Krize v Hormuzském průlivu zdražuje hnojiva a zvyšuje riziko růstu cen potravin

Narušení provozu v Hormuzském průlivu už není jen příběhem o ropě a lodní dopravě. Omezuje pohyb surovin pro výrobu hnojiv, zdražuje energii i námořní přepravu a zvyšuje náklady zemědělské produkce. Dnešní otřes v dodavatelských řetězcích se tak může s odstupem promítnout do cen potravin.

Po americko-izraelských úderech na Írán 28. února Írán oznámil uzavření průlivu a rejdaři přerušili plavby. Ještě 4. září jím propluly jen čtyři komoditní lodě, zatímco před konfliktem šlo přibližně o 125 velkých obchodních plavidel denně. I když se omezená přeprava místy obnovila, k normálnímu obchodu má situace daleko.

Proč je Hormuz důležitý pro zemědělství

Průliv je zásadní výstupní trasou pro energetické suroviny a materiály pro výrobu hnojiv z oblasti Perského zálivu. Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že koridorem nyní nemůže projít asi 1,3 milionu tun hnojiv měsíčně; pro tyto dodávky přitom neexistuje životaschopná pozemní alternativa. Mezi nejvíce vystavené dovozce patří zejména Čína, Indie, Japonsko a Jižní Korea, které čelí utaženějším dodávkám paliv a vyšším cenám energie. 18

Dopad na zemědělství se šíří několika propojenými cestami:

• Dusíkatá hnojiva: Močovina se vyrábí převážně ze zemního plynu. Hormuzským průlivem běžně prochází zhruba třetina celosvětově obchodované močoviny, takže omezení toku plynu a hnojiv z Perského zálivu může snížit dostupnost a zvýšit ceny. 17
• Fosfátová hnojiva: Síra je nutná k výrobě kyseliny sírové, která je klíčovým vstupem pro kyselinu fosforečnou a fosfátová hnojiva. Její nedostatek či zdražení se proto rychle promítá do cen produktů typu DAP a NPK. 14
• Provoz farem: Dražší palivo a přeprava zvyšují náklady na dovoz vstupů i na chod zemědělské techniky. Zpočátku je mohou nést výrobci hnojiv, stát nebo zemědělci, časem se ale mohou odrazit v cenách plodin.

Podstatné je časové zpoždění. Nedostatek hnojiv se v cenách potravin zpravidla neprojeví hned: nejdřív ovlivní nákupní rozhodnutí a dávkování hnojiv před setím či během vegetace. Důsledkem pak mohou být nižší marže zemědělců nebo slabší výnosy při pozdější sklizni.

Síra se stala bezprostředním úzkým hrdlem

Právě síra patří k nejvýraznějším cenovým signálům této krize. Tržní zdroje uváděly v září spotové ceny nad 1 000 USD za tunu, tedy o více než 300 % výše než v srpnu 2025; přesný rozsah růstu se ovšem liší podle použitého cenového benchmarku a místa dodání. 4 Agentura Argus na konci srpna ocenila přepravu velké zásilky síry na východní pobřeží Indie na 140 až 142 USD za tunu. To odpovídalo dodané ceně zhruba 1 100 USD za tunu. 5

Nejde o okrajovou surovinu. Dražší síra zvyšuje náklady na výrobu kyseliny fosforečné a následně fosfátových hnojiv. Indická referenční smluvní cena kyseliny fosforečné pro období červenec až září dosáhla 1 700 USD za tunu P₂O₅ CFR, mezičtvrtletně o 25 % více. 11

Ještě závažnější než samotná cena je výpadek fyzických dodávek. Kupující může za náklad zaplatit více, ale jen obtížně nahradí zásilku, která se nemůže bezpečně nebo ekonomicky přepravit obvyklou trasou.

Indie ukazuje tlak na nákupy i státní rozpočet

Indický vývoj ilustruje, jak obtížné je v narušeném trhu obstarat nezbytné vstupy. Společnost India Potash Limited vypsala společný tendr jménem osmi firem na 593 500 tun síry s dodáním od června do srpna: 527 500 tun pro východní pobřeží a 66 000 tun pro západní pobřeží Indie. 7 Tendr však následně zrušila. Nabídky pro východní pobřeží byly drahé a pro západní pobřeží nepřišly nabídky na plné lodní náklady. 8

Tato epizoda nedokazuje, že by požadovaný objem nešel zajistit žádnou jinou cestou. Ukazuje však, že u významného dovozce přestalo fungovat běžné stanovování cen i plánování přepravy.

