Íránsko-ománský koridor v Hormuzském průlivu: Dočasné řešení, nebo začátek nové dohody?

Írán a Omán jednají o fázovém rámci pro dočasný společný námořní koridor v Hormuzském průlivu. Návrh má umožnit obnovení alespoň části obchodní dopravy, zatímco obě země budou dál vyjednávat o trvalé trase, řízení provozu a budoucí správě této strategické vodní cesty. Nejde však o definitivní dohodu ani o bezpodmínečné otevření průlivu. 171517

Jak by dočasný koridor fungoval

Podle zveřejněných informací by koridor měl být široký přibližně 7 mil, tedy asi 11 kilometrů. Součástí návrhu je také společný projekt na odminování průlivu, který má odstranit jednu z hlavních překážek bezpečné plavby. Současně by pokračovala technická jednání o trvalém uspořádání trasy a správě navigace. 4712

Dřívější zprávy popisovaly směrový režim, v němž by lodě vplouvající do Perského zálivu využívaly trasu v íránských teritoriálních vodách, zatímco lodě vyplouvající ven by pluly ománskými vodami. Některé informace rovněž uváděly, že by návrh platil pouze pro obchodní plavidla a umožnil by Íránu jejich monitorování. Tyto podrobnosti je ale nutné chápat jako dříve popsané návrhy, nikoli jako definitivně schválená pravidla. 19

Některé dřívější zprávy hovořily o technických jednáních v délce 30 až 60 dnů. Nejnovější informace ze společného prohlášení však takový přesný harmonogram nepotvrzují. Jisté je především to, že dočasný koridor má sloužit jako přechodné řešení, dokud nebude dohodnut dlouhodobý rámec. 117

Návrh má tedy tři vzájemně propojené části:

1. Dočasný koridor pro obchodní dopravu, který by umožnil omezený průjezd lodí.
2. Společné odminování průlivu, jehož cílem je snížit navigační rizika.
3. Další technická a politická jednání o trvalé trase, sdílení informací, řízení provozu a budoucí správě průlivu. 1412

Spor o správu průlivu, poplatky a přístup

Nejde jen o to, kudy budou lodě plout. Spornou otázkou je také to, kdo bude provoz řídit a kdo bude vybírat poplatky.

Omán prosazoval širší regionální nebo společný mechanismus správy. Dobrovolné poplatky za průjezd by podle tohoto přístupu mohly financovat navigační služby, ochranu životního prostředí, pátrání a záchranu i další související činnosti. Írán naopak usiloval o výraznější kontrolu obou pobřežních států a o zpoplatnění tranzitu. 1822

Dřívější zprávy popisovaly neshody ohledně rozdělení námořní odpovědnosti a příjmů. Írán rovněž odmítl ománský návrh na širší regionální správu s argumentem, že průliv by měly řídit Írán a Omán podle svých příslušných oblastí kontroly. 1718

Nejasný zůstává také přístup jednotlivých plavidel. Írán podle dřívějších zpráv navrhoval omezení pro americké a izraelské lodě, zatímco popisovaný provozní koncept vylučoval vojenská plavidla a soustředil se na obchodní dopravu. Protože současný rámec ještě nebyl dokončen, nelze tyto podmínky vydávat za definitivní součást nového koridoru. 19

Tvrzení o přesně dohodnutém dělení příjmů, námořních pravomocí nebo technických pravidel je proto třeba brát jako sporná či předběžná. Íránský zdroj citovaný agenturou Reuters výslovně uvedl, že dohoda s Ománem dosud nebyla finalizována. 117

Proč Teherán stále tvrdí, že je průliv uzavřený

Írán rozlišuje mezi omezeným povolením obchodní plavby po vyjednané trase a úplným otevřením Hormuzského průlivu. Íránští představitelé uvedli, že k plnému otevření musí Spojené státy zrušit námořní blokádu íránských přístavů, odstranit ropné sankce a ukončit vojenské hrozby či operace.

Washington tyto podmínky odmítá a tvrdí, že průliv je otevřený, případně že nad ním má dostatečnou kontrolu, aby na něj mohl vyvíjet tlak. Vznikla tak přímá roztržka ve výkladu situace: americká strana mluví o otevřené vodní cestě, zatímco Írán poukazuje na minimální provoz a přetrvávající nebezpečí, kvůli nimž je podle něj průliv fakticky uzavřený.

Ománská zprostředkovatelská role je navíc politicky stále obtížnější. Zpráva o hrozbě prezidenta Donalda Trumpa, že Omán bombarduje, pokud bude bránit americkým cílům, zvýšila tlak na Maskat jako prostředníka. Samostatná tvrzení o postoji ministra zahraničí Marca Rubia a o poklesu americké veřejné podpory válce nejsou v poskytnutých zprávách dostatečně doložena, aby bylo možné jejich dopad přesně hodnotit.

Prakticky to znamená, že navrhovaný koridor je nejlepší chápat jako omezený mechanismus zmírnění napětí, nikoli jako mírovou dohodu. Mohl by vytvořit kontrolovanou trasu pro část obchodních lodí, ale neřeší širší konflikt mezi Spojenými státy a Íránem, který Teherán spojuje s úplným otevřením průlivu.

Dopady na lodní dopravu a energetické trhy

Bezpečnostní krize už provoz průlivem výrazně omezila. Po útocích na tankery zaznamenala společnost Kpler během jedné soboty průjezd pěti nákladních plavidel s komoditami a následující neděli žádné. O předchozím víkendu přitom průlivem proplulo 31 takových lodí.

Riziko nepředstavují jen přímé útoky. Zprávy hovoří také o minách, dronech, raketách, útocích malých člunů, nedostupném nebo mimořádně drahém pojištění a omezeních pro plavidla spojená se Spojenými státy a Izraelem. Provozovatele to může odradit i v situaci, kdy je určitá trasa formálně otevřená. 2

Výrazně klesly rovněž energetické toky. Před válkou procházelo Hormuzským průlivem v průměru přibližně 18 milionů barelů ropy a ropných produktů denně. Podle údajů společnosti Kpler citovaných agenturou Reuters tento objem klesl v červenci zhruba na 4,8 milionu barelů denně a v první části srpna na přibližně 2 miliony barelů denně. Část výpadku pomohly kompenzovat vývozy přes terminál Fudžajra ve Spojených arabských emirátech a přes saúdské pobřeží Rudého moře.

Trhy s ropou začaly do cen započítávat možnost dlouhodobé krize, což tlačilo ceny vzhůru. Náhradní trasy a jiné zdroje mohou dopady zmírnit, nedokážou však zcela nahradit objemy, které za běžných podmínek procházejí Hormuzem. Indie například během narušení dopravy zvýšila svou závislost na ruské ropě.

Co bude následovat

Dočasný koridor by mohl být pro obchodní dopravu omezeně užitečný, pokud se podaří splnit tři podmínky: odminovat trasu, zajistit věrohodné bezpečnostní záruky pro posádky a lodě a dohodnout praktická pravidla řízení provozu.

Samotný koridor ale nebude znamenat spolehlivé znovuotevření Hormuzského průlivu. Základní politický spor se týká vztahu mezi přístupem k vodní cestě, americkými sankcemi, námořní blokádou a vojenským tlakem. Dokud nebude tato otázka oddělena od jednání Íránu s Ománem nebo vyřešena v jejich rámci, zůstane navrhovaná trasa spíše křehkým přechodným uspořádáním než trvalým řešením. 117