Bessentovy „nejtvrdší sankce“ proti Íránu: rozhodne Čína i Hormuz

Plánovaná tisková konference amerického ministra financí Scotta Bessenta v pondělí 24. srpna ve 14:00 EDT, tedy ve 20:00 středoevropského letního času, má proměnit obecné hrozby Trumpovy administrativy vůči Íránu v konkrétnější ekonomickou strategii. Bessent popsal připravovaný postup jako kombinaci stávající blokády a „nejtvrdších sankcí v historii“. Podle něj by silnější ekonomický tlak mohl snížit potřebu obnovení rozsáhlejších amerických vojenských operací. 12

Důležitá výhrada: samotný sankční balíček zatím nebyl zveřejněn. Jeho rozsah, právní podoba i konkrétní cíle proto zůstávají nejisté.

Na co mohou sankce mířit

Z Bessentových veřejných vyjádření vyplývá, že opatření se pravděpodobně zaměří na kanály, které udržují íránskou ekonomiku napojenou na světový obchod:

• prodej íránské ropy a příjmy, které z něj plynou,
• lodní společnosti, tankery a námořní zprostředkovatele,
• banky, platební systémy a další finanční kanály,
• pojišťovny a obchodníky podporující íránský obchod,
• zahraniční firmy či vlády, které Teheránu poskytují ekonomickou „záchrannou linii“.

Nejvýznamnějším krokem by bylo použití sekundárních sankcí – tedy postihů pro subjekty mimo Írán, které s Teheránem nadále obchodují. Podle zpráv o americkém plánu tlačí Washington na spojence, aby si vybrali mezi spoluprací se Spojenými státy a pokračováním obchodu s Íránem. 5614

Politika by se tím posunula od pouhého omezování íránských institucí k tlaku na jeho obchodní partnery. Přístup k finančnímu systému a trhům napojeným na USA by se stal součástí nátlaku na země a firmy, které s Íránem obchodují.

Proč je klíčová Čína

Nejdůležitějším potenciálním cílem je Čína. Podle údajů citovaných agenturou Reuters odebírá více než 80 % íránské ropy přepravované po moři. Jakýkoli pokus o omezení zbývajících íránských příjmů z ropy se proto neobejde bez čínských rafinerií, obchodníků, bank, přepravců a platebních mechanismů.

Peking americkou sankční strategii nepodpořil. Reuters uvedla, že Čína prohlásila, že sankce k řešení konfliktu nepomohou. Čína a Pákistán zároveň podpořily obnovení mírových jednání. 1

Napětí už ovlivňuje samotný obchod s ropou. Nabídky íránské ropy čínským odběratelům podle obchodních zdrojů citovaných Reuters klesly a ceny vzrostly poté, co americká blokáda omezila přepravu. Dvě čínské státem kontrolované přepravní společnosti se navíc podle dostupných informací vyhýbají Hormuzskému průlivu a průlivu Báb al-Mandab kvůli zvýšeným bezpečnostním rizikům.

Washington tak stojí před obtížnou volbou. Omezené vymáhání sankcí nemusí změnit kalkulace Teheránu. Agresivní postihování obchodu napojeného na Čínu by naopak mohlo vyvolat střet s Pekingem, narušit další dodávky ropy a zkomplikovat diplomatické zprostředkování.

Dopad na íránskou ekonomiku

Přísnější sankční režim by dále zatížil ekonomiku, která už funguje pod silnými omezeními a námořní blokádou. Írán by mohl mít horší přístup k tvrdé měně, dražší dovoz, narušené bankovní služby a větší závislost na neprůhledných či neformálních obchodních kanálech.

Okamžitým výsledkem by však nemusela být politická kapitulace. Ekonomická izolace může vládě omezit zdroje, zároveň ale přenáší část nákladů na civilisty, posiluje černý trh a umožňuje vedení země vykreslovat zahraniční tlak jako útok na národní suverenitu. Dostupné zprávy podporují očekávání dalšího ekonomického oslabení, nepotvrzují však, že by sankce rychle vedly ke zhroucení íránské vlády. 212

Íránští představitelé už samotné zdůvodnění nových opatření odmítli. Ministr zahraničí Abbás Araghčí označil sankce za „ekonomický terorismus“. Teherán požaduje jednání založená na vzájemném respektu, spravedlnosti a národní cti, nikoli dohodu, která by působila jako výsledek nátlaku. 2

Největší riziko eskalace zůstává v Hormuzu

Oznámení sankcí přichází v době, kdy je lodní doprava Hormuzským průlivem už výrazně omezena. Podle Reuters se provoz po útocích na lodě a amerických hrozbách, že blokáda bude pokračovat neomezeně dlouho, téměř zastavil. Tok ropy průlivem, který před válkou v průměru činil přibližně 18 milionů barelů denně, v červenci prudce klesl a v srpnu zůstal výrazně nižší.

