Americké sankce donutily italský kolektiv A/I vypnout digitální služby. Proč se řeší dopad na Evropu

Americké zařazení italského technologického kolektivu Autistici/Inventati (A/I) na sankční seznam 26. srpna nebylo jen formálním právním krokem platným ve Spojených státech. V praxi spustilo přeshraniční reakci poskytovatelů plateb, bankovních služeb a doménové infrastruktury. A/I tak přišlo o klíčové provozní kanály, přestože velká část jeho technického zázemí byla hostována v Evropě.

Americké ministerstvo zahraničí oznámilo označení A/I jako Specially Designated Global Terrorist ve spolupráci s ministerstvem financí. Washington tvrdí, že kolektiv vytvářel a provozoval digitální infrastrukturu pro násilné antifa buňky a další krajně levicové militantní skupiny. Jde o tvrzení americké vlády, nikoli o soudní zjištění popsané v dostupných materiálech; A/I tuto charakteristiku odmítlo. 24

Proč následovalo vypnutí služeb

Podle popsaného případu kolektiv následně ukončil provoz služeb, které se týkaly zhruba 16 000 e-mailových schránek, 1 500 webů, 5 500 mailing listů a 10 000 blogů. Rozhodující nebylo pouze fyzické umístění serverů. Provoz digitální platformy závisí také na doméně, platbách, bankovním účtu a dalších prostřednících.

PayPal měl zmrazit účet pro dary, banka Banca Etica účet uzavřít a doména .org byla pozastavena na úrovni registru. Právě zásah do domény může vyřadit služby z veřejné dostupnosti, i když samotné webové či poštovní servery dál technicky běží.

A/I proto nešlo jen o výpadek infrastruktury. Pokračování provozu mohlo znamenat právní, finanční a compliance rizika pro provozovatele, uživatele i obchodní partnery. Uzavření služeb bylo prezentováno také jako krok na ochranu lidí, kteří je využívali.

Proč je případ důležitý pro EU

Kritici včetně organizace European Digital Rights (EDRi) upozorňují na širší precedent: jednostranné americké rozhodnutí může fakticky určit, zda evropská nezisková organizace udrží přístup k základním digitálním službám. Banky, platební platformy, doménové registry a další centralizované body infrastruktury se tím mohou stát prostředkem, jímž se americká sankční politika promítne do Evropy.

Tento mechanismus podle kritiků může odrazovat poskytovatele soukromí, aktivistické projekty i nezávislý hosting od činnosti, pokud budou mít obavu z vedlejších sankčních dopadů. Debata se proto netýká jen konkrétního kolektivu, ale i otázky, kdo v praxi rozhoduje o dostupnosti internetové infrastruktury.

Co je unijní blokovací nařízení

EU má od roku 1996 takzvané blokovací nařízení, tedy nařízení Rady (ES) č. 2271/96. Jeho účelem je chránit osoby, organizace a firmy v EU před extrateritoriálním uplatňováním vybraných právních předpisů a sankcí třetích zemí. Mezi jeho nástroje patří zákaz řídit se v určitých případech uvedenými zahraničními opatřeními, omezení účinků některých zahraničních rozhodnutí v EU a možnost domáhat se náhrady škody. 13

To však automaticky neznamená, že se nařízení bez dalšího použije na tento konkrétní případ. Jeho použití závisí na přesném znění přílohy, rozsahu relevantních sankčních předpisů a právním posouzení dané situace. Výzva k jeho aktivaci je proto především politickým a právně-politickým požadavkem: evropské instituce by podle zastánců měly prověřit dostupné ochranné mechanismy, místo aby se americké sankce prosazovaly nepřímo prostřednictvím evropských poskytovatelů služeb.

Podstata sporu

Případ A/I ukazuje, že sankce mohou mít účinek daleko za hranicemi země, která je vyhlásila. Nejde jen o zmrazení majetku pod americkou jurisdikcí či zákaz transakcí pro americké osoby, které oznámily americké úřady. 24 V prostředí globálně propojených financí a internetových služeb mohou obavy z rizika sankcí přimět i neamerické subjekty k rychlému omezení vztahů.

Právě v tom EDRi a další podporující organizace vidí zásadní otázku pro Evropu: zda evropská digitální infrastruktura a evropské subjekty disponují dostatečnou ochranou proti takovému přeshraničnímu tlaku.