Výrazný je také tlak na veřejné finance. Indie v prvních čtyřech a půl měsících fiskálního roku 2026/27 vydala na dotace hnojiv přibližně 99 000 crore rupií, tedy asi 56 % ročního rozpočtu na tyto dotace. Důvodem byly mimo jiné vysoké světové ceny hnojiv a zkapalněného zemního plynu (LNG). Země už dříve schválila sazby programu Nutrient Based Subsidy pro fosforečná a draselná hnojiva pro sezonu Kharif 2026, aby tyto produkty zůstaly pro zemědělce dostupné.

Zprávy o mimořádné podpoře výrobců hnojiv je ale třeba rozlišovat od schválené politiky: návrh podpory není totéž co již zavedené opatření. 1

Proč roste riziko pro potravinovou bezpečnost v Asii

Nejbezprostředněji jsou zasaženy země a výrobci závislí na dovozu. Vyšší náklady na vstupy nejdříve stlačují marže zemědělců, zvlášť tam, kde mají omezenou hotovostní rezervu nebo nemohou rychle promítnout náklady do prodejních cen. Pokud se nákup hnojiv odloží, omezí nebo nahradí méně vhodnými produkty, dopad může přetrvat až do dalších sklizní.

V jihovýchodní Asii se zranitelnost v oblasti hnojiv kombinuje se širší závislostí na dovážených palivech. Analýza potravinové odolnosti zemí ASEAN popisuje „dvojitý zásah“: napjatější dodávky hnojiv spolu s dražší energií pro jejich výrobu, dopravu a provoz farem. Singapur je plně závislý na dovozu hnojiv a regionální potravinové systémy jsou zároveň závislé na přeshraničním obchodu a námořní dopravě.

Nebylo by však přesné svádět veškerou inflaci potravin na jedinou příčinu. Ceny ovlivňuje také počasí, náklady na dopravu, jiné námořní poruchy, kurz měn i domácí politika. Hormuzský průliv je hlavně silným zesilovačem: stávající slabiny zemědělství činí dražšími a hůře zvládnutelnými.

Jak může vypadat praktická regionální odpověď

Lídři ASEAN v reakci na vleklé narušení navrhli regionální zásobu paliv a pohotovostní mechanismus pro potravinovou bezpečnost. Takové kroky mohou pomoci, samotné zásoby potravin ale neřeší nedostatek vstupů, který vzniká o měsíce dříve – na farmách a v továrnách na hnojiva.

Trvalejší spolupráce mezi ASEAN a Indií by se měla soustředit na dodavatelský řetězec ještě před růstem cen potravin:

1. Koordinovat nákupy hnojiv a strategické zásoby vstupů. Společné nákupy a transparentní údaje o zásobách mohou zlepšit vyjednávací pozici a dříve odhalit nedostatek.
2. Vytvořit krizová řešení pro přepravu a pojištění. Náklady na dopravu a válečné pojištění mohou zablokovat obchod i v případě, že fyzické zásoby existují.
3. Pokud možno rozšířit okruh dodavatelů a tras. Alternativní zdroje nenahradí rychle celý objem z Perského zálivu, mohou ale snížit riziko přílišné koncentrace.
4. Zlepšit efektivitu hnojení. Přesnější hospodaření s živinami může omezit závislost na drahých vstupech, aniž by se pouze snížily dávky hnojiv.
5. Spojit energetické a potravinové plánování. Plyn, nafta, lodní přeprava a hnojiva nejsou oddělené krize, ale propojené náklady.

Závěr

Krize v Hormuzském průlivu ukázala, jak těsně je světová produkce potravin spojena s úzkým námořním koridorem. Omezená plavba zadržela či zpozdila dodávky hnojiv a energií, vytlačila ceny síry na mimořádné úrovně a zvýšila tlak na nákupy i dotace v Indii. 48

Nejvýznamnější dopad může přijít až s odstupem. Pokud drahá nebo nedostupná hnojiva povedou k nižším dávkám, slabším výnosům či horší finanční situaci producentů, problém se může přesunout z přístavů a komoditních trhů do sklizní a nakonec do účtů domácností za potraviny. Pro omezení tohoto rizika bude zásadní udržet funkční dodavatelské řetězce hnojiv – nejen řešit zásoby potravin ve chvíli, kdy už šok propukne naplno.