jen od genů k chování

Studie upozorňuje i na opačný směr: životní zkušenosti mohou osobnost v průběhu času měnit.

• Analýzy s využitím Mendelovské randomizace naznačily, že vyšší vzdělání může samo přispívat k růstu otevřenosti vůči zkušenosti; nejde tedy nutně jen o to, že již otevřenější lidé častěji dosahují vyššího vzdělání. 12
• Změny indexu tělesné hmotnosti (BMI) mohou naopak ovlivňovat svědomitost a neuroticismus. To je slučitelné s představou, že zdravotní a sociální zkušenosti se do osobnosti promítají i později v životě. 2

Nejvýstižnější interpretací je tedy obousměrný proces: zděděné rozdíly mohou ovlivnit rozhodování a zkušenosti, zatímco škola, zdraví a další zkušenosti se mohou zpětně promítat do osobnosti. Nejde o jednoduché jednosměrné působení genů. 12

Důležitá omezení studie

• Přibližně 95 % vzorku tvořili lidé s evropskému podobným genetickým původem. Odhady účinků i polygenická skóre proto nemusí dobře fungovat u lidí s jinými předky, ani se automaticky přenášet mezi zeměmi, kulturami či historickými podmínkami. 12
• Významná varianta DNA označuje statistickou souvislost, nikoli jeden konkrétní příčinný biologický mechanismus. Může například zachycovat širší oblast genomu, v níž spolu varianty korelují.
• I souhrnná genetická skóre vysvětlují jen omezenou část populačních rozdílů. Z DNA proto nelze přesně předpovědět osobnost jednotlivce, jeho jednání ani životní dráhu. 25

Nejsilnější závěr studie je populační, nikoli individuální: osobnost má rozptýlenou a částečně dědičnou genetickou architekturu, která se opakuje napříč mnoha kohortami a souvisí s významnými životními výsledky. Vývojové prostředí a nepředvídatelnost konkrétního člověka však zůstávají stejně podstatné. 12