TotalEnergies dál přepravuje ropu přes Hormuz. Sází ale i na trasy kolem průlivu

Šéf TotalEnergies Patrick Pouyanné popsal Hormuzský průliv jako nebezpečný, nikoli však ekonomicky neprůchodný pro každý náklad. Společnost podle něj dál diskrétně přepravuje část irácké a katarské ropy, protože slevy producentů mohou převážit nad vyššími náklady na přepravu, pojištění i bezpečnostní riziko. Současně investuje do exportních tras, které mají v budoucnu snížit význam této strategické úžiny. 18

Počty za přepravou ropy

Pouyanné uvedl, že přeprava obřího tankeru VLCC (very large crude carrier) přes Hormuz a zpět stojí přibližně 20 milionů dolarů. Při nákladu kolem 2 milionů barelů to znamená dodatečný náklad asi 10 dolarů na barel. 15

Tuto přirážku lze absorbovat v situaci, kdy se producenti v oblasti Perského zálivu zoufale snaží dostat svou ropu na trh. Podle Pouyanného je k dispozici zhruba za 50 až 60 dolarů za barel, tedy nikoli za cenu mezinárodního benchmarku Brent. Sleva tak může převážit nad dodatečnými náklady na dopravu, pojištění a riziko. 18

Neznamená to, že se trasa vrátila do běžného provozu. Trh současně oceňuje dvě protichůdné síly: rizikovou přirážku za průjezd Hormuzem a ještě výraznější slevu producentů, kteří mají problém své barely vyvézt.

U rafinovaných paliv vychází rovnice mnohem hůř

U benzinu, nafty a dalších rafinovaných produktů je situace odlišná. Tankery na přepravu paliv obvykle vezou menší náklad než VLCC, takže se náklady na rizikovou plavbu rozpočítají na menší počet barelů. Pouyanné výsledný přepravní náklad odhadl přibližně na 50 dolarů za barel, což činí řadu takových zásilek ekonomicky neudržitelnými. 9

To pomáhá vysvětlit rozštěpení trhu, o kterém hovořil: ropa může být výrazně zlevněná, zatímco rafinovaná paliva jsou relativně nedostatková a drahá. Vodní cesta tedy může být obchodně využitelná pro vybrané náklady surové ropy, aniž by normálně fungovala pro celý ropný trh. 9

Dvě trasy, které mají Hormuz obejít

Abú Zabí–Fudžajra: rychlejší varianta

TotalEnergies oznámila, že bude investovat do rozšíření západovýchodního ropovodu v Abú Zabí. Ten vede ropu z Abú Zabí do Fudžajry na pobřeží Ománského zálivu, odkud může zamířit k námořnímu exportnímu terminálu bez průjezdu Hormuzským průlivem. 6

Rozšíření by mělo být uvedeno do provozu v roce 2027. Jde proto o nejbližší úlevu z diskutovaných projektů. Trasa však obslouží ropu ze Spojených arabských emirátů a nenahradí všechny barely, které dnes závisejí na Hormuzu.

Irák přes Sýrii ke Středozemnímu moři: dlouhodobá pojistka

Druhý návrh počítá s ropovodem z Iráku přes Sýrii k exportním zařízením ve Středomoří. Irácká ropa by se tak mohla dostat na světové trhy, aniž by nejprve putovala Perským zálivem a Hormuzem. 6

Toto řešení je ale výrazně pomalejší. Zdroje obeznámené s plánem Reuters uvedly, že výstavba by si vyžádala nejméně čtyři roky a stála nejméně 15 miliard dolarů. Projekt by navíc potřeboval zcela novou potrubní infrastrukturu, nikoli jen obnovu starého ropovodu.

Rozdíl mezi oběma projekty je zásadní: rozšíření trasy do Fudžajry může přinést dodatečnou kapacitu podle harmonogramu pro rok 2027, zatímco irácko-syrský ropovod je mnohaletou strategickou investicí s nejistým termínem i provedením.

Provoz v Hormuzu zůstává hluboko pod normálem

Tyto ekonomické kalkulace se odehrávají na pozadí prudkého propadu lodní dopravy. Data společnosti Kpler citovaná agenturou Reuters ukázala, že počet denních průjezdů nákladních lodí se v některých srpnových dnech držel v jednotkách: 21. srpna průlivem proplulo sedm lodí, 20. srpna devět a 12. srpna osm.

To je výrazně méně než před začátkem války. Reuters uvedla, že před konfliktem přes Hormuz směřovala přibližně pětina světových dodávek surové ropy a zkapalněného zemního plynu.

Nízký počet viditelných průjezdů zároveň ukazuje, proč není totéž říci, že je průliv „otevřený“, a že funguje normálně. Některé lodě stále proplouvají, mimo jiné v rámci vojenské koordinace nebo méně nápadnými trasami. Majitelé však mohou vodní cestě dál dávat přednostní vyhnutí kvůli útokům, hrozbám a nejistotě ohledně přístupu.

Proč se odhady zbývajících toků ropy rozcházejí

O objemu ropy, která z oblasti stále odchází, se vedou spory. Americký ministr energetiky Chris Wright uvedl, že koordinované úsilí americké armády a spojenců v Perském zálivu umožnilo průchod téměř 9 milionů barelů denně přes Hormuz. Analýza pohybu lodí však naznačovala, že pozorovatelný tok dosahoval nejvýše zhruba poloviny této hodnoty.

Čísla přitom nemusí měřit přesně tutéž věc. Vládní vyjádření mohou zahrnovat eskortované plavby, operativní odhady nebo toky, které se obtížně sledují. Sledovací společnosti se naopak opírají především o pohyb lodí a data z transpondérů. CNN uvedla, že značná část nedávného provozu byla „temná“, tedy obtížně zachytitelná standardními sledovacími metodami.

Nejbezpečnější závěr je proto užší než kterékoli z hlavních čísel: ropa se stále přepravuje, přesný objem však zůstává nejistý a průliv je nadále výrazně narušen.

Co z postoje TotalEnergies vyplývá

Pouyanného vyjádření ukazují na strategii založenou na dvou kolejích, nikoli na přesvědčení, že Hormuz byl bezpečně znovu otevřen.

• V krátkodobém horizontu může TotalEnergies využít cenového rozdílu: nakoupit výrazně zlevněnou ropu a u vybraných nákladů zaplatit vyšší náklady na průjezd průlivem. 18
• U rafinovaných produktů menší objem nákladu činí stejnou rizikovou přirážku mnohem hůře ospravedlnitelnou. 9
• Od roku 2027 může rozšířená trasa do Fudžajry nabídnout dodatečnou exportní kapacitu Spojených arabských emirátů mimo Hormuz.
• V delším horizontu by irácko-syrský ropovod poskytl Iráku středomořskou exportní cestu. Jeho předpokládané náklady a doba výstavby ale ukazují, že nejde o okamžité řešení.

Širší ponaučení je jasné: strategická úžina může zůstat obchodně využitelná, aniž by byla bezpečná. TotalEnergies nyní těží ze slevy na ropu, dokud trvá. Její investice do ropovodů ale zároveň ukazují, že firma se připravuje na trh, v němž závislost na Hormuzu představuje strukturální, nikoli pouze dočasné riziko.