Po šesti měsících krize v Hormuzském průlivu se energetický šok šíří dál než jen trhem s ropou

Šest měsíců po začátku války mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem už nejde jen o vyšší rizikovou přirážku v ceně ropy. Z původně finančního problému se stal fyzický šok v dodávkách. Hormuzský průliv zůstává pro běžnou obchodní plavbu výrazně omezený, trhy s rafinovanými palivy a zkapalněným zemním plynem (LNG) jsou napjaté a náklady se rozdělují velmi nerovnoměrně.

Některé americké ropné a rafinérské firmy profitují z vyšších cen a marží. Dovozně závislé země, jako je Bangladéš, naopak platí více za energie, hnojiva i dopravu.

Hormuz se stal trvalým úzkým hrdlem

Před válkou procházel Hormuzským průlivem přibližně každý pátý světový náklad ropy a LNG. Trasa před konfliktem odbavovala zhruba 18 milionů barelů ropy a rafinovaných produktů denně. V červenci ale podle odhadů pohybu lodí citovaných agenturou Reuters klesl provoz na 4,8 milionu barelů denně a v srpnu činil v průměru přibližně 2 miliony barelů denně.

Pokles nezpůsobilo pouze fyzické poškození infrastruktury. Útoky, riziko námořních min, omezení ze strany vojenských sil, obavy posádek a nedostupné nebo neúměrně drahé pojištění způsobily, že průjezd je komerčně obtížný, i když je loď technicky schopná plavby. 3 Dne 25. srpna projelo průlivem podle dostupných údajů pouze pět nákladních lodí, výrazně méně než před válkou.

Tento rozdíl je důležitý. Vodní cesta může být z právního či vojenského hlediska částečně otevřená, ale pro běžnou obchodní dopravu zůstat prakticky uzavřená. Výsledkem je méně spolehlivý přístup k ropě, LNG a rafinovaným palivům a zároveň vyšší kolísání nákladů na přepravu, pojištění a dodání.

Ropný šok přerostl v širší krizi paliv

Cena ropy Brent po začátku útoků prudce vzrostla a na vrcholu krize překonala 100 dolarů za barel. Bezprostředně před válkou se pohybovala kolem 71 dolarů. 24 Samotná cena surové ropy však zachycuje jen část problému.

Obzvlášť zranitelná jsou rafinovaná paliva. Reuters uvedl, že celosvětové zpracování ropy v rafineriích bylo v červenci téměř o 5 milionů barelů denně nižší než o rok dříve. Trh s naftou a dalšími rafinovanými produkty označil za mimořádně napjatý. Společnosti ExxonMobil a Chevron varovaly, že dodávky paliv mohou zůstat omezené i ve druhé polovině roku, přestože jejich rafinérské divize těžily z vysokých marží. 18

Mezinárodní agentura pro energii (IEA) předpověděla, že světová nabídka ropy v roce 2026 klesne o 4,3 milionu barelů denně, tedy přibližně o 4 %. Přispět k tomu má uzavření Hormuzu, útoky na dalších místech a jiné výpadky. IEA současně snížila odhad poptávky po ropě pro rok 2026, což naznačuje, že vysoké ceny a hospodářské škody už začínají spotřebu brzdit.

Trh se tak dostává do obtížné rovnováhy. Slabší poptávka může časem zmírnit cenu surové ropy, ale nafta, LNG a další produkty mohou zůstat drahé, protože rafinérské, zkapalňovací, přepravní a skladovací kapacity nelze rychle nahradit.

Trasa mezi Íránem a Ománem nabízí úlevu, nikoli návrat k normálu

Írán a Omán jednaly o dočasném společném koridoru pro lodní dopravu přes Hormuz a také o koordinaci odminování. Když se objevily zprávy o pokroku v jednáních, ceny ropy mírně klesly, protože trh začal počítat s bezpečnějším a předvídatelnějším průjezdem.

Návrh však představuje pouze přechodné řešení řízení dopravy, nikoli důkaz, že se průliv otevřel běžnému obchodnímu provozu. K trvalému obnovení dopravy by nestačila jen dohoda o trase. Dopravci, pojišťovny i posádky by museli uvěřit, že lodě mohou průlivem proplouvat pravidelně a bezpečně, bez nových útoků, min či měnících se omezení.

Proto trh vnímá každý diplomatický posun spíše jako dočasnou úlevu než jako definitivní konec krize. Jednání opakovaně ovlivňují ceny, lodní doprava však zůstává vystavena riziku vojenské eskalace a politického zhroucení dohod. 10

Americké ropné firmy vydělávají, ale ne všechny stejně

Vyšší ceny ropy a silné rafinérské marže vytvořily pro část amerického energetického průmyslu významný neočekávaný zisk. ExxonMobil vykázal ve druhém čtvrtletí zisk přibližně 14,5 miliardy dolarů, zatímco Chevron zhruba 12,1 miliardy dolarů. Obě společnosti těžily z příznivějších cen a rafinérských podmínek. 1718

Jejich výsledky ale ukazují, proč je tvrzení „vyšší ceny pomáhají ropným firmám“ příliš zjednodušené. Čistý zisk ExxonMobilu se v prvním čtvrtletí propadl na nejnižší úroveň za pět let, protože provoz ovlivnily výpadky dodávek, přestože firma překonala očekávání u upraveného zisku. 20 Později ExxonMobil oznámil rekordní produkci nafty ve druhém čtvrtletí a rafinerie Chevronu v USA zpracovaly více než 1 milion barelů denně. 18

Nejvíce získávají firmy s diverzifikovanou těžbou, výraznou produkcí v USA a vlastními rafinérskými kapacitami. Mohou zachytit vyšší marže a zároveň jsou méně přímo závislé na přepravě z Perského zálivu. Dostupná evidence však neumožňuje přesně porovnat dopad ztrát dodávek ze Zálivu nebo vývoj zisku u společností ConocoPhillips a Occidental Petroleum. Tyto dopady proto nelze spolehlivě kvantifikovat.

