Islandské referendum o EU: voliči rozhodnou o jednáních, ne o členství

Islandské referendum 29. srpna se dá snadno pochopit špatně. Voliči nerozhodují o tom, zda Island vstoupí do Evropské unie. Hlasují o tom, zda má vláda obnovit jednání o podmínkách možného členství. 23

Výsledek tak bude politicky významný, ale nebude konečný. „Ano“ by znovu otevřelo dlouhý a nejistý přístupový proces. „Ne“ by zachovalo současný vztah Islandu k Evropě a otázku členství by mohlo na řadu let odsunout.

O čem se přesně hlasuje?

Otázka na hlasovacím lístku zní, zda má Island znovu zahájit přístupová jednání s EU. Země požádala o členství v roce 2009, ale jednání byla v roce 2013 pozastavena. Do té doby bylo otevřeno 27 vyjednávacích kapitol a 11 z nich bylo předběžně uzavřeno. 23

Hlas „ano“ by tedy nebyl pokynem k podpisu přístupové smlouvy, ale mandátem k vyjednávání. Vláda hovoří o možnosti formálního obnovení rozhovorů nejdříve v roce 2027. Proces by však trval několik let a jeho výsledek by předem nebyl znám. 23

Pokud by jednání vedla k dohodě, Islandané by o přijetí jejích podmínek hlasovali v dalším referendu. Přístupová smlouva by navíc musela získat jednomyslný souhlas všech 27 členských zemí EU. 23

Premiérka Kristrún Frostadóttir označuje referendum za politicky závazné pro svou vládu, přestože z právního hlediska má poradní charakter. 23

Proč průzkumy vypadají protichůdně

V posledních dnech kampaně se neobjevuje jasný trend, ale skutečně těsný souboj.

• Průzkum agentury Maskina z 21.–25. srpna ukázal 51,3 % pro obnovení jednání a 48,7 % proti. 4
• Starší průzkum Gallupu zaznamenal shodu 46 % ku 46 %, přičemž 8 % dotázaných nebylo rozhodnuto. 3
• V pozdějším průzkumu Gallupu z 24.–27. srpna se proti obnovení rozhovorů vyslovilo 51,6 % respondentů, uvedla média 28. srpna. 12

Výsledky si nemusí nutně odporovat. Průzkumy probíhaly v různých termínech, prováděly je různé agentury a zachytily velmi těsně rozdělené voličstvo v závěru kampaně. O výsledku mohou rozhodnout malé rozdíly v účasti, počet nerozhodnutých voličů i metodika průzkumů. Nejopatrnější závěr proto zní: referendum je příliš těsné na spolehlivou předpověď.

Jak arktická bezpečnost změnila debatu

V mezinárodním prostoru se referendum často popisuje jako bezpečnostní hlasování. Island leží ve strategicky významné oblasti severního Atlantiku a Arktidy. Je členem NATO, nemá stálou armádu a opírá se o své transatlantické bezpečnostní vazby včetně obranné spolupráce se Spojenými státy.

Nejistotu mezi mnoha Islanďany zvýšily výroky Donalda Trumpa týkající se Grónska. Obavy z budoucího vývoje posílila také ruská vojenská a infrastrukturní aktivita v Arktidě.

Stoupenci obnovení jednání tvrdí, že užší institucionální propojení s Evropou by Islandu mohlo přinést větší politickou a ekonomickou váhu v době rostoucího soupeření o Arktidu. „Ano“ podle nich znamená možnost snížit rizika a zjistit, jaké záruky by Island dokázal vyjednat — nikoli nahradit NATO nebo obranné vztahy s USA. 3

Odpůrci mají opačný pohled. EU podle nich nemůže nahradit NATO a současné obranné uspořádání už Islandu poskytuje klíčovou bezpečnostní garanci. Hlubší evropská integrace by podle této argumentace mohla omezit národní rozhodovací prostor, aniž by nabídla srovnatelný závazek v oblasti obrany. 3

Bezpečnost tak posílila argumenty obou táborů. Spor se nevede jen o to, zda se Island cítí ohrožený, ale také o to, zda je bezpečnější evropská integrace, nebo co největší suverenita.

