Válka s Íránem ohrožuje téměř 4 biliony dolarů zálivových příslibů USA

Ekonomické následky války s Íránem nejsou jen otázkou dražší ropy. Země Perského zálivu se potýkají s narušeným vývozem energií, vyššími náklady na bezpečnost a potřebou chránit kritickou infrastrukturu. To přichází ve chvíli, kdy Saúdská Arábie, Katar a Spojené arabské emiráty (SAE) deklarovaly téměř 4 biliony dolarů investic v USA nebo obchodní a hospodářské výměny s USA v rámci iniciativy prezidenta Donalda Trumpa „America First“. 94

Hlavní problém spočívá v rozdílu mezi oznámeným příslibem a penězi, které lze skutečně rychle uvolnit. Tyto závazky spojují investice, nákupy a obchodní spolupráci, často jsou rozložené do mnoha let a u části z nich chybějí podrobnosti či přesný harmonogram. Nejde tedy o jeden fond hotovosti připravený k převodu do Spojených států. 74

Proč se zálivové závazky vůči USA dostávají pod tlak

Podle Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku (PIIE) tvoří přísliby Saúdské Arábie, Kataru a SAE většinu z téměř 6 bilionů dolarů, které zahraniční vlády spojily s americkou investiční iniciativou. Válka nyní vyvolává otázku nejen, zda tyto státy mohou slíbené objemy naplnit, ale také zda budou chtít dávat přednost zahraničnímu kapitálu před naléhavými domácími potřebami. 9

Do rozpočtů a investičních plánů zasahují zejména:

• vyšší výdaje na obranu a ochranu energetické i dopravní infrastruktury;
• opravy a posilování odolnosti energetických, obchodních a logistických systémů;
• slabší příliv přímých zahraničních investic a rostoucí náklady na půjčky;
• nutnost dál financovat domácí diverzifikaci ekonomiky a programy zaměstnanosti. 1

Pro Saúdskou Arábii je tento střet priorit mimořádně citlivý. Její dlouhodobá hospodářská strategie stojí na rozsáhlých domácích transformačních projektech. V prostředí války a omezenějších financí proto může mít větší přednost kapitál určený na domácí projekty a pracovní místa než dobrovolné zahraniční investice. Nemusí to znamenat rozchod s Washingtonem; jde především o praktickou reakci na bezpečnostní a rozpočtové riziko.

MMF prudce zhoršil výhled růstu

Mezinárodní měnový fond (MMF) postupně výrazně snížil prognózy poté, co konflikt narušil energetickou infrastrukturu a námořní dopravu.

V dubnové regionální aktualizaci MMF počítal pro rok 2026 s růstem 1,4 % v regionu Blízkého východu, severní Afriky, Afghánistánu a Pákistánu, a to i v referenčním scénáři, podle něhož by se obchod a výroba normalizovaly do poloviny roku. Oproti prognóze z října 2025 to znamenalo snížení o 2,3 procentního bodu. Přímo zasažení zálivoví vývozci ropy čelili revizím dolů až o 15 procentních bodů.

Následné zprávy o červencové aktualizaci MMF uváděly pro širší oblast Blízkého východu a střední Asie růst v roce 2026 jen 0,7 %, tedy o 1,2 procentního bodu méně než v dubnovém výhledu. Tento scénář předpokládal, že se Hormuzský průliv začne znovu otevírat v polovině července a lodní doprava se na předválečnou úroveň vrátí do března 2027. Právě tato podmínka ukazuje, nakolik očekávané oživení závisí na obnově energetických toků.

Nejvýraznější revize pro rok 2026

• Katar: Prognóza byla snížena o 14,7 procentního bodu na pokles HDP o 8,6 %. Důvodem jsou rozsáhlé škody na infrastruktuře a vysoká závislost na narušeném vývozu zkapalněného zemního plynu.
• Saúdská Arábie: Výhled růstu byl v citované aktualizaci snížen ze 4,5 % na 1,7 %. Země má díky alternativní exportní infrastruktuře větší odolnost než někteří sousedé, přesto čelí slabšímu růstu a fiskálním tlakům.
• SAE: Výhled růstu klesl ze 5,6 % na 1,7 %.
• Irák: MMF předpokládal v roce 2026 hospodářský propad o 6,8 %, po němž by při normalizaci produkce a dopravy mohlo následovat oživení.

Případné silné oživení v roce 2027 je proto nutné číst opatrně. Z velké části může jít o návrat produkce a obchodu z mimořádně slabé základny roku 2026, nikoli o vyřešení hlubších hospodářských slabin.

