Čína zablokovala společné komuniké G20 kvůli sporu o obchodní přebytky

Finanční schůzka zemí G20 v americkém Ashevillu neskončila společným komuniké, protože se její účastníci neshodli na formulacích o globálních obchodních nerovnováhách. Čína odmítla pasáže, které podporovalo zbývajících 19 členů a které vyzývaly k omezení netržních politik a praktik prohlubujících přebytky zahraničního obchodu a závislost ekonomik na vývozu. Spojené státy proto místo konsenzuální deklarace zveřejnily prohlášení předsedající země. 3

Co bylo pro Peking nepřijatelné

Prohlášení předsedající země uvádí, že státy s nadměrnými a dlouhodobými vnějšími přebytky by měly odstranit politiky, které omezují domácí spotřebu a přispívají k závislosti na exportu. Zároveň vyzývá k odstranění netržních politik a praktik, jež tyto nerovnováhy zhoršují. Čína v textu jmenována nebyla, americký ministr financí Scott Bessent ji však označil za jediného odpůrce. 3

Nešlo přitom jen o obecnou výzvu k vyváženějšímu růstu. Použitý jazyk spojoval velké přebytky a příliv levného zboží s domácí hospodářskou politikou – a nepřímo tak mířil na model, který američtí představitelé připisují Číně: růst tažený vývozem. 3

Proč to Spojené státy prosazovaly

Bessent před schůzkou i během ní vyzýval země, které čelí silnému dovozu z Číny, aby přehodnotily své obchodní podmínky s Pekingem. Cílem bylo přimět Čínu, aby méně stavěla růst na exportu a více na domácí spotřebě.

Americká argumentace zní, že trvalé vývozní přebytky přenášejí náklady potřebného přizpůsobení na obchodní partnery a vytvářejí tlak na jejich průmysl i hospodářský růst. Bessent označil čínský přebytek za neudržitelný; agentura Reuters uvedla, že v této souvislosti hovořil o obchodním přebytku 1,2 bilionu dolarů.

Výsledek schůzky byl politicky významný: formulace předsedající země podpořilo dalších 19 členů, přestože G20 nedokázala vydat jednotné komuniké. 3

Čínská odpověď: odpovědnost nesou i deficitní země

Čína odmítla tvrzení, že by obchodní přebytek záměrně prosazovala. Podle prohlášení Čínské lidové banky, o němž informovala agentura Reuters, guvernér Pan Kung-šeng uvedl, že země rozšiřuje domácí poptávku a zachovává vysokou míru otevřenosti vůči světu.

Pan zároveň popsal globální nerovnováhy jako problém, který vyžaduje strukturální reformy v různých zemích, nikoli pouze korekci v ekonomikách s přebytkem. Deficitní země by podle něj měly snížit rozpočtové schodky a zvýšit míru domácích úspor; Čína má mezitím posilovat domácí poptávku.

Spor lze shrnout jednoduše:

• Postoj USA: ekonomiky s přebytky, zejména Čína, by měly omezit závislost na exportu a více podpořit domácí spotřebu.
• Postoj Číny: díl odpovědnosti mají i deficitní země, a to prostřednictvím rozpočtové disciplíny a vyšších úspor; celou zátěž úprav nelze přenést na Peking.

Proč záleží na rozdílu mezi komuniké a prohlášením předsedající země

Společné komuniké znamená, že s textem souhlasí celá skupina. Americké ministerstvo financí v tomto případě vydalo prohlášení předsedající země, které výslovně uvádí podporu účastníků s výjimkou Číny.

Není to jen diplomatická formalita. Text ukazuje širokou shodu na obavách z deformovaného obchodu a velkých vnějších nerovnováh, nepředstavuje však plně společnou pozici G20. Čína si zachovala výhradu vůči diagnóze problému, především vůči slovům, která by mohla sloužit jako podklad pro tlak na změnu její hospodářské politiky. 3

Co z výsledku v Ashevillu plyne

Schůzka spor o obchodní nerovnováhy nevyřešila, ale jasně ukázala rozdíl mezi oběma přístupy.

Pro Spojené státy a 19 členů, kteří podpořili prohlášení, je prioritou omezit politiky, jež podle nich podporují přebytkový růst založený na vývozu. Čína naproti tomu prosazuje širší makroekonomické přizpůsobení v přebytkových i deficitních zemích a současně reformy posilující domácí poptávku.

Absence společného komuniké tak nebyla pouhým sporem o diplomatickou formulaci. Šlo o zásadní neshodu v tom, co globální nerovnováhy způsobuje – a kdo má změnit svou politiku jako první.