Rybolov zůstává nejsilnějším domácím argumentem proti

Nejcitlivější otázkou případného členství je rybolov. Odpůrci se obávají, že společná rybářská politika EU by mohla oslabit islandskou kontrolu nad rybolovnými oblastmi a systémem kvót. Rybolov je úzce spojen s islandskou ekonomikou, národní identitou i historií sporů o kontrolu nad vlastními mořskými vodami. 35

Zastánci jednání namítají, že odmítnutí rozhovorů by předem uzavřelo možnost zjistit, co by Island dokázal vyjednat. Vyjednávání podle nich vytváří prostor pro vlastní požadavky, testování postoje EU a pozdější rozhodnutí voličů nad konkrétní dohodou. 3

Referendum proto není jednoduchou volbou mezi Evropou a izolací. Island už je součástí Evropského hospodářského prostoru a má přístup na jednotný trh EU, aniž by byl členem Unie. Praktická otázka zní, zda mu tento vztah stačí, nebo zda chce získat větší vliv na evropské rozhodování výměnou za vyjednávání o citlivých oblastech, jako je rybolov. 12

Generační a regionální rozdíly

Kampaň odráží také rozdílné představy o národní bezpečnosti a nezávislosti. Mladší a městští voliči jsou obecně otevřenější obnovení jednání; zdůrazňují ekonomickou stabilitu, evropský vliv a ochranu před geopolitickou nejistotou. Starší, venkovští voliči a lidé spojení s rybářským sektorem častěji kladou důraz na samostatnost, kontrolu nad přírodními zdroji a zkušenost s dřívějšími spory s Bruselem. 34

Rozdělení samozřejmě není absolutní. Pomáhá však vysvětlit, proč se referendum nedá snadno popsat jako střet levice s pravicí. Jedna strana chápe suverenitu jako možnost rozhodovat bez vnějších omezení. Druhá ji vnímá jako schopnost získat dostatečnou kolektivní váhu, aby Island nepřeválcovaly větší státy a trhy.

Co by znamenalo „ano“

Výsledek „ano“ by:

• obnovil přístupová jednání Islandu s EU;
• navázal na proces zahájený po islandské žádosti z roku 2009;
• znovu otevřel otázky rybolovu, suverenity a podmínek vztahu Islandu k Unii;
• ponechal konečné rozhodnutí o členství na pozdějším referendu, přičemž dohoda by musela být jednomyslně ratifikována členskými státy EU. 23

Island by se tím nestal členem EU, spor o rybolov by nebyl vyřešen a nebylo by zaručeno, že jednání vůbec skončí dohodou. Voliči by však získali konkrétnější informace o podmínkách, které by bylo možné vyjednat.

Co by znamenalo „ne“

Hlas „ne“ by ponechal Island mimo EU a zachoval jeho současný přístup na jednotný trh prostřednictvím Evropského hospodářského prostoru. Přístupová agenda by se pravděpodobně odsunula na neurčito, zvláště proto, že Frostadóttir referendum představuje jako možný okamžik „teď, nebo nikdy“ pro obnovení procesu. 12

„Ne“ by neznamenalo odchod Islandu z NATO, změnu obranné dohody se Spojenými státy ani konec jeho hospodářských vazeb s Evropou. Šlo by o odmítnutí dalšího kroku směrem k jednáním o členství a o zachování současného stavu.

Rozhodnutí o dalším rozhodnutí

Islandané 29. srpna nevolí okamžité členství v Evropské unii. Rozhodují, zda země v nejistějším arktickém a transatlantickém prostředí investuje politickou energii do zjištění, jak by případné členství mohlo vypadat.

Argument pro „ano“ stojí na informacích, vyjednávací páce a užším evropském propojení. Argument pro „ne“ na suverenitě, kontrole nad rybolovem a důvěře ve stávající atlantický bezpečnostní rámec Islandu. Když poslední průzkumy ukazují opačnými směry a rozdíly jsou minimální, může výsledek záviset méně na velkých geopolitických teoriích než na tom, které podobě bezpečnosti voliči více důvěřují.