Skutečné úzké hrdlo energetické krize leží v rafineriích, ne u ropných vrtů

Analýza Centra pro globální energetickou politiku (CGEP) při Kolumbijské univerzitě popisuje válku s Íránem a uzavření Hormuzského průlivu především jako krizi rafinovaných ropných produktů. Nejde tedy jen o nedostatek surové ropy, ale o schopnost přeměnit ji na naftu, letecké palivo a benzin, které odpovídají místním normám a dostanou se tam, kde jsou potřeba. 1

Tento rozdíl je zásadní. Surovou ropu lze snáze skladovat, přesměrovat nebo uvolnit z nouzových rezerv. Vyrobit a distribuovat hotové palivo je po poškození rafinerií, narušení námořních tras a omezení exportních kanálů podstatně složitější.

Co prozrazuje rozdíl mezi cenou ropy a paliv

Nejvýraznějším signálem trhu je prudký rozestup mezi cenami surové ropy a hotových paliv. Takzvané dieselové crack spready – tedy rozdíl mezi cenou nafty a cenou ropy, z níž se vyrábí – ve Spojených státech vzrostly nad 100 dolarů za barel, přestože ropa WTI stála přibližně 85 dolarů za barel. Celosvětově se hotová paliva pro dopravu obchodovala zhruba za 150 až 190 dolarů za barel. 1

Nejde o obvyklý obraz nedostatku přímo u ropných vrtů. Čísla ukazují, že problém se přesunul do další části řetězce: svět nemá dostatek dostupných rafinačních a distribučních kapacit, aby dokázal dostupnou – případně nově uvolněnou – ropu přeměnit na použitelné palivo v potřebném objemu a kvalitě.

Čtyři šoky zasáhly trh s palivy současně

Podle CGEP nešlo o jednu izolovanou poruchu, ale o řetězec překrývajících se výpadků:

• Rafinerie na Blízkém východě omezily provoz. Po útocích a uzavření Hormuzského průlivu kleslo zpracování v regionu o 27 %. 1
• Alternativy se hledaly snáze pro ropu než pro hotová paliva. Některé dodávky surové ropy pokračovaly alternativními nebo obtížně dohledatelnými trasami, označovanými jako „temná přeprava“. Přeprava rafinovaných produktů se však zotavila výrazně méně. 1
• Omezeno bylo ruské zpracování a vývozy. Ukrajinské útoky narušily provoz ruských rafinerií a Rusko zároveň prodloužilo zákaz vývozu nafty. 1
• Čína výpadek plně nevyrovnala. Země sice disponuje značnými rafinačními kapacitami, její exportní kvóty ale omezily množství paliva dostupného zahraničním odběratelům. Volné kapacity navíc nebyly v plném rozsahu využity pro mezinárodní trh. 1

Výsledkem bylo omezení několika článků dodavatelského řetězce najednou: zpracování ropy, výroby paliv podle požadovaných norem, námořní přepravy i přeshraniční dostupnosti.

Nafta a letecké palivo pocítily fyzický výpadek obchodu

Dopad nebyl vidět jen v cenách hlavních burzovních kontraktů, ale také v reálných obchodních tocích. Námořní obchod s naftou klesl přibližně o 20 %, zatímco obchod s leteckým palivem se snížil zhruba o třetinu. 1

To se promítá daleko za hranice ropného trhu. Nafta pohání nákladní dopravu, zemědělství, silniční přepravu i část průmyslu. Letecké palivo je nezbytné pro letectví. Když tato paliva zdraží nebo se stanou nedostatkovými, rostou náklady na dopravu, leteckou přepravu, vytápění a průmyslovou výrobu – a nakonec i spotřebitelské ceny.

Proč strategické zásoby ropy nestačily

Mezinárodní agentura pro energii (IEA) uvolnila z nouzových zásob 400 milionů barelů. Tento krok zároveň ukázal limity systému, který je postaven především na surové ropě. Přibližně 72 % uvolněného objemu tvořila ropa. Ta může rafineriím poskytnout vstupní surovinu, sama o sobě ale nedokáže:

• obnovit rafinerie poškozené nebo znepřístupněné konfliktem;
• nahradit chybějící vývozy nafty a leteckého paliva;
• otevřít omezené přepravní a distribuční sítě;
• vyřešit rozdíly mezi regionálními normami a specifikacemi paliv. 1

Neznamená to, že zásoby surové ropy jsou zbytečné. Mohou zmírnit výpadek vstupní suroviny. Řeší však jen jednu část systému, v němž se nedostatkovým zdrojem může stát především kapacita ke zpracování ropy a přístup k hotovým produktům.

Zranitelnost, která vznikala dlouhodobě

Krize přišla v době, kdy během předchozího desetiletí zaniklo v zemích OECD téměř 2 miliony barelů denně rafinační kapacity. Zásoby středních destilátů na severní polokouli byly pod průměrem a nouzové zásoby hotových paliv byly výrazně vyčerpány. 1

Po několika současných výpadcích tak zůstalo méně volné kapacity i méně ochranných rezerv. Podle analýzy CGEP nejsou rafinerie jen běžná komerční zařízení, která lze nahradit dovozem většího množství ropy. Jde o strategickou infrastrukturu – zejména proto, že musí vyrábět přesné druhy paliv požadované v konkrétních regionech.

Jak nedostatek paliv dopadá na ekonomiku

Výpadek v navazující části řetězce také vysvětluje, proč se ekonomické škody projevují hlavně prostřednictvím inflace, nikoli pouze vyšší cenou ropy. Odhady Spojeného království citované v analýze počítají s dodatečnými náklady na energie a silniční dopravu ve výši 9,8 miliardy liber. Domácnosti a firmy měly zároveň čelit přibližně 190 milionům liber dodatečných energetických nákladů týdně. 1

Dražší nafta, benzin a letecké palivo zvyšují náklady na dopravu a provoz, snižují reálné příjmy a stlačují ziskové marže firem. Centrálním bankám navíc komplikují rozhodování: znovu se objevuje inflace tažená cenami paliv a s ní i riziko vyšších úrokových sazeb a nákladů na úvěry. 1

Co by měla energetická bezpečnost sledovat

Politický závěr CGEP neznamená, že je třeba zachovat každou stárnoucí rafinerii. Potřeba je spíše promyšlená strategická minimální kapacita, která spojí:

• dostatečné možnosti zpracování ropy;
• zásoby hotových paliv, nejen surové ropy;
• odolné importní terminály a distribuční infrastrukturu;
• schopnost vyrábět různé regionální specifikace paliv;
• předem připravené obchodní trasy použitelné i při uzavření významného úzkého místa. 1

Samotná kapacita ale nestačí. Rafinerie musí mít přístup k vhodné ropě, umět vyrobit požadovaný druh paliva a být napojena na trhy, kde vznikl schodek. Širší poučení proto zní: energetická bezpečnost musí sledovat celou cestu od ropné suroviny až k palivu, které spotřebovávají kamiony, letadla a osobní auta.

Válka s Íránem ukázala cenu toho, když se tato navazující část systému považuje za druhořadou. Země může mít na papíře přístup k ropě, a přesto čelit vážnému nedostatku paliv, která její ekonomika skutečně spotřebovává.