Hubble zachytil v mlhovině N44 obří „superbublinu“, kde zkáza pomáhá rodit hvězdy

Hubbleův snímek zveřejněný 3. září ukazuje mlhovinu N44 jako místo, kde se hvězdy současně podílejí na zániku i vzniku. Hmotné hvězdy svými větry a výbuchy supernov vyčistily rozsáhlou dutinu, ale stejný proces stlačil okolní plyn do oblastí, v nichž nyní vznikají další hvězdy. 12

Kde N44 leží a co na snímku vyniká

N44, celým označením LHA 120-N44, je emisní mlhovina s intenzivní tvorbou hvězd v souhvězdí Mečouna. Nachází se ve Velkém Magellanově oblaku, největší malé satelitní galaxii Mléčné dráhy, asi 160 000 světelných let od Země. 5

Nejvýraznějším útvarem je centrální „superbublina“ o přibližných rozměrech 210 × 140 světelných let. 25 Hvězdy v centrální hvězdokupě z okolí odvedly velkou část plynu, z něhož samy vznikly: působily na něj silnými hvězdnými větry a později také explozemi supernov. Tím vznikla obrovská dutina. 5

Kolem ní zůstal hustý, prašný a stlačený plynný obal. Ultrafialové záření hmotných hvězd plyn nabuzuje, takže září a na snímku zvýrazňuje jemnou strukturu celé oblasti. 25

Jak může hvězdná zkáza nastartovat nový vznik

Hvězdné větry, supernovy a ultrafialové záření plyn v N44 rozptylují a přetvářejí. Taková zpětná vazba může lokální tvorbu hvězd ukončit nebo narušit. 5

Současně však část materiálu natlačí do hustého obalu superbubliny. Právě v tomto stlačeném plynu se rodí nové hvězdy. 5 N44 je proto cennou kosmickou laboratoří: astronomové zde mohou sledovat různé fáze hvězdného zrodu – od kolapsu chladných mračen a hustých uzlů až po okamžik, kdy v jádrech mladých hvězd začne slučování vodíku.

Téměř půl milionu zaznamenaných hvězd

Data pocházejí z pozorovacího programu Hubbleova teleskopu 14689, jehož hlavním řešitelem byl D. Gouliermis. Program zmapoval N44 a sestavil katalog téměř 500 000 hvězd v komplexu i objektů, které se promítají před něj. 15

Téměř 30 000 zaznamenaných objektů patří mezi hvězdy před hlavní posloupností – tedy velmi mladé hvězdy, v jejichž nitrech ještě nezačala fúze vodíku na helium. 15 Citlivost a jemné rozlišení Hubbleova teleskopu dovolily odhalit i slabé mladé hvězdy v hustě zaplněných hvězdokupách. 5

Takový soupis může pomoci určit, jak dlouho tvorba hvězd v podobných oblastech trvá, jaké hmotnosti mívají nově vzniklé hvězdy a jak se tento proces odehrává v prostředí s nízkým zastoupením těžších prvků. Velký Magellanův oblak tak může v některých ohledech připomínat podmínky v galaxiích raného vesmíru. 5

Další bublina v záběru

Jednotlivé části širšího komplexu N44 katalogizoval astronom Karl Henize už v 50. letech 20. století. 5 Vpravo nahoře na snímku se nachází N44F, menší mezihvězdná bublina vytvořená silným větrem jediné horké hmotné hvězdy. Dřívější detailní záběr Hubbleova teleskopu ukázal, že vítr a záření této hvězdy vytvarovaly bublinu i prachové pilíře v jejím okolí. 5

Zářijový snímek je mozaikou z kamery Wide Field Camera 3, pořízenou v širokopásmových filtrech V a I. Nabízí široký pohled na celý komplex bohatý na hvězdy; dostupné popisy potvrzují, že jde o novou mozaiku, ale neuvádějí přesné přiřazení filtrů jednotlivým barvám obrazu.