Fosilie z norské pastviny ukazuje vzácně plastický obraz života před 560 miliony let

Asi 560 milionů let stará fosilie rodu Charnia, objevená na ovčí pastvině ve Finnmarku na arktickém severu Norska, je výjimečná hned ze dvou důvodů: patří k nejstarším známým trojrozměrně zachovaným fosiliím složitého živočichu podobného organismu a jde o první významnou novou ediakarskou lokalitu svého druhu objevenou v Evropě za několik desetiletí. Nabízí neobvykle přímý pohled na měkkotělný život z doby, kdy se na Zemi začaly prosazovat velké složité organismy. 28

Co fosilie říká o organismu Charnia

Charnia byla přisedlý, vějířovitě až listovitě stavěný rangeomorf. Na pohled připomínala kapradinu, vědci ji však obvykle řadí mezi rané živočichům podobné organismy. Neměla ústa, zřetelné orgány ani viditelný způsob pohybu. 7

Dřívější výzkum ukázal, že její tělo tvořily opakované, vnitřně propojené větve: nové větve vznikaly postupně z již existujících. Norský exemplář zachovaný ve třech rozměrech může pomoci tyto představy o vnitřní stavbě ověřit a zpřesnit. 3

To je podstatné, protože ediakarské fosilie bývají většinou jen zploštělými otisky či odlitky v hornině. Jejich vnitřní anatomii proto zpravidla nelze spolehlivě rozpoznat. Trojrozměrné zachování finnmarkského nálezu je z tohoto hlediska mimořádně cenné. 12

Podmořská lavina jako konzervátor

Vědci dávají mimořádné zachování do souvislosti s rychlým pohřbením organismu sedimentem při dávné podmořské lavině. Tato sedimentární masa Charniu na mořském dně rychle zakryla a ochránila její měkké tělo před rozkladem a narušením. 6

Právě podobné výjimečné okolnosti jsou pro uchování ediakarských organismů zásadní. Bez rychlého zasypání se měkká těla obvykle nerozpadnou do podoby, kterou by geologický záznam dokázal uchovat.

Jak se nález dostal na světlo

Fosilie byla nalezena na ovčí pastvině ve Finnmarku. Podle dostupných informací se ukrývala uvnitř kamene, který spadl z nedalekého útesu a po dopadu se rozlomil. 28

Lokalita přinejmenším dokládá hlubokomořské ediakarské prostředí, kde na mořském dně žili nehybní listovití rangeomorfové a kde je mohly náhlé sedimentární proudy rychle pohřbít. 16

Dodané zdroje ale neuvádějí, které další ediakarské organismy, stopové fosilie či sedimentární znaky byly na místě rozpoznány. Spolehlivý soupis celého zdejšího ekosystému proto z nich nelze sestavit.

Proč má objev širší význam

Nález rozšiřuje známý geografický výskyt ediakarského složitého života do Finnmarku a ukazuje, že i v severní Evropě mohou vhodné horniny stále skrývat zásadní paleontologické objevy. 2

Zároveň naznačuje, že zdánlivá vzácnost a rozložení těchto organismů mohou být do značné míry výsledkem toho, co se vůbec mělo šanci zachovat a co dnes vystupuje na povrch. Měkkotělný ediakarský život má nejvyšší šanci zanechat stopu tam, kde jej rychle zakryl sediment a kde pozdější geologické procesy odkryly správné vrstvy. 16

Praktický závěr je jasný: cílené průzkumy srovnatelných ediakarských usazenin, zejména v dosud méně prozkoumaných oblastech, mohou přinést další nálezy. Neměli bychom předpokládat, že nejdůležitější naleziště tohoto raného složitého života už byla všechna objevena. 2