Íránští představitelé pohrozili odvetou, pokud se sousední země zapojí do americké ekonomické kampaně. Mohsen Rezáí varoval, že Írán by mohl napadnout nejen trasy přes Hormuz, ale i jiné ropné vývozní cesty mimo průliv, pokud se státy Perského zálivu k sankčnímu úsilí připojí.

Takové hrozby mohou konflikt rozšířit za hranice íránského exportu. Pokud by se cílem staly tankery, alternativní ropovody nebo infrastruktura v Perském zálivu, mohly by růst ceny ropy, náklady na přepravu i pojištění. Zároveň by se zvýšila riziková přirážka u dodávek energie z Blízkého východu. Reuters uvedla, že trhy stále více počítají s tím, že omezení v Hormuzu potrvá delší dobu, nikoli jen několik dní či týdnů.

Praktický dopad nových sankcí tak může částečně záviset na vývoji na moři. Pokud je íránský export už nyní výrazně omezen blokádou, další finanční postihy mohou mít menší bezprostřední vliv na fyzický objem dodávek. Mnohem citelněji však mohou zasáhnout firmy a země, které se snaží omezení obcházet.

Diplomacie je oslabená, ale ne vyloučená

Červnový rámec prozatímní dohody nepřinesl trvalé urovnání. Šedesátidenní období příměří nebylo prodlouženo a Washington s Teheránem se neshodují na tom, kdo za jeho zhroucení nese odpovědnost ani za jakých podmínek by se mohl znovu otevřít Hormuzský průliv. Írán uvedl, že průliv zůstane uzavřený, dokud USA nezruší blokádu, ropné sankce a vojenské operace a neuvolní zmrazená aktiva.

Čína a Pákistán zůstávají důležitými aktéry, protože podporují diplomatickou cestu. Pákistán zkoumá možnost obnovení rozhovorů mezi USA a Íránem po iniciativě, kterou podpořila Čína. Pákistánští představitelé však uvedli, že předpokladem dalšího pokroku je zastavení útoků na Saúdskou Arábii a další státy Perského zálivu.

Sankční balíček, který ponechá prostor pro výjimky, vyjednávání nebo kontrolovanou plavbu, by mohl tuto cestu zachovat. Kampaň, která by za protivníka označila každého významného obchodního partnera Íránu, by naopak ztížila zprostředkování a posílila argument Teheránu, že Washington neusiluje o dohodu, ale o kapitulaci.

Co sledovat po pondělním oznámení

Důležitější než rétorika budou podrobnosti provedení. Klíčové otázky jsou:

1. Jde o skutečně nová opatření, nebo hlavně o zpřísnění stávajících sankcí? Právní pravomoci a mechanismy vymáhání ukážou, jak velký dodatečný tlak skutečně vzniká.
2. Zaměří se sankce přímo na obchod s íránskou ropou napojený na Čínu? To bude nejjasnější test ochoty Washingtonu přijmout další tření s Pekingem.
3. Jak široké budou sekundární sankce? Rozsah ohrožených zahraničních firem, bank, pojišťoven a přepravců určí dosah celé politiky.
4. Budou existovat humanitární nebo diplomatické výjimky? Výjimky mohou omezit dopad na civilisty a zachovat prostor pro jednání, zároveň však mohou snížit donucovací sílu balíčku.
5. Jak Írán zareaguje na moři? Nové útoky, hrozby proti alternativním vývozním trasám nebo další omezení plavby by mohly sankční oznámení rychle proměnit v širší krizi na energetických trzích.

Strategický výsledek nebude záviset na samotném sloganu „nejtvrdší sankce v historii“, ale na jeho vymáhání. Washington se může pokoušet nahradit rozsáhlé bojové operace ekonomickou izolací, úspěch této strategie však bude záviset především na reakci Číny, schopnosti Íránu omezení obcházet a na tom, zda tlak povede k jednáním – nebo k širší konfrontaci kolem Perského zálivu.