Proč některé firmy po přesunu výroby znovu sázejí na Čínu

Přesun výroby z Číny po zavedení vyšších amerických cel nepřerostl v masový odchod. Stále častějším řešením je model „Čína plus jedna“: firma si ponechá čínské závody či dodavatele pro složitou a spolehlivou výrobu, ale zároveň buduje omezenou kapacitu v jiné zemi jako pojistku proti clům a geopolitickým otřesům. Reuters upozorňuje, že zatím neexistují tvrdá data, která by ukazovala rozsah návratu objednávek do Číny. 2

Kdo výrobu do Číny vrací

Jednotlivé příklady však naznačují, proč se prvotní nadšení z relokace může vytratit:

• Americký maloobchodní řetězec Target podle lidí obeznámených se situací převedl část objednávek zpět k čínským dodavatelům. Důvodem byly výpadky v dodavatelském řetězci a omezené výrobní možnosti jinde. Čínský prodejce rychlé módy Shein má naopak omezovat část aktivit ve Vietnamu. 2
• Výrobce kovových produktů Dawang Metals přišel o zakázky poté, co americký zákazník přesunul práci do Indie. Když však zákazník narazil na problémy, část byznysu se vrátila. Dawang sám zvažoval výrobu v zahraničí, ale plán opustil, protože by tam jen obtížně vybudoval srovnatelnou síť dodavatelů. 2
• Vývozce venkovního nábytku z Chang-čou uzavřel v roce 2024 dílnu v Ho Či Minově Městě a výrobu vrátil do Číny. Ve Vietnamu se mu nedařilo snadno sehnat potřebné stroje a i drobné vstupy, jako šrouby nebo formy na držáky nápojů, dovážel z Číny. Po započtení logistiky a dalších nákladů Vietnam nevycházel výrazně levněji. 2
• Polská společnost DST Pack zajišťuje zhruba 80 % produkce přes partnera v Šen-čenu a výrobní závody v USA a Evropě drží hlavně jako záložní variantu. Tyto alternativy ji vycházejí na dva- až trojnásobek ceny za kus. Čínský dodavatel jí navíc pomohl zvládnout prudké zdražení plastových vstupů během energetického šoku. 2

Co se mimo Čínu nahrazuje obtížně

Čínská výhoda nestojí pouze na mzdách. Jde o propojený průmyslový ekosystém: specializované subdodavatele, dostupné stroje a součástky, kvalifikovanou pracovní sílu, výrobní know-how, exportní logistiku a schopnost rychle řešit potíže ve velkém objemu. 2

Pro firmy má podobnou váhu i spolehlivost výroby. Případ DST Pack ukazuje, že Čína mohla být stabilnějším výrobním zázemím v době cenových a energetických výkyvů. Právník zaměřený na výrobu zároveň poukázal na nespolehlivé a přerušované dodávky elektřiny ve Vietnamu a Indonésii. 2

To neznamená, že by Indie, Vietnam nebo Indonésie o investice přicházely — všechny nadále přitahují výrobní projekty. Přesun zavedeného, víceúrovňového dodavatelského řetězce ale může být dražší a provozně rizikovější, než naznačuje samotné srovnání mezd či cel.

Cla už nejsou automatickým argumentem pro přesun

Podle odhadů Economist Intelligence Unit citovaných agenturou Reuters činila efektivní americká celní sazba zhruba 20 % pro Čínu, 6,1 % pro Vietnam, 13,4 % pro Indonésii a 4,5 % pro Thajsko. 2

Tyto rozdíly mohou být významné. Rozšíření amerických cel na více zemí však zmenšilo relativní výhodu výroby v jihovýchodní Asii. Jakmile firma započítá dovážené čínské vstupy a stroje, potíže s kontrolou kvality, zpoždění, rizika v dodávkách energie i náklady na duplicitní řízení, úspora na clech nemusí ospravedlnit úplné stěhování výroby. 2

Někteří čínští výrobci proto zahraniční investice pozastavují nebo přehodnocují. Jiní si naopak ponechávají omezenou kapacitu mimo Čínu jako pojistku pro případ dalšího zvýšení amerických cel. Jeden z vývozců například držel ve Vietnamu asi osminu své kapacity právě z tohoto důvodu. 2

Co by mohl změnit dialog Trump–Si

Případné snížení překážek u vybraného „necitelného“ zboží — tedy zboží mimo oblasti považované za bezpečnostně citlivé — by mohlo zvýšit předvídatelnost obchodu a snížit tlak na nákladné zdvojování výrobních sítí. Americké debaty se týkaly omezených celních úlev a mechanismu pro necitlivá odvětví, nikoli plošného přenastavení hospodářských vztahů. 5

Pro firmy by ale šlo spíše o dílčí úlevu než o záruku dlouhodobé normalizace. Exportéři citovaní Reuters měli omezená očekávání, že summit vyřeší jejich obchodní potíže, a zdůrazňovali potřebu rozšiřovat odbytiště na dalších trzích. 2

Pravděpodobným výsledkem tak není návrat k jednostranné závislosti na Číně, ale odolnější síť propojená s Čínou. Čína zůstává klíčovým centrem pro technické zázemí, dodavatele a výrobu vyžadující vysokou spolehlivost. Vietnam, Indie, Indonésie, Thajsko, Evropa a USA pak slouží selektivně jako doplňková kapacita, výroba pro místní trh nebo ochrana před celním rizikem — ne jako jednoduchá náhrada Číny.