Írán přesouvá tlak zástupných sil k přímému nátlaku

Íránská regionální strategie je stále přímější a otevřeněji řízená státem. Teherán už nespoléhá především na spojence a tlak, který lze popřít: kombinuje raketové a dronové útoky s nátlakem v Hormuzském průlivu a hrozbami vůči energetické infrastruktuře v Perském zálivu. Záměrem se zdá být zvýšit cenu pokračujícího konfliktu pro Spojené státy, vlády v regionu i světové energetické trhy — a současně si ponechat možnost nabídnout deeskalaci jako součást vyjednávání. 68

Od nepřímého tlaku k přímé odvetě

Nejviditelnější změnou je otevřenost íránské role. Agentura Reuters uvedla, že Írán na začátku září odpálil balistické střely na dvě lodě amerického námořnictva; americké síly následně zasáhly tři íránská plavidla. Írán zároveň varoval, že další útoky mohou vyvolat rychlejší a bolestivější odpověď. 4

Dřívější zprávy popsaly íránské raketové útoky na cíle, které Teherán označil za americká aktiva v Jordánsku, Bahrajnu, Kuvajtu a Iráku, po nové vlně amerických úderů. 9 Do středu odstrašení a odvety se tak dostávají přímo schopnosti íránského státu, nikoli jen provázané ozbrojené skupiny.

Takový nátlak má bezprostřednější účinek, ale hůře se popírá. Přímé údery mohou rychle ukázat dosah a odhodlání, zároveň však protivníkům poskytují jasněji identifikovatelné vojenské cíle a zkracují cestu k další eskalaci.

Hormuzský průliv jako vyjednávací nástroj

Právě Hormuzský průliv se stal ekonomicky nejdůležitější součástí strategie Teheránu. Před válkou tudy procházela přibližně pětina světových přeprav ropy a zkapalněného zemního plynu (LNG). 8 Írán po úderech USA a Izraele z 28. února zpřísnil omezení plavby, zatímco Washington a Teherán veřejně vedou spor o to, kdo má nad touto trasou kontrolu. 68

Íránští představitelé spojují přístup k průlivu s politickými podmínkami. Mohsen Rezáí, tajemník Nejvyšší rady národní bezpečnosti, uvedl, že mezi podmínkami pro znovuotevření průlivu je ukončení regionální války. Dodal také, že Írán a Omán se dohodly na tranzitním koridoru ve vyznačeném středovém kanálu. 2

Tento rámec ukazuje spíše na řízené narušování než na prosté a trvalé uzavření průlivu. Teherán může využívat přístup, trasování a omezení jako vyjednávací páku, aniž by se musel vzdát možnosti omezeného obchodního provozu. Írán později oznámil, že zveřejní novou omezenou zónu v Perském zálivu a mapy nového lodního koridoru; plavidla, která do zóny vplují, by mohla být zařazena na sankční seznam. 3

Nátlak na lodní dopravu poškozuje i Írán

Tlak v Hormuzském průlivu může ovlivnit ceny energií, náklady pojišťoven, námořní dopravu i politické rozhodování států Perského zálivu. Stejné narušení ale omezuje také samotný Írán. Reuters v září informoval, že země zhruba sedm týdnů nevyvezla přes průliv významnější objemy ropy. 15

To je hlavní strategický kompromis Teheránu: čím účinněji naruší tuto námořní tepnu, tím vyšší náklady může uvalit na zahraničí. Současně však zvyšuje vlastní hospodářskou zátěž, dává protivníkům silnější motivaci zasáhnout proti jeho námořním silám a urychluje hledání alternativních tras.

Tvrdší bezpečnostní uspořádání

Ústřední úlohu bezpečnostní politiky podtrhla i personální změna ve vedení. Mohsen Rezáí byl v srpnu jmenován tajemníkem Nejvyšší rady národní bezpečnosti a nahradil Mohammada Bághera Zolghadra v orgánu, který koordinuje íránskou bezpečnostní a zahraniční politiku. Reuters jej označil za výrazného představitele tvrdé linie a blízkého spojence nejvyššího vůdce Mojtaby Chameneího. 12

Rezáí se zároveň stal výrazným veřejným hlasem kampaně kolem Hormuzského průlivu: popsal podmínky jeho znovuotevření, navržený koridor i omezenou zónu. 23 Samo o sobě to nedokazuje zcela jednotné rozhodování íránského systému, ukazuje to však, že námořní nátlak je formulován skrze nejvyšší bezpečnostní instituce země.

Politickou pozici režimu nadále omezuje domácí cena války. Reuters uvedl, že roční inflace dosáhla v měsíci před zprávou z konce srpna 66 % a že představitelé se obávali, že další finanční zátěž může vyvolat nepokoje. 1 Koncentrovanější bezpečnostní politika proto automaticky neznamená větší odolnost režimu uvnitř země.

Jak vypadá nastupující doktrína

Dostupné informace ukazují na kombinovanou strategii:

• Přímá vojenská odveta: rakety a drony mohou zasahovat americké i regionální cíle bez závislosti na prostřednících. 49
• Ekonomický nátlak: omezení plavby a hrozby vůči energetickým zájmům v Perském zálivu zvyšují náklady i mimo bojiště. 368
• Podmíněná deeskalace: tranzitní koridor a podmínky pro znovuotevření průlivu vytvářejí mechanismus, jímž lze směňovat námořní přístup za politické ústupky. 213
• Trvalý regionální tlak: Írán může dál těžit ze vztahů se spřízněnými aktéry, současné události však ukazují větší důraz na nástroje, které přímo ovládá íránský stát.

Největší riziko: eskalace bez stabilní dohody

Diplomacie zatím konflikt neochránila před novými střety. Prozatímní příměří uzavřené v červnu se později rozpadlo, uvedla agentura Reuters, a jednání zůstala na mrtvém bodě při dalším americkém hospodářském tlaku. 18

Nebezpečí nespočívá jen v úplném uzavření Hormuzského průlivu. Úder na loď, útok na energetickou infrastrukturu v Perském zálivu nebo další výměna úderů s americkými silami mohou proměnit kalkulovaný nátlak v širší regionální eskalaci. Nová strategie ukazuje, že Írán stále dokáže vyvolat vysoké náklady. Její slabinou je, že využívání této páky čím dál více přináší přímé vojenské a ekonomické důsledky i pro samotný Teherán. 4615