Hormuzský průliv: vyšší ceny, ale zároveň ztracené příjmy

Hormuzský průliv je pro rozsah škod klíčový. Podle MMF jím prochází přibližně 25 až 30 % světové ropy a asi 20 % světového LNG. Pokud je přeprava blokována nebo nebezpečná, vývozci mohou přicházet o objemy prodeje, i když referenční ceny energií rostou.

Dopad se proto liší stát od státu. Země s alternativními trasami si mohou alespoň část vývozní kapacity zachovat. Irák a Kuvajt, které mají omezené možnosti obejití průlivu, jsou při jeho uzavření mnohem citlivější na ztrátu příjmů.

Nejvýraznějším případem je Irák. Agentura Reuters uvedla, že produkce z hlavních jižních polí v počátku narušení klesla přibližně o 70 % na 1,3 milionu barelů denně, protože vývoz přes Hormuzský průliv nemohl fungovat běžně. Jak se plnily zásobní kapacity, musela být těžba omezena ještě více.

Fiskální dopad je mimořádný, protože ropa je základem iráckých veřejných financí. Centrum pro globální energetickou politiku Kolumbijské univerzity odhadlo, že MMF pro rok 2026 očekával irácké příjmy z vývozu ropy ve výši 79 miliard dolarů při průměrném exportu 3,5 milionu barelů denně. Při předválečných předpokládaných cenách by každý měsíc téměř nulového vývozu znamenal ztrátu zhruba 6,6 miliardy dolarů.

Irák: válka odkryla již existující zranitelnost

Válka iráckou slabinu nevytvořila, ale obnažila. Výpadek hlavní vývozní trasy zasahuje zároveň státní příjmy, těžbu, dovoz i schopnost vlády udržet veřejné výdaje.

Prognóza MMF o propadu o 6,8 % vychází z narušení ropné produkce a exportní logistiky; očekávané oživení v roce 2027 naopak předpokládá normalizaci těchto systémů. Návrat růstu je tedy možný, sám o sobě ale neodstraní strukturální závislost země na příjmech z uhlovodíků ani nevytvoří pestřejší vývozní základnu.

Politický rozměr: přísliby jako vyjednávací nástroj

Závazky vůči USA mají také problém s dohledatelností a odpovědností. Jejich vysoká nominální hodnota je politicky atraktivní, ale dlouhé horizonty a neúplné detaily jednotlivých projektů ztěžují rozlišení mezi skutečně realizovanými investicemi a široce formulovanými obchodními ambicemi. PIIE popsal širší přísliby v rámci „America First“ jako závazky zahalené nejistotou. 114

Tato nejasnost se může stát prostředkem nátlaku. Závazek Jižní Koreje investovat v USA 350 miliard dolarů se propojil s jednáním o clech: Washington pohrozil zvýšením cel na některé jihokorejské dovozy z 15 % na 25 % s odkazem na zpoždění při provádění dohody. Nejde o přímý vzor pro státy Perského zálivu ani o důkaz, že vůči nim USA připravují stejný krok. Ukazuje však, že investiční přísliby se mohou proměnit v argument v širších obchodních a bezpečnostních vztazích.

Válka zároveň prověřuje zásadní strategický předpoklad zálivových vlád: zda úzké partnerství se Spojenými státy poskytuje spolehlivou ochranu energetické infrastruktury a námořní dopravy. Pokud by představitelé regionu dospěli k závěru, že je bezpečnostní vztah ponechává vystavené eskalaci nebo odvetným útokům, mohou prosazovat větší strategickou autonomii a větší volnost v rozhodování, kam směřovat majetek státních investičních fondů. To by snížilo ochotu reagovat na politický tlak z Washingtonu.

Rozhodne délka narušení

Klíčovou proměnnou zůstává, jak dlouho budou vývoz a lodní doprava omezené. Trvalejší obnovení provozu v Hormuzském průlivu, energetických exportů a důvěry investorů by zlepšilo rozpočtový prostor států Perského zálivu a podpořilo oživení v roce 2027. Dlouhý konflikt by naopak nutil vlády k ještě tvrdší volbě mezi obranou, obnovou infrastruktury, domácí diverzifikací a zahraničními investicemi.

Závazky států Perského zálivu vůči USA nezmizely. Válka však změnila jejich povahu: už nejsou jen diplomatickými oznámeními či obchodními ambicemi. Jejich uskutečnění závisí na tom, zda se podaří obnovit obchodní trasy, ochránit kritickou infrastrukturu a současně financovat hospodářskou odolnost doma. 9