Inženýr DeepSeeku varuje: AI může nahradit i ty, kdo ji stavějí

Shengyu Liu, strojní systémový inženýr DeepSeeku známý na internetu jako „interestingLSY“, napsal esej I Have No Choice but to Bury My Talent in Yesterday (Nemám jinou možnost než pohřbít svůj talent ve včerejšku). Nejde v ní jen o předpověď lepších nástrojů pro programátory. Liu popisuje velmi osobní dilema: člověk, který pomáhá posouvat AI kupředu, zároveň sleduje, jak se tato technologie přibližuje řemeslu, jež dává smysl jeho vlastní práci.

Podle jeho veřejného profilu se v DeepSeeku v čínském Chang-čou věnuje systémům pro strojové učení a návrhu i optimalizaci kernelů – tedy nízkoúrovňového kódu, který je zásadní pro efektivní využití GPU. 7

Od pomocníka k potenciálnímu kolegovi

Liuova hlavní obava není, že AI automatizuje jen rutinní psaní kódu. Popisuje rychlý posun: nejdříve systémy pomáhaly s hledáním dokumentace a laděním chyb, později začaly zvládat analýzu kódu na úrovni GPU, chápat implementaci operátoru i výkonnostní omezení a navrhovat či provádět optimalizace. 1 11

Pro člověka, který optimalizuje kernely, je to citlivé místo. Hodnota této práce spočívá právě ve velmi specializovaném a pracném úsudku o výkonu na nízké úrovni. Liu se obává, že stále schopnější AI jednou převezme i tu část inženýrství, kterou považuje za nejcennější.

Nemusí to podle něj nutně znamenat okamžitou ztrátu zaměstnání. Inženýr může dál zůstat ve firmě, ale z praktického tvůrce se stane dozor nad automatizovanými agenty. Právě tento pocit ztráty vlastní tvůrčí role vystihuje název jeho eseje. 1 3

Je důležité rozlišovat mezi osobní prognózou a prokázaným stavem techniky. Liu netvrdí, že dnešní AI už samostatně nahradí kernelové inženýry v běžném produkčním provozu. Vyjadřuje očekávání člověka z oboru, kam se schopnosti modelů mohou ubírat.

Proč odmítá koncentraci moci nad AGI

S obavou z automatizace Liu spojuje otázku vlastnictví a přístupu. Nechce, aby nejpokročilejší AI či AGI – obecná umělá inteligence, tedy hypotetický systém s široce lidskou úrovní schopností – ovládala společnost Anthropic. Použil přitom záměrně krajní historickou analogii: sázky přirovnal k situaci, kdy by Hitler získal technologii atomové bomby dříve než Spojenci. 2 9

Toto přirovnání je Liuova rétorika, nikoli důkazní srovnání Anthropicu s nacistickým Německem. Základní myšlenka je však zřetelná: pokud by jedna soukromá organizace získala rozhodující náskok ve vysoce schopné AI, mohla by soustředit mimořádnou ekonomickou i geopolitickou moc bez dostatečné veřejné odpovědnosti.

Liu jako protiváhu prosazuje špičkovou AI, která bude otevřená a dostatečně dostupná i cenově. Otevřenější orientaci DeepSeeku prezentuje jako protiváhu uzavřeným západním laboratořím a jako jeden z důvodů, proč tam pracuje. 1 3

To je hodnotový argument pro otevřenost, nikoli uzavřený spor o bezpečnost. Širší přístup může omezit koncentraci kontroly, zároveň ale může usnadnit získání silných schopností i škodlivým či nezodpovědným aktérům.

Nedůvěra k Anthropicu a OpenAI

Liuova nedůvěra k Anthropicu a OpenAI není jen obchodní. Zpochybňuje, zda firmy, které vyvíjejí proprietární špičkové systémy a současně podporují politiky omezující přístup konkurence k vyspělému výpočetnímu výkonu, mohou být nestrannými správci AGI.

Jde o Liuův úsudek. Dostupné informace neprokazují, že by některá z těchto společností už fungovala jako nekontrolovatelný vládce AGI. Stejně tak nedokazují, že Liuův model široce otevřeného přístupu je bezpečnější. Jádrem sporu je, kterému riziku přikládat přednost: koncentraci moci, rychlému šíření schopností, nerovnosti v soutěži, nebo katastrofálnímu zneužití.

Spor je součástí soupeření USA a Číny

Liuova esej se objevila v době ostřejší veřejné konfrontace amerických a čínských zájmů v AI.

Anthropic obvinil společnosti DeepSeek, Moonshot a MiniMax z rozsáhlých nepovolených kampaní takzvané destilace, při nichž měly být výstupy Claude využívány ke zlepšování vlastních modelů. Podle Anthropicu šlo o více než 16 milionů interakcí s Claude přes přibližně 24 000 podvodných účtů. Jsou to tvrzení Anthropicu, nikoli v tomto kontextu soudně potvrzené závěry.

Generální ředitel Anthropicu Dario Amodei současně vyzval obor, aby zpomalil tempo, jímž zvyšuje schopnosti špičkových modelů. Argumentuje tím, že je potřeba více času na bezpečnostní práci, dohled a řízení rizik. Podpořil také pokračování omezení vývozu nejpokročilejších AI čipů a zařízení pro jejich výrobu do Číny; podle něj by čínský náskok v AI představoval vážné riziko pro Spojené státy i svět.

Čínské úřady a státem podporovaná média tuto argumentaci odmítly. Čínské ministerstvo zahraničí kritizovalo Amodeiho výzvy k omezování čínských schopností v AI, zatímco deník Global Times označil návrh na zpomalení za „scénář studené války“, jehož cílem je udržet technologickou výhodu USA.

Kritika míří i na samotný závod

Debata se nedělí jednoduše na „západní zastánce bezpečnosti“ a „čínské zastánce zrychlování“. Bývalý výzkumník Anthropicu a OpenAI Jacob Coxon v září 2026 z Anthropicu odešel a opustil i celý obor. Uvedl, že obě firmy míří k sebezlepšující se superinteligenci, aniž by jednaly odpovědně, a tento závod označil za „hazard s našimi životy“. 17

Coxonova kritika se od Liuovy liší. Coxon zdůrazňuje nebezpečí příliš rychlého budování stále schopnější AI, kdežto Liu varuje hlavně před dominancí uzavřené americké laboratoře. Oba ale odmítají představu, že současný konkurenční závod je automaticky legitimní nebo neškodný.

Otázky bez shody

Liuova esej převádí obavu o technickou kariéru do širší otázky správy AI. Jestliže AI dokáže pohltit i vysoce specializované lidské dovednosti, kdo určí pravidla jejího nasazování? Pokud nejschopnější systémy ovládá několik firem, jak má být jejich moc omezena? A pokud se tyto schopnosti otevřou široce, jak společnost zvládne riziko zneužití a šíření?

Jednotná odpověď neexistuje. Liu považuje otevřenost a dostupnost za nutnou protiváhu soukromé koncentraci. Anthropic prosazuje pomalejší vývoj, silnější bezpečnostní opatření a omezení, která mají zachovat náskok USA. Čínští kritici naopak tato omezení označují za politiku zadržování.

Liu do debaty přináší pohled člověka, který systémy v jejím středu přímo buduje: první velký otřes způsobený AI nemusí dopadnout jen na běžná pracovní místa, ale také na odborné řemeslo lidí, kteří AI trénují a posouvají dál.