Írán, Izrael a USA po šesti měsících: válka bez skutečného konce

Konflikt, který neskončil rozhodujícím vítězstvím

Šest měsíců po zahájení operace Roaring Lion zůstává válka mezi Íránem, Izraelem a Spojenými státy spíše pozastavená než ukončená. První izraelsko-americká ofenziva přinesla výrazný vojenský a politický otřes, Írán si však zachoval schopnost odvety. Boje zároveň zvýšily rizika pro americké jednotky, Izrael, státy Perského zálivu, námořní dopravu i energetickou infrastrukturu.

Některá čísla uváděná v souvislosti s konfliktem — například tvrzení o více než 200 raketách a dronech, 11 mrtvých či 140 zraněných — nelze podle dostupného silného zpravodajství nezávisle potvrdit. Opatrně je třeba přistupovat také k protichůdným tvrzením o stavu íránského námořnictva.

Proč Izrael a USA zaútočily

Izrael operaci 28. února popsal jako preventivní reakci na existenční hrozbu ze strany Íránu. Za hlavní problém označil íránský jaderný program, balistické rakety, vojenské velení a dlouhodobě nepřátelskou politiku vůči Izraeli. Izraelské ozbrojené síly uvedly, že společná operace měla odstranit hrozbu pro Izrael, region i širší svět. 8

Podle agentury Reuters přišly údery v době, kdy se diplomatické řešení sporu kolem íránského jaderného programu už ocitalo v ohrožení. Izrael a Spojené státy zároveň opakovaně varovaly, že zasáhnou, pokud bude Teherán pokračovat v jaderném a balistickém programu. 5

Íránská státní média citovaná Reuters oznámila, že při úvodních úderech zahynul nejvyšší íránský vůdce Alí Chameneí. 4 Teherán útoky označil za nevyprovokované a nezákonné.

Íránská odveta a sporná tvrzení

Írán odpověděl sérií raketových a dronových útoků proti Izraeli, americkým silám a cílům v několika státech regionu. Reuters později informoval o odpalech íránských raket dlouhého doletu a o útoku, při němž byly zraněny desítky lidí poblíž izraelského jaderného zařízení. 3

Přesný počet íránských útoků a obětí ale zůstává obtížně ověřitelný. Válečné strany zveřejňují vlastní statistiky a často je používají jako součást informačního boje. Stejně tak nelze z nejsilnějších dostupných zdrojů spolehlivě potvrdit tvrzení prezidenta Donalda Trumpa, že íránské námořnictvo bylo zničeno, ani údajnou odpověď admirála Šahráma Íráního. Obě prohlášení je vhodnější chápat jako protichůdná válečná sdělení než jako nezávisle potvrzená fakta.

Civilní a regionální dopady

Důsledky konfliktu přesáhly hranice přímých účastníků. V ohrožení se ocitly americké jednotky v regionu, izraelská města, státy Perského zálivu, námořní trasy a zařízení důležitá pro dodávky energií.

Humanitární bilance je vážná, zároveň však zůstává sporná. Monitorovací organizace Human Rights Activists News Agency (HRANA), kterou citovala BBC, uvedla 1 407 obětí v Íránu, včetně 214 dětí. V aktivním konfliktu však nelze všechny údaje nezávisle ověřit. 6 Íránské úřady také uvedly, že 28. února zahynulo nejméně 168 lidí včetně dětí při zásahu základní školy ve městě Mináb na jihu země. 6

Hormuzský průliv jako hlavní páka

Strategický význam Hormuzského průlivu se během války stal zcela zřejmým. Úzkou námořní cestou mezi Íránem a Ománem proudí významná část světového exportu ropy a zkapalněného zemního plynu. Jakékoli omezení plavby proto okamžitě zvyšuje riziko pro energetické trhy a státy závislé na dodávkách z Perského zálivu.

Znovuotevření průlivu patřilo mezi hlavní americké cíle a stalo se také součástí červnového rámce pro ukončení bojů. 16 Dostupné zdroje potvrzují hospodářské potíže Íránu a tlak války i sankcí, neposkytují však dostatečně spolehlivý základ pro přesné vyčíslení inflace, propadu výroby nebo rozsahu civilního strádání.

Červnová dohoda nevydržela

Po týdnech složitého vyjednávání pomáhaly kontakty mezi Washingtonem a Teheránem zprostředkovat Pákistán a Katar. Výsledkem bylo předběžné 14bodové ujednání, které vstoupilo v platnost 18. června. Počítalo s ukončením bojů, znovuotevřením Hormuzského průlivu a 60 dny jednání o konečné dohodě. 27

Nejtěžší otázky však zůstaly odloženy: omezení íránského jaderného programu, ověřování závazků, zrušení sankcí, budoucnost balistických raket a role Izraele. Reuters už tehdy upozorňoval, že převést předběžný rámec do trvalé dohody bude mnohem obtížnější. 2

Ujednání nakonec v srpnu vypršelo, zatímco jednání slábla. 6 Turecko, Egypt a Saúdská Arábie mohly pomáhat s kontakty a prosazovat regionální uklidnění, žádná z těchto zemí však nedokázala překlenout zásadní spor mezi Íránem, Spojenými státy a Izraelem.

Izrael si ponechává právo na další údery

Izrael nepovažuje případnou dohodu mezi Washingtonem a Teheránem za dostatečnou bezpečnostní záruku. Ministr energetiky Eli Kohen prohlásil, že Izrael znovu zaútočí, pokud Írán obnoví svůj jaderný nebo balistický program — a to i v případě, že uzavře dohodu se Spojenými státy. 5

Tento postoj je důležitý také proto, že podle dostupných informací červnový rámec neomezoval íránský program balistických raket. 12 Izrael tím fakticky potvrzuje, že si chce ponechat možnost jednostranně vynucovat vlastní bezpečnostní červené linie.

Co může přijít dál

Postoj Washingtonu se pohybuje mezi hrozbou obnovení vojenských úderů a podmíněnou zdrženlivostí. Prezident Trump uvedl, že Spojené státy další útok odloží, pokud bude možné rychle uzavřít dohodu, která omezí íránské jaderné ambice a znovu otevře Hormuzský průliv. 1

Teherán naopak prezentuje diplomacii i zachované vojenské kapacity jako důkaz, že nebyl poražen. A protože Izrael deklaruje připravenost jednat samostatně, mohla by i případná dohoda mezi Íránem a USA riziko nové války pouze snížit, nikoli odstranit.

Nejpravděpodobnějším krátkodobým výsledkem proto není komplexní mírové urovnání, ale nestabilní přestávka. Její podobu budou určovat ekonomický tlak, odstrašení, hrozba nových úderů a občasná diplomatická jednání.