Írán a Omán se dohodly na rámci pro dočasné otevření Hormuzského průlivu

Co Írán a Omán skutečně projednaly

Írán a Omán v úterý neoznámily, že se Hormuzský průliv otevřel pro běžnou nákladní dopravu. Jejich ministři zahraničí diskutovali o fázovaném a prakticky proveditelném rámci, jehož součástí má být dočasný společně spravovaný plavební koridor, společné odminování vodní cesty a pokračování technických rozhovorů o dlouhodobém řešení. Omán uvedl, že doufá v brzké oznámení dočasného koridoru a konkrétních bezpečnostních opatření. 9

Oficiální společné prohlášení hovoří o projednaném, nikoli definitivně schváleném rámci. Počítá se v něm se „společným dočasným navigačním koridorem“ a se společným projektem na odstranění min z průlivu. Zároveň vyzývá k budoucím jednáním o trvalé správě plavby a ke konzultacím s dalšími státy ležícími u pobřeží Perského zálivu. Dokument zdůrazňuje suverenitu pobřežních států a dodržování mezinárodního práva. 9

Jak by měla být trasa rozdělena

Podle zpráv o návrhu by lodě vplouvající do Perského zálivu využívaly pruh na íránské straně průlivu. Plavidla směřující ven by se naopak pohybovala v trase na ománské straně. Írán by tak získal dohled nad příchozí dopravou, zatímco Omán by spravoval návratovou trasu.

Podrobnější plány hovoří o dočasném uspořádání, během něhož by se řešil také systém řízení provozu, sdílení informací a zajištění bezpečnostních a navigačních služeb. Technická jednání o trvalém a udržitelném koridoru by podle těchto zpráv měla trvat přibližně 30 až 60 dnů. Tyto provozní podrobnosti však nebyly všechny uvedeny ve veřejném íránsko-ománském prohlášení; jde o informace o projednávaném návrhu. 7119

Proč se průliv stále nepovažuje za otevřený

Teherán trvá na tom, že Hormuzský průliv zůstává uzavřený a pod íránskou kontrolou. Íránský náměstek ministra zahraničí Kázem Gharibabádí odmítl zprávy, že by vodní cestou už běžně proplouvaly lodě. Íránské revoluční gardy zároveň uvedly, že samotné jednání s Ománem o trase nebude rozhodovat o jejím znovuotevření. To podle Teheránu závisí na splnění širších podmínek ze strany Washingtonu. 357

Spojené státy přitom v minulosti odmítaly představu, že by Írán získal kontrolu nad mezinárodní námořní dopravou v průlivu. Americký souhlas proto zůstává nevyřešeným bodem a praktická dohoda mezi Teheránem a Maskatem sama o sobě nemusí stačit k obnovení běžného provozu. 717

Miny, útoky a dopad na obchod

Plavbu dál komplikuje bezpečnostní situace. V oblasti hrozí miny a během války byly hlášeny také útoky na obchodní lodě. Provoz i vývoz ropy z oblasti Perského zálivu proto zůstávají výrazně omezené. 942

Význam průlivu přesahuje region: za běžných podmínek jím prochází přibližně pětina světového obchodu s ropou a zkapalněným zemním plynem (LNG). Jakékoli dlouhodobější omezení tak může ovlivnit dodávky energií i ceny na světových trzích. 18

Pákistán jako paralelní prostředník

Vedle íránsko-ománských jednání probíhala také diplomatická komunikace přes Pákistán. Írán podle zpráv předal své podmínky Washingtonu prostřednictvím pákistánského náčelníka armády Asima Muníra, který navštívil Teherán. Podle íránských zdrojů neměl přinášet výhrůžku z Washingtonu, ale pomoci obnovit prostor pro další vyjednávání.

Teherán údajně požaduje, aby se Spojené státy vrátily k červnovému islámábádskému memorandu o porozumění a provedly jeho článek 5. Ten předpokládal okamžité zahájení bezplatné obchodní plavby po dobu 60 dnů a závazek Íránu vynaložit maximální úsilí k zajištění bezpečného průjezdu komerčních lodí mezi Perským zálivem a Ománským mořem. Írán tento text vykládá jako součást širšího souboru vzájemných závazků, zatímco USA a některé státy Perského zálivu jeho výklad odmítají. 41

Výsledkem je křehký kompromis: Maskat a Teherán připravují praktický mechanismus pro námořní dopravu, ale Írán spojuje skutečné otevření průlivu s širší politickou a bezpečnostní dohodou se Spojenými státy.