Čína rozbila shodu G20. Spor o „netržní“ ekonomiky zvyšuje tlak před jednáním Si–Trump

Čínský nesouhlas v G20 je především dalším vyhrocením obchodního a geopolitického sporu mezi Washingtonem a Pekingem. Není ale důkaz, že by Peking kvůli němu formálně hrozil zrušením očekávané schůzky prezidentů Si Ťin-pchinga a Donalda Trumpa. Veřejně dostupné informace potvrzují roztržku v G20 i očekávání zářijového setkání, nikoli však společně potvrzený program či konečný harmonogram.

Co se na finančním jednání G20 zablokovalo

Čína jako jediná nepodpořila prohlášení předsedajícího, které podpořili ostatní přítomní členové. Nejcitlivější byla formulace vyzývající země k odstranění „netržních politik a praktik“, jež prohlubují vnější nerovnováhy. Washington ji zjevně míří na čínský model růstu opřený o vývoz. 116

Ministr financí USA Scott Bessent označil Čínu za zemi s největším a „neudržitelným“ přebytkem běžného účtu na světě. Podle něj Peking zabránil vydání plnohodnotného společného komuniké. Prohlášení zároveň vyzývalo státy s vysokými a trvalými přebytky, aby odstranily deformace brzdící domácí spotřebu a nadměrnou závislost na exportu. 12

Čínské výhrady se podle zpráv netýkaly jen obchodu. Směřovaly také proti částem o bezpečné a předvídatelné plavbě Hormuzským průlivem, monitoringu ze strany Mezinárodního měnového fondu (MMF) a restrukturalizaci státních dluhů. Čína konkrétně odmítla odstavce 4, 10, 11 a 13. 16

Proč je jedno slovo tak důležité

Termín „netržní“ není v tomto kontextu technická drobnost. Pro USA představuje způsob, jak v multilaterálním fóru pojmenovat politiky, které podle Washingtonu podporují levný vývoz, přebytečnou kapacitu a globální obchodní nerovnováhy. Americká strana chce tímto tlakem přimět Čínu k posunu od exportního modelu k vyšší domácí spotřebě. 1

Peking naopak zjevně vnímal tuto formulaci jako cílené politické obvinění. Jeho odpor k dalším pasážím navíc ukazuje, že finance, obchod, energetická bezpečnost a geopolitika se v jednáních stále více prolínají. Spor o průliv, jímž prochází významná část světových dodávek ropy, nelze oddělit od napětí kolem Íránu a amerického tlaku na čínské ekonomické vztahy s Teheránem.

Co to znamená pro summit Si–Trump

Setkání obou prezidentů ve Spojených státech bylo veřejně popisováno jako očekávané. Zdroje však neposkytují dostatek podkladů pro tvrzení, že existuje plně potvrzený program Bílého domu nebo oboustranně schválený termín 24. září. 2

Mezi pravděpodobná témata patří:

• cla, přístup na trh a obchodní vyjednávání;
• čínský obchodní přebytek a průmyslová politika;
• kritické suroviny;
• sankce související s Íránem a energetické toky;
• Tchaj-wan a širší bezpečnostní otázky;
• kroky, které by zabránily další odvetě v hospodářské politice.

Jde o očekávané okruhy, nikoli o oficiálně oznámenou agendu. Samotný spor G20 proto summit automaticky neruší. Zmenšuje ale prostor pro dohodu: obě strany nyní propojují obchod, Írán, energetickou bezpečnost i pravidla globální ekonomiky do jediného strategického sporu.

Dlouhodobý problém G20: těžší hledání společné řeči

Epizoda z Asheville zapadá do širšího poválečného — přesněji řečeno od roku 2022 stále výraznějšího — problému G20 s hledáním konsenzu. Jakmile se hospodářská koordinace překrývá s válkami, sankcemi, dodavatelskými řetězci, průmyslovou politikou či soupeřením velmocí, společný text se hledá obtížně.

Výsledkem tentokrát nebylo společné komuniké všech členů, ale prohlášení předsedajícího podporované všemi kromě Číny. 116 To sice neznamená úplné ochromení G20, ale omezuje politickou váhu jejích závěrů právě v otázkách, kde by koordinace měla největší dopad.

Výhled pro Miami

Spojené státy plánují summit lídrů G20 na 14. a 15. prosince v areálu Trump National Doral v Miami. 1 Smysluplné společné prohlášení bude reálnější, pokud Washington a Peking předtím zmírní dvoustranné napětí — nebo pokud americké předsednictví zúží text na oblasti, kde lze nalézt praktickou shodu.

Jinak hrozí opakování nynějšího scénáře: kvalifikované prohlášení předsedajícího, velmi obecný konsenzus nebo dohoda pouze v technických finančních otázkách. Nejspornější body by pak zůstaly stranou: obchodní nerovnováhy, Írán a Hormuzský průliv, role MMF i restrukturalizace státního dluhu.