Širší rozdíl je nicméně zřejmý: diverzifikovaní těžaři a rafinérie mohou na nedostatku finančně vydělat, zatímco firmy a spotřebitelé, kteří potřebují palivo fyzicky dopravit, čelí vyšším nákladům a většímu riziku výpadků.

Bangladéš ukazuje, jak se krize dostává až k domácnostem

Bangladéš je jedním z nejvýraznějších příkladů toho, jak se problém námořní bezpečnosti mění v domácí hospodářskou zátěž. Společnost QatarEnergy snížila plánované dodávky LNG do Bangladéše pro rok 2026 na polovinu. Státní společnost Petrobangla proto musí hledat alternativní dodavatele a nakupovat dražší náklady na spotovém trhu.

Světová banka uvedla, že pět ze šesti smluv Petrobangly na dodávky LNG bylo označeno jako případ vyšší moci a že spotové ceny LNG vzrostly na 24 až 28 dolarů za milion britských tepelných jednotek. To je více než dvojnásobek dřívější úrovně. Banka odhadla, že energetické dotace by mohly vzrůst na 2,8 % HDP, čímž by státu zbylo méně prostoru na sociální výdaje.

Nedostatek plynu zasáhl také průmysl a zemědělství. Omezené dodávky snížily výrobu elektřiny i průmyslovou produkci a narušení energetiky na Blízkém východě zkomplikovalo také trh s dusíkatými hnojivy. 4 Zprávy spojovaly nedostatek plynu s odstavením závodu na močovinu v Ašugandži, přesné načasování a příčiny se však v dostupných reportech liší.

Sociální dopady mohou být značné. Hodnocení spojené se Světovou bankou uvedlo, že v ohrožení může být téměř 600 000 pracovních míst a počet lidí, kteří by v roce 2026 unikli chudobě, by mohl klesnout z přibližně 1,7 milionu na zhruba 500 000. Jde o projekce, nikoli konečné výsledky; jejich naplnění závisí na délce konfliktu a trvání energetického šoku.

Bangladéš názorně ukazuje mechanismus přenosu krize: přerušení dodávek LNG vede k nouzovým nákupům na spotovém trhu, dražší plyn zvyšuje náklady na elektřinu a průmyslovou výrobu, nedostatek hnojiv prodražuje zemědělství a vyšší dovozní účet zatěžuje dotace, příjmy domácností i snižování chudoby.

Ropovody mohou zvýšit odolnost, ale ne okamžitě

Producenti v Perském zálivu připravují nebo zvažují ropovody, které by mohly část suroviny přepravovat mimo Hormuz. V červenci bylo nejméně sedm velkých projektů ve výstavbě, ve fázi plánování nebo v jednání.

Tyto investice mohou do budoucna snížit závislost na jediném námořním úzkém hrdle. Nemohou však rychle nahradit plnou kapacitu průlivu. Energetičtí analytici citovaní stanicí NPR uvedli, že vybudování dostatečné obchvatné infrastruktury v krátké době je nepravděpodobné. Spotřebitelé proto mohou čelit vyšším cenám i v případě, že se alternativní trasy postupně rozšíří.

Ropovody navíc neřeší všechny části problému. Týkají se především přepravy surové ropy. Dodávky LNG, rafinovaných produktů, pojištění lodí, dostupnost rafinerií i riziko námořních min budou vyžadovat samostatná řešení.

Rozhodující proměnnou zůstává politika

Po šesti měsících krizi neurčuje ani tak trvalý geologický nedostatek jako bezpečnost přepravy a životaschopnost diplomatických dohod. Věrohodná dohoda, která ochrání obchodní lodní dopravu, by mohla uvolnit zablokované dodávky a snížit rizikové přirážky. Nové útoky nebo širší regionální eskalace by naopak mohly provoz znovu omezit.

Ani formální znovuotevření průlivu by dopady nevymazalo ze dne na den. Tankery by musely obnovit plavbu, pojištění by se muselo vrátit, skladovací a rafinérské systémy by se musely znovu vyrovnat a odběratelé LNG, například Bangladéš, by dál nesli důsledky přerušených smluv.

Nejstřízlivější závěr je proto užší než předpověď trvale vysokých cen ropy: Hormuz ukázal, jak rychle se může námořní úzké hrdlo změnit v globální krizi paliv, hnojiv a veřejných rozpočtů. Dočasná trasa mezi Íránem a Ománem může škody zpomalit, ale k jejich skutečnému zvrácení bude zapotřebí dlouhodobě bezpečný průjezd a čas na obnovu dodavatelských